Zapomeňte na Jacka a Rose. Co se ve skutečnosti stalo při evakuaci Titanicu

3 min

Sdílet

Titanic měl být chloubou své doby. Luxusní plovoucí hotel, kde se šampaňské chladilo rychleji než nervy stevardů, a kde si první třída připadala jako na zámku. Jenže 14. dubna 1912 se slavná loď střetla s ledovcem a ukázalo se, že ani ten největší zázrak strojírenství není odolný vůči přírodě. A když se začalo potápět něco, co mělo být nepotopitelné, nastal pořádný chaos.

Titanic byl jednou z prvních koordinovaných záchranných akcí.

Zdroj: MotorGuru.cz

Čluny, které nikdo nechtěl

Titanic měl jen dvacet člunů. Na loď s více než dvěma tisíci pasažéry to bylo trochu málo. Původně jich mělo být víc, ale vedení společnosti si řeklo, že by kazily výhled z paluby. A co si budeme povídat, kdo by chtěl místo oceánu koukat na dřevěné loďky. Jenže když loď dostala ránu do boku, najednou by každý bral i nafukovačku. A aby ironie byla dokonalá, první čluny odplouvaly poloprázdné. Posádka si totiž myslela, že Titanic zůstane na hladině.

Obchod se suvenýry - Titanic franšíza — I když potopení Titanicu byla velká tragédie, obchod se suvenýry a byznys jede dál. Zdroj: Shutterstock

Kdo nastupuje první

Pravidlo ženy a děti napřed sice oficiálně platilo, ale praxe byla divočejší. Ti z první třídy měli k člunům blíž a taky lepší informace. Cestující z podpalubí naopak často ani nevěděli, kudy nahoru. Když se konečně vyškrábali, bylo už skoro po všem. Titanic tak kromě technické tragédie připomněl i tvrdou společenskou realitu – kdo měl víc peněz, měl i větší šanci na přežití.

Když se signály ztratí v éteru

Titanic vysílal nouzové signály SOS i starší CQD, jenže ne všechny lodě na okolí měly nonstop zapnuté rádio. Některé zprávy se ztratily, jiné přišly pozdě. Nakonec dorazila Carpathia, která musela jet přes ledová pole na plný plyn. Kdyby tehdy fungovala komunikace tak jako dnes, možná by Titanic nebyl symbolem zkázy, ale jen drahým příběhem o prasklém trupu.

Čtěte také: Luxusní autobus, co jezdí 250 km za hodinu a vypadá jako ze sci-fi filmu. Chtěli byste se v něm projet?

Hudba jako nejlevnější záchranný prostředek

Na palubě se mezitím děly i věci, které dnes znějí skoro neuvěřitelně. Orchestr hrál až do poslední chvíle. Představte si, že stojíte v ledové vodě a do toho slyšíte valčík. Někteří přeživší říkali, že právě hudba jim pomohla nepanikařit. Jiní prý vtipkovali, že se aspoň konečně dostali na vyjížďku člunem, i když v úplně jiném balíčku all inclusive. Humor byl tehdy možná tou nejlepší záchranou.

Jak Titanic změnil pravidla

Po nehodě už nikdo nechtěl riskovat opakování. V roce 1914 vznikla mezinárodní konvence SOLAS, která nařídila, že člunů musí být tolik, aby se do nich vešli všichni. Posádky musejí dělat cvičné poplachy a rádia musí fungovat 24 hodin denně. Dnes nám to přijde samozřejmé, ale tehdy to byla revoluce. A všechno proto, že Titanic ukázal, jak moc jsme bezpečnost podcenili.

Salonek v první třídě Titanicu — Rozdíl v ubytování i v záchraně spočíval v tom, ve které třídě jste se plavili. Zdroj: Shutterstock

Titanic jako legenda

Titanic dnes známe hlavně z filmů, knih a muzeí. Stal se legendou, která fascinuje lidi po celém světě. Ať už ho bereme jako příklad lidské pýchy, nebo jako příběh odvahy, pořád nám připomíná, že i největší technologie má své slabiny. Kdyby měl víc člunů a lepší komunikaci, možná by se stal jen poznámkou v dějinách. Díky své tragédii se ale stal učebnicí, z níž se učíme dodnes.

Čtěte také: Tady se testují vlaky: V Česku existuje speciální okruh, o jehož existenci nejspíš vůbec nevíte

Co nám říká dnes

Když dnes nastoupíme na moderní výletní loď, málokdo si uvědomí, že čluny zavěšené nad hlavou jsou tam hlavně díky Titanicu. A když na dovolené otráveně posloucháme, jak musíme absolvovat bezpečnostní cvičení, stojí za to si připomenout, že právě tahle tragédie vedla k tomu, že dnes lodě plují mnohem bezpečněji. Loď, která měla být nepotopitelná, se nakonec postarala o to, že jiné lodě mají větší šanci se opravdu nepotopit.