Pozor, vizita: Jeníková nahé scény oplakala, Pohlreichův otec čepoval pivo a Hrušínský bavil nemocnici

| 3 min

Sdílet

Psychologické drama Karla Kachyni Pozor, vizita! s Rudolfem Hrušínským se vrací na obrazovky. Připomeňte si příběh, natáčení i herecké osudy.

Pozor, vizita

Zdroj: FOTO:Karel Ješátko / distr. Česká televize

Psychologické drama Pozor, vizita! z roku 1981 patří k nejpozoruhodnějším filmům Karla Kachyni. V neděli ho znovu uvede ČT1, a to je ideální příležitost si připomenout, jak silný příběh a jak neuvěřitelný kus filmařiny tehdy vznikl. A taky kolik slz a kuráže stál mladou Veroniku Jeníkovou.

Hrušínský jako Prepsl

Režisér Karel Kachyňa měl původně jiné plány, hlavní roli tuláka Prepsla měl totiž dostat Vladimír Menšík. Jenže po zhlédnutí filmu Zlatí úhoři změnil názor. Rudolf Hrušínský ho fascinoval tragikomickým pojetím postavy, a tak dostal šanci vytvořit další ze svých hereckých vrcholů. Menšík byl tehdy už nemocný a pracovně přetížený.

Prepsl, bacilonosič břišního tyfu, je člověk, který celý život žil podle svých pravidel. V nemocniční izolaci se mu ale svoboda smrskne na pár metrů čtverečních. Přesto v sobě nachází chuť žít, vtip i moudrost. Hrušínský ve filmu ukázal, že i v prostředí nemocničního pokoje může rozehrát koncert plný života, melancholie a humoru. Kritici o něm psali jako o pábiteli s duší básníka, který mluví i beze slov.

Rudolf Hrušínský jako Prepsl ve filmu Pozor, vizita, FOTO: Karel Ješátko / distr. Česká televize

Veronika Jeníková a její trauma

Když Kachyňa obsadil tehdy šestnáctiletou studentku konzervatoře Veroniku Jeníkovou do role Manky, dívky z dětského domova, netušila, jak náročná zkušenost ji čeká. Scénář po ní vyžadoval nahou scénu, a to pro tak mladou herečku znamenalo obrovské dilema.

„Neobešlo se to bez slz, nahé scény jsem oplakala,“ přiznala po letech. Režisér nakonec posunul natáčení těchto záběrů až na samotný konec, ale ani to Jeníkové nepomohlo. „Bylo to pro mě šílený trauma. Měla jsem tenkrát mindrák z kil a nechtěla jsem se ani před kamarádkami svlékat do plavek,“ dodala pro Český rozhlas.

Díky filmu se ale dostala mezi hereckou elitu, na place stála po boku Rudolfa Hrušínského, Josefa Somra, Libuše Švormové i Blaženy Holišové. A právě tahle zkušenost jí otevřela dveře k dalším rolím v osmdesátých letech.

Nemocniční pokoj v Bohnicích a výčep u nádraží

Kachyňa natáčel film v autentických kulisách Bohnické psychiatrické léčebny. Všechny interiérové scény nemocnice vznikly přímo v jejím areálu, kde se režisér nechal inspirovat skutečnými příběhy pacientů. U filmu navíc asistoval nedávno odsouzený MUDr. Jan Cimický, který se ve filmu i krátce mihne.

A ta hospoda, kde Prepsl popíjí s kamarády? Tu najdete i dnes. Jde o legendární hostinec U hostivařského nádraží, který tu funguje už od roku 1931. Za pípou tehdy stál otec známého kuchaře Zdeňka Pohlreicha, který si v záběrech skutečně zahrál výčepního.

Zajímavostí je i to, že slovenský herec Ľudovít Greššo, který ztvárnil dědka Bartůňka, během natáčení vážně onemocněl. Režisér o tom nevěděl a byl na něj prý velmi přísný. Greššo zemřel půl roku po poslední klapce, film se tak stal jeho rozloučením s diváky.

Silný film o svobodě, který nestárne

Pozor, vizita! se volně inspirovala skutečnou epidemií tyfu v roce 1958 na Slovensku. V Kachyňově podání se ale stal film metaforou lidské svobody, a to i té, která zůstává jen v hlavě. Hrušínského Prepsl je symbolem životní moudrosti a nadhledu, který člověk získá až po mnoha pádech.

Z dnešního pohledu působí film jako tichý, ale neuvěřitelně silný protest proti uniformitě doby. A možná i proto působí tak opravdově. Ostatně, kdo jiný než Hrušínský dokázal během jedné věty přejít od smíchu ke smutku a z obyčejné historky udělat životní moudro?