První dva AH-64E Apache Guardian dosedly na plochu v Townsville 28. září 2025 a rozjely tím výměnu flotily, kterou Austrálie připravovala roky. Projekt LAND 4503 pokrývá 29 vrtulníků a k nim výcvikové systémy, komunikační a senzorové vybavení, munici, náhradní díly i servisní podporu, vše přes americký systém zahraničního vojenského prodeje. Šíře balíku je u téhle náhrady podstatná, protože Tiger ARH, který v australské službě sloužil od roku 2004, neselhal na výzbroji, ale na dostupnosti a podpoře.
Podpora za 397 milionů nakonec stála 1,32 miliardy dolarů
Kontrakt na 22 Tigerů podepsala Canberra v prosinci 2001 za 1,1 miliardy australských dolarů, v přepočtu asi 17 miliard korun, a doplňoval ho patnáctiletý kontrakt na údržbu a podporu za 397 milionů AUD. Stroj měl přijít hotový z regálu, ve skutečnosti se z něj stal vývojový projekt šitý na míru malé flotile uvnitř ještě menší mezinárodní uživatelské základny.
Audit australského Národního kontrolního úřadu (ANAO) z roku 2016 vypočítal 76 nedostatků ve schopnostech, z nichž 60 označil za kritické. Plná operační způsobilost byla vyhlášena v dubnu 2016, a to s devíti výhradami. V roce 2015 bylo z celé flotily průměrně provozuschopných 3,5 stroje denně, takže vyhlášení způsobilosti bylo administrativní úkon, který se stavem hangárů rozcházel.
Tiger přitom uměl průzkum, eskort i úder a nesl 30mm kanón, 70mm rakety i řízené střely Hellfire. Drahé bylo jeho udržení ve vzduchu: patnáct let podpory nakonec vyšlo na 1,32 miliardy AUD, více než trojnásobek sjednané částky.
Šestnáct Hellfirů, Longbow radar a řízení dronů z kokpitu
Australský pilot, který létal na obou typech, rozdíl shrnul do jedné věty: Apache zaměří cíl na více než dvojnásobnou vzdálenost oproti Tigeru. K tomu má Longbow radar nad rotorem, barevnou TV kameru a infračervené senzory, díky nimž zvládá detekci a identifikaci cílů v noci, v mlze i v dešti.
Ve výzbroji nese Apache až 16 řízených střel Hellfire, o osm víc, než měl australský Tiger. Do trupu se vejde 1 200 nábojů do 30mm kanónu, který na rozdíl od Tigeru není pásově podávaný, a je tedy podle popisu méně poruchový. Pod křídla přijde ještě 76 neřízených raket ráže 70 mm.
Druhou polovinou skoku je propojení. Apache má Link 16 a pokročilé datové linky, které umožňují sdílet situační obraz v reálném čase, a systém MUM-T, díky kterému posádka řídí bezpilotní prostředky přímo z kokpitu. Australská vláda v lednu 2021 označila tento typ za „nejúčinnější, nejodolnější a nejméně rizikovou variantu“.
Co zbylo z flotily Tigerů: osm strojů v Darwinu a kanibalizace
Výměna běží po etapách. V listopadu 2025 začaly první australské letové operace Apachů, výcvik na Tigery v Army Aviation Training Centre měl skončit v prosinci 2025 a v červenci 2026 přišly první ostré střelby na domácí půdě. Všech 29 strojů má být dodáno do roku 2029.
Tiger mezitím létal v omezeném režimu a plnil jen redukované požadavky na udržení kvalifikace pilotů. Zbytková flotila se zmenšila na osm kusů v Darwinu a její provoz závisel i na odebírání dílů z ostatních strojů. Co se s vyřazenými Tigery stane, nebylo v dané fázi veřejně rozhodnuto, a případný převod jinému uživateli by znamenal přebrat logisticky náročný typ se zhoršující se podporou.
Geografii celé věci mění přesun 1. leteckého pluku do Townsville. Z města se stává severní vrtulníkový uzel zaměřený na operace v pobřežním pásmu Indo-Pacifiku a zároveň největší australské centrum obranného vrtulníkového průmyslu.
Za Apache Austrálie zaplatí 4,685 miliardy australských dolarů
Vláda v březnu 2023 komunikovala akvizici za 4,2 miliardy AUD. Rozpočtové dokumenty na rok 2024/25 uváděly 4,56 miliardy a o rok později už 4,685 miliardy AUD, v přepočtu okolo 73 miliard korun. Proti částce z roku 2023 je to o 485 milionů AUD víc, takže označení „nízkoriziková varianta“ neznamená pevnou cenu.
K nákupu patří sedmiletý počáteční kontrakt na podporu za 306 milionů AUD, tedy necelých 44 milionů ročně. Podpora Tigeru vyšla na 88 milionů AUD ročně, což je dvojnásobek. I nízkoriziková náhrada zdražuje, jenže u Apache roste cena akvizice, ne účet za udržení strojů v letuschopném stavu.
Polsko podepsalo 96 Apachů, Česko sází na H-1 od roku 2022
Australský případ není osamocený. Polsko podepsalo kontrakt na 96 kusů AH-64E včetně kompletního logistického a výcvikového balíku, tedy stejnou logiku nákupu, jakou zvolila Canberra. Kdo dnes pořizuje bitevní vrtulník, míří k platformám s širokou alianční podporou, protože právě ta rozhoduje o tom, kolik strojů poletí za pět let.
Česká republika zvolila jinou cestu. Přechází na systém H-1, jehož dodávky začaly v roce 2022, a postupně vyřazuje sovětské Mi-24/35.