Samopal Sudajev PPS-42 vznikl v Leningradu během obléhání – to nejlepší mu dala „Papaša“ a nakonec ho vznikly miliony kusů

Sdílet

Ačkoliv byl už samopal PPŠ-41 přímo synonymem jednoduchosti, dokázal ho konstruktér Sudajev ještě zjednodušit a udržet jeho výrobu i v německém obklíčení.

PPS-43, muzeum Menege

Zdroj: Public Domain

Obsah článku

Válka může být vyhrána nejenom díky účinnosti zbraní, ale i díky jejich počtu a nízkým nákladům na výrobu. V tomto směru za 2. světové války nepochybně vyhrával na celé čáře Sovětský svaz (a dodnes se tím někdy řídí i Rusko). Zvláště v obleženém Leningradu šlo o každý gram kovu, a proto právě tam vznikl samopal, který byl nejen odolný, snadný na ovládání a smrtelně nebezpečny, ale i jednoduchý a úsporný na výrobu. Na bojišti se objevuje dodnes.

Zrozen v německém obklíčení

Po začátku operace Barbarossa v roce 1941 byl urychleně zaveden do výzbroje samopal PPŠ-41 – legendární „Papaša“ byla odolná a výkonná zbraň, a oproti západním poměrům i jednoduchá na výrobu – jedinou náročnější položku tvořil chromovaný vývrt hlavně. Výroba se rozběhla i v Leningradu, kde se však po obklíčení stala i tak jednoduchá zbraň na výrobu náročnou. Konstruktér Alexej Sudajev proto PPŠ-41 zjednodušil.

Samopal PPS (též PPS-42 nebo Sudajev PPS-42)

Zbraň v první řadě přišla o pevnou pažbu, která byla nahrazena jednoduchou sklopnou z kovu, a dostala plastovou pistolovou rukojeť. Mechanismus zůstal stejný jako u PPŠ-41, došlo jen k většímu nahrazení obráběných součástek lisovanými. Úspora byla neuvěřitelná – zatímco obrábění součástek Papaši trvalo 7, 3 h, u nového PPS-42 bylo hotovo za 2,7 h! Na PPŠ-41 bylo potřeba 13,9 kg oceli, ovšem na jeho leningradského soudruha jen 6,2 kg.

PPS-42 je stále po celém světě

Pod německým obléháním vznikl velmi kompaktní samopal, jehož hmotnost je pouze 2,95 kg (u pozdější PPS-43 to bylo 3,5 kg) a délka 820 mm, se složenou pažbou pak 615 mm. Stejně jako PPŠ-41, tak i PPS-42 je kalibrován na munici 7,62×25 mm Tokarev. Má ale dvouřadý zásobník na 35 nábojů, který nelze zaměnit se zásobníky z Papaši. Zbraň je schopna pouze automatické palby s kadencí 500–600 ran/minuta, ale s troškou cviku dokáže střelec pálit i jednotlivě. Účinný dostřel je 150 metrů, maximální pak o padesát delší.

PPS, sovětští námořníci vyzbrojeni PPS, Rudé náměstí, vítězná přehlídka, červen 1945

Vedle obránců Leningradu si PPS velmi oblíbily osádky vozidel, a dostal se i do výzbroje výsadkářů. Celkem bylo v letech 1942 až 1946 vyrobeno v SSSR přes 2 miliony kusů a Sovětský svaz rozdával plány PPS i svým spojencům. Statisíce jich vychrlila polská zbrojovka v Poznani, kde vznikala i verze s pevnou pažbou. Výroba v KLDR a Číně šla do milionů. Bezlicenční výroba pak běžela i ve Finsku (M/44) a fašistickém Španělsku (DUX 53). Originály i kopie PPS lze najít na bojišti dodnes, od Afriky přes Blízký východ až po Ukrajinu.

Samopal Sudajev PPS-42 vznikl v Leningradu během obléhání – to nejlepší mu dala „Papaša“ a nakonec ho vznikly miliony kusů

Kolik dětí se hlásí na vaši vysněnou střední školu? Máme kompletní letošní data

Pro Husákovy děti to byla lahůdka. Dnešním dětem by to rodiče zatajili

Vražedné jezero mění vše, co se ho dotkne, na kámen. Okolní zvířata a rostliny proměnilo na děsivé sochy smrti

Digitální dinosauři na úřadu práce: Která povolání nepřežijí příští čtyři roky

Profesor odhalil 6 pravidel, která zvyšují šanci na výhru v loterii. Většina lidí je vůbec nezná a snižují si pravděpodobnost