KOMENTÁŘ. V reakci na rozhodnutí České televize neumožnit v závěrečné debatě před komunálními volbami vystoupit předsedům parlamentních stran, kteří sami ve volbách kandidují, předseda Motoristů Petr Macinka oznámil, že do sobotního uzavření volebních místností nebudou zaměstnanci ministerstva hovořit s pracovníky České televize.
Česká televize přišla skutečně s pozoruhodným příspěvkem k teorii demokracie. Před volbami uspořádá Superdebatu, do které nesmějí někteří politici právě proto, že v těchto volbách kandidují.
Zastoupit je mohou jejich kolegové, kteří o žádné hlasy neusilují. Česká televize tomu říká vyváženost. Ve skutečnosti tím otevírá otázku, zda se veřejnoprávní televize nezačala domnívat, že její povinností je chránit demokracii před demokratickou soutěží.
Ochrana před poznáním
Televize argumentuje tím, že vystoupením kandidujících předsedů stran by mohlo dojít k jejich zvýhodnění oproti jiným kandidátům. Pozoruhodné ovšem je, že toto zvýhodnění zjevně zmizí v okamžiku, kdy předseda vyšle do studia nekandidujícího místopředsedu.
Předvolební debata není odměnou politikovi za účast ve volbách, ale službou voličům. Ti nepotřebují, aby je televize chránila před poznáním kandidátů.
Politická strana získá stejný prostor, může přednést stejné argumenty a představit stejný program. Rozdíl spočívá pouze v tom, že diváci nesmějí vidět člověka, o jehož zvolení budou rozhodovat.
Představme si, že by někdo podobný princip uplatnil i jinde. Debata o prezidentských volbách by proběhla bez prezidentských kandidátů, aby žádný z nich nebyl zvýhodněn.
Uchazeči o zaměstnání by nesměli přijít na pracovní pohovor, protože by tím získali nespravedlivou výhodu proti ostatním. Jejich schopnosti by místo nich představovali kolegové, kteří o zaměstnání nestojí.
Absurdní je to zejména proto, že předvolební debata není odměnou politikovi za účast ve volbách, ale službou voličům. Ti nepotřebují, aby je televize chránila před poznáním kandidátů.
Potřebují slyšet jejich názory, vidět jejich reakce, konfrontovat jejich sliby s realitou a udělat si vlastní úsudek. Právě osobnost kandidáta, jeho schopnost argumentovat, reagovat na kritiku a obstát v přímé konfrontaci může být pro rozhodování voličů stejně důležitá jako volební program jeho strany.
Nejde přitom pouze o rozpor se zdravým rozumem. Jde o samotný smysl veřejnoprávního vysílání a ústavní princip svobodné soutěže politických sil.
Autonomie není totéž, co libovůle
Právní problém spočívá v záměně rovnosti politické soutěže za mechanickou rovnost televizní nepřítomnosti. Účelem pravidel upravujících předvolební vysílání není zajistit, aby se voliči před hlasováním dozvěděli o kandidátech stejně málo.
Jejich smyslem je vytvořit spravedlivé podmínky pro svobodnou politickou soutěž a umožnit občanům informované rozhodnutí. Rovnost příležitostí totiž neznamená odstranění těch, kteří mají příležitost využít.
Česká televize samozřejmě může stanovit pravidla výběru účastníků debat. Nikdo nemá ústavně zaručenou vlastní židli v televizním studiu.
Jenže redakční autonomie není totéž, co libovůle a ani pravidlo uplatňované na všechny stejně nemusí být rozumné. Pokud například pořadník na operaci stanoví, že přednost dostanou zdraví pacienti, je takové pravidlo sice dokonale objektivní, ale poněkud se míjí s účelem zdravotnictví.
Výsledkem může být pořad, který dokonale splňuje interní předpisy, ale poněkud zapomněl na své diváky.
Obdobně pravidlo, které z předvolební debaty vylučuje kandidující politiky, může být formálně rovné, a přitom odporovat samotnému smyslu informování před volbami.
Česká televize totiž není povinna pouze dodržovat předem stanovená pravidla. Musí také dbát na to, aby tato pravidla odpovídala účelu, pro který veřejnoprávní vysílání existuje.
Celá věc připomíná známou slabinu byrokratického uvažování. Jakmile se vytvoří pravidlo, začne být jeho dodržování důležitější než důvod, proč bylo vytvořeno.
Vyváženost se přestane posuzovat podle toho, zda divák dostal relevantní informace, a začne se měřit podle toho, zda moderátor pozval správnou kategorii stranických funkcionářů. Výsledkem může být pořad, který dokonale splňuje interní předpisy, ale poněkud zapomněl na své diváky.
Nový model demokracie?
Na sporu je ovšem nejzajímavější samotný paradox, že Česká televize se pokouší vytvořit spravedlivé podmínky pro politickou soutěž prostřednictvím pravidla, které z jejího nejviditelnějšího televizního střetu odstraňuje část skutečných účastníků.
Co umožnit kandidátům účast ve volební debatě až po skončení voleb? Tehdy už totiž nebude hrozit, že by svými argumenty mohli ovlivnit výsledek.
Přitom právě konfrontace kandidátů, jejich argumentů, osobností a schopností patří k tomu nejcennějšímu, co může veřejnoprávní vysílání občanům před volbami nabídnout.
Předvolební debata nemusí být pohodlná, dokonale symetrická ani sterilní. Má být informativní, konfrontační a politicky relevantní. Veřejnoprávní televize nemá občany chránit před politiky, kteří se ucházejí o jejich hlasy. Má tyto politiky vystavovat kritickým otázkám, aby si občané mohli sami rozhodnout, komu své hlasy svěří.
Možná jsme tedy svědky vzniku zcela nového modelu demokracie. Volby se uskuteční, kandidáti budou kandidovat, občané budou hlasovat a Česká televize zajistí, aby ve vrcholné debatě jejich rozhodování pokud možno neovlivnili právě ti politici, o které v těchto volbách jde.
Zbývá už jen poslední logický krok: umožnit kandidátům účast ve volební debatě až po skončení voleb. Tehdy už totiž nebude hrozit, že by svými argumenty mohli ovlivnit výsledek.