Aleš Rozehnal: Jak je to s tím demokratickým deficitem Evropské unie

Sdílet

KOMENTÁŘ. Ministr zahraničních věcí Petr Macinka se na bezpečnostní konferenci v Mnichově nechal slyšet, že prý má Evropská unie demokratický deficit, protože členové Evropské komise nejsou voleni občany. Toto tvrzení je však nesmyslné. Ostatně ani v klasické parlamentní demokracii občané nevolí vládu (to jest orgán srovnatelný s Evropskou komisí), přímo. Jak (by mělo být) známo,

profimedia-1075597705

Zdroj: Český ministr zahraničí Petr Macinka na setkání s polským protějškem Radoslawem Sikorskim. Foto: Profimedia

Jak (by mělo být) známo, občané volí parlament, vláda pak vzniká na základě parlamentní většiny. Demokratická legitimita vlády je tedy nepřímá, zprostředkovaná volbami. V tomto smyslu není ani konstrukce Evropské unie sama o sobě ničím výjimečná a je tedy zcela demokratická.

Přesto je pravda, že mezi fungováním parlamentní demokracie a fungováním Evropské unie existuje několik systémových nuancí.

Jde o strukturálně hybridní systém sdílené suverenity, který se klasickému modelu parlamentní demokracie nemůže plně podobat, aniž by se proměnil ve federální stát.

Systém sdílené suverenity
V demokratickém státě existuje relativně jasná kauzální vazba mezi volbami, parlamentní většinou a vládou. Evropské volby sice určují složení Evropského parlamentu, ale exekutiva (Evropská komise) vzniká vyjednáváním mezi členskými státy.

To je dáno tím, že Evropská unie je víceúrovňový útvar bez jednotného evropského politického národa.

Další nuancí je, že v EU spolurozhoduje Evropská rada, tedy hlavy států nebo předsedové vlád členských států. Ti mají silnou demokratickou legitimitu na národní úrovni, ale nikoli ve vztahu k Evropskému parlamentu.

Demokratický deficit EU tedy neznamená, že by byl tento politický systém nedemokratický, ale znamená, že spočívá na odlišném typu legitimity.

EU stojí na kombinaci demokratické legitimity občanů (Evropský parlament) a legitimity členských států (Rada, Evropská rada).

Pokud by existovala vůle tyto nuance od klasické parlamentní demokracie odstranit, musela by se Evropská unie přeměnit na federaci.

Jde o strukturálně hybridní systém sdílené suverenity, který se klasickému modelu parlamentní demokracie nemůže plně podobat, aniž by se proměnil ve federální stát.

Odlišný je rovněž legislativní proces. Tento proces v rámci Evropské unie je totiž vícevrstevnatý a právní akty EU vznikají v tzv. trialogu mezi Evropským parlamentem, Radou EU a Komisí.
Jedině změna ve federaci
Je tedy možno konstatovat, že EU čerpá legitimitu z několika zdrojů, a to z přímo voleného Evropského parlamentu a z demokraticky konstruovaných národních vlád v Evropské radě. Tento model je označován jako víceúrovňová demokracie, nikoli klasická parlamentní demokracie.

Jde tedy spíše o strukturální vlastnost nadnárodní organizace než o nějaký nedostatek demokracie, protože EU není státem, ale hybridním politicko-právním útvarem založeným na sdílené suverenitě členských států.

Aleš Rozehnal: Jak je to s tím demokratickým deficitem Evropské unie

„To nebyl nástěnkář.“ Archivy ÚV KSČ dokládají ideologickou činnost „strejdy Ričrda“

Popelka z kamionu touží po dítěti. Polovinu těla krásné Marcely ale tvoří tuk

Odmítla pustit plačící dítě k oknu. Video z letadla zničilo ženě kariéru, teď jde k soudu

Vyhlašujeme nejlepší mletou kávu ze supermarketu: Češi jí kupují ve velkém, protože stojí pár korun a chutná lépe než z kavárny

„Bylo to umění,“ hájí pornoherečka Lauberová svůj nahý příchod na červený koberec