Toto starobylé plemeno provází člověka již tisíciletí a z aristokratických dvorů se postupně přesunulo do běžných domácností, kde si díky své dobrosrdečné povaze našlo pevné místo.
Německá doga na první pohled zaujme majestátním vzhledem a klidnou, trpělivou a přátelskou povahou.
Během 19. století přestala být doga výsadou šlechticů a její chov se rozšířil i mezi ostatní obyvatele. Objevila se třeba u řezníků, kterým pomáhala tahat vozíky. Dnes je ale chovaná hlavně jako společenský a výstavní pes. Přesto nejde o psa pro každého – její velikost s sebou nese nároky na prostor, krmivo i zkušenost majitele. Milovníci velkých až obřích psů v ní však najdou milujícího, něžného a mimořádně působivého společníka.
Vzhled: Apollón mezi psími plemeny
Standard plemene nazývá německou dogu Apollónem mezi psími rasami, jiní milovníci psů ji přezdívají „pes – profesor“. Patří k největším psům vůbec, přesto nepůsobí těžkopádně. Je vysoká, ale poměrně štíhlá, s hlubokým hrudníkem, dlouhýma nohama a harmonickou stavbou těla. U psů je proporce těla téměř kvadratická, feny bývají o něco delší.
Protáhlá, úzká hlava má inteligentní a důstojný výraz. Mandlové oči jsou středně velké a většinou tmavé. Krk je dlouhý a vzpřímený, tělo osvalené a mohutné, žebra jsou klenutá, hrudník hluboký. Ocas se zužuje ke konci a je nesen v mírném oblouku.
Krátká srst je hustá, lesklá a přiléhá k tělu. Mezi přípustná zbarvení patří žíhané, modré, žluté, černé a černobílý harlekýn. Kohoutková výška se pohybuje mezi 72–90 cm a váha mezi 55–90 kg.
Historie plemene: od válečných psů k rodinným společníkům
Velcí a silní dogovití psi provázejí člověka už věky. Podobně vypadající psy najdeme na egyptských artefaktech až z období 30 000 let př. n. l. a v čínské literatuře se objevují první zmínky o takových psech kolem roku 1121 př. n. l. Různí molossoidní psi byli využíváni obyvateli antického středomoří i orientálních oblastí k hlídání obydlí, stád dobytka, ale také jako váleční psi či pomocníci při lovu velké zvěře.
Za předchůdce dnešní německé dogy lze považovat takzvané býkohryzy, kteří vznikli ve středověku křížením mastifů s chrty a ohaři. Používali se především k lovu divočáků a tehdy ještě rozšířených divokých turů a zubrů. Dlouho se označením „doga“ nazývali jednoduše velcí a silní psi bez jasné plemenné příslušnosti. Teprve později se začali rozlišovat podle velikosti, zbarvení a místa původu.
V 16. století se u šlechticů stala populární ulmská doga, jejíž podoba se už blížila dnešním hladkosrstým dogám – německým i dánským. Druhá polovina 19. století přinesla první snahy definovat německou dogu jako jednotné plemeno. V roce 1880 byl vytvořen první standard plemene a od té doby se dále vyvíjel až do dnešní podoby. První německý chovatelský klub vznikl v roce 1888 a právě němečtí chovatelé se výrazně zasloužili o klidnou a vyrovnanou povahu dnešních dog.
Foto: Shutterstock
Povaha: něžný, klidný a rodinný obr
Německá doga je obřík s něžnou povahou. Jde o laskavého, klidného a vyrovnaného psa, který se touží zavděčit svému pánovi. Svou rodinu miluje a chce být co nejvíce v její přítomnosti. Často se doporučuje do rodin s dětmi, se kterými ráda dovádí – je vůči nim jemná a tolerantní. U těch úplně nejmenších je ale nutná opatrnost, protože doga si někdy neuvědomuje svou velikost a může je neúmyslně porazit nebo zranit čistě svou nemotorností.
Při správné socializaci dokáže dobře rozlišit, kdy je situace nebezpečná a kdy není důvod k obavám. Bývá z ní velmi dobrý hlídač – pokud je její rodina nebo dům v ohrožení, nemá problém je bránit. K cizím lidem bývá jinak přátelská a otevřená. Zároveň ale nepatří mezi psy, od kterých lze čekat nadšené plnění úkolů nebo pracovní zápal jako u některých pracovních plemen. Je trochu samorost, ale při vhodném přístupu se z ní stává spolehlivý, dobře ovladatelný rodinný pes.
Péče, výchova a zdraví: velké tělo, citlivá duše
S ohledem na loveckou minulost a velikost je důležité dopřát doze minimálně základní výcvik a důkladnou socializaci. Je potřeba, aby byla za každé situace co nejvíce klidná a dobře ovladatelná – jinak může nastat problém, ať už špatně vyhodnotí situaci nebo vyrazí za potenciální kořistí. Dogy velmi dobře reagují na pozitivní metody výcviku – klidný přístup, důslednost a spoustu dobrot. Při správném zacházení je německá doga poměrně snadno cvičitelná. Ale zadarmo to samozřejmě nebude.
Doga nevyžaduje vrcholové sportování ani vytrvalostní běhy. Stačí jí jedna delší, zhruba hodinová procházka denně. Jako mnoho velkých plemen roste velmi rychle a fyzický růst končí až po prvním roce, pohyb je nutné proto dávkovat a nepřetěžovat ji, zejména v období dospívání. Příliš intenzivní aktivita může poškodit klouby.
Krátká srst je nenáročná na údržbu – stačí ji čas od času vykartáčovat, hlavně v době línání. Koupání je potřeba ve chvíli, kdy se pes umaže, pravidelné kartáčování však pomůže odstranit řadu nečistot i bez častého koupání.
Ke stinným stránkám chovu dog patří jejich krátký život. Nejčastěji se dožívají 6–8 let, 9 let je u nich považováno za úctyhodné stáří. Vedle vysokého rizika torze žaludku trpí predispozicí k nádorům kostí a srdečním onemocněním.
Foto: Shutterstock
Krmení a nároky: velký pes, velké porce
U tak velkého plemene je obzvlášť důležitá kvalitní strava už od štěněcího věku. Krmit je možné granulemi nebo BARFem. Je ale nutné počítat s tím, že doga spotřebuje opravdu velké množství krmiva, což se výrazně promítne do nákladů. U BARFu pamatujte na místo v mrazáku – jen zásoba masa na týden zabere značnou část běžné mrazicí kapacity.
Kvůli zvýšenému riziku torze žaludku je vhodné podávat krmivo namočené, ve dvou až třech denních dávkách a z vyvýšených misek. Kvalitní krmení tak není jen otázkou pohodlí, ale zásadní součástí péče o zdraví tohoto obřího psa.
Pro koho je německá doga vhodná
Německá doga je majestátní pes a rozhodně nejde o žádného drobečka. Hodí se do větších prostor – prostornějšího bytu nebo domu, ale vyloženě netrvá na domku se zahradou. Většinou nemá destruktivní sklony, což ocení páníčci, kteří nemohou pracovat z domova. Krátká srst a citlivost na chlad z ní však nedělají psa vhodného k celoročnímu pobytu venku. Přinejmenším v zimě potřebuje přístup do domu a při větším mrazu či silném dešti ocení pláštěnku nebo zateplený obleček.
Doga vyjde téměř s každým a bývá doporučována i do rodin s dětmi, se kterými ráda lumpačí. Na druhou stranu nejde o ideální plemeno pro úplné začátečníky – v období puberty dokáže napáchat spoustu škody a pokud majitel nemá dostatek autority a důslednosti, může se výchova vymknout z rukou. Také je potřeba předem zvážit finanční náročnost krmiva i veterinární péče.
Foto: Shutterstock
Zajímavosti:
- Apollón mezi psy
Standard plemene označuje německou dogu za Apollóna mezi psími rasami. Vysoká, elegantní a ušlechtilá, s protáhlou hlavou a nonšalantním výrazem, budí na první pohled respekt i obdiv. - Pes – profesor
Milovníci psů jí někdy říkají „pes – profesor“. Vzhledem i chováním působí důstojně, rozvážně a trochu zamyšleně, jako by vše kolem sebe v klidu vyhodnocovala. - Aristokratické kořeny
V minulosti ji mohli chovat jen šlechtici. V Německu byla doga oblíbená u knížat už v 16. a 17. století, a to nejen jako lovecký pes, ale i jako reprezentativní společník. - Něžný obr do bytu
Přestože patří mezi největší plemena, dokáže být spokojená i v bytě, pokud má dost prostoru a je blízko své rodině. Důležitější než zahrada je pro ni společnost lidí. - Krátký, ale intenzivní život
Dogy se obvykle nedožívají vysokého věku, 6–8 let je běžné, 9 let už úctyhodné stáří. O to víc jsou roky s nimi intenzivní – plné blízkosti, oddanosti a společných chvílí s něžným obrem, který vás nikde nenechá bez povšimnutí.
Zdroje: chlupaci.cz, ifauna.cz
Další články:
Související články
Světkreativity|
Umíme poradit|
BydlímeÚtulně.cz|
BetterLife|
NESPECHEJ.cz|
V Telce|
