Komik v sukních. Věra Ferbasová se do šoubyznysu dostala díky Burianovi

3 min

Sdílet

5 idnes

Zdroj: Náš REGION | Všude doma

Kdo by neznal potřeštěnou, ale roztomilou dívenku z prvorepublikových filmů Věru Ferbasovou, jednu z nejvýraznějších hereček první republiky. Na stříbrném plátně hrála prakticky vždy sama sebe, v reálu totiž byla stejný živel. A přeci jsme ji znát nemuseli. „Komik v sukních“, jak se Věře říkalo, byl opravdovou hvězdou, ačkoliv to mnozí tehdejší kritici popírali. I přes svou lidovou „nehereckost“ totiž dokázala v každé roli podat výkon, pro který si ji každý zapamatoval. A přesto mohlo být všechno jinak. Narodila se 21. září 1913 v Sukoradech do rodiny středoškolského profesora. Ve dvacátých letech se mladá Věrka přestěhovala i s rodiči do Plzně. Už v této době se začal výrazně projevovat její temperament. Kvůli problémům s kázní musela dokonce ukončit studia na gymnáziu a přejít na obchodní akademii.

Z Burianovy sekretářky herečkou

Školu i přes své „uličnictví“ zdárně dokončila a přestěhovala se do Prahy, kde začala pracovat jako sekretářka v Divadle Vlasty Buriana. Do divadla rozhodně nešla pracovat pro nějaký zájem o film a umění, přijala pouze místo sekretářky. Jednoho dne se však stala věc, která jí nadosmrti změnila život. Jedna z hereček v představení Mušketýři z katakomb, kterou později Martin Frič s Vlastou Burianem zfilmovali pod názvem Katakomby (1940), onemocněla a Věra dostala nabídku si přivydělat a ve hře zaskočit. Tento malý záskok tak odstartoval její zářivou filmovou kariéru, kdy v českém filmu nahradila A. Ondrákovou v rolích temperamentních klaunů, neposedných lumpů a nezbedných dcerušek. Diváci si Věru Ferbasovou oblíbili pro její bezprostřednost, smysl pro humor, rozvernost a rovněž zálibu v převlecích, které zdokonalovala v komediích Vladimíra Slavínského. I přes upozorňování kritiky na některé její chybné výkony a na stálé stereotypní obsazování do stejných rolí si své publikum našla.

Od filmu k filmu

Poprvé se na filmovém plátně objevila jako účastnice večírku ve filmu V tom domečku pod Emauzy (1933). Zpočátku získávala spíše epizodní role jako například ve filmech Rozpustilá noc, Polská krev či Pán na roztrhání. Netrvalo však dlouho a z epizodek se staly titulní role, ta první přišla ve Slavínského komedii Uličnice (1936). Ve stejném roce pak byla obsazena ještě do titulních rolí ve filmech Tři muži ve sněhu, Sextánka nebo o rok později ve Falešné kočičce. Z dalších filmů jmenujme ještě komedie Slávko, nedej se! (1938), Andula vyhrála (1938) nebo Provdám svou ženu (1941). Do srdcí diváků se vryla i svou rolí Věry Gregorové z filmu Mravnost nade vše (1936).

Nacistům řekla: NE!

Herectví se přestala věnovat ještě za války, jelikož nechtěla vystupovat v německých snímcích. Po své svatbě s architektem Josefem Pálkou se s diváky rozloučila v Burianově komedii Zlaté dno (1942). Po válce však měla veliký problém vrátit se zpět k herectví. Typ jejích rolí totiž nebyl tak žádaný. Do filmu se vrátila až po patnácti letech, a to opět v epizodních rolích starších žen. Mihla se například ve filmu Poslušně hlásím, kde si zahrála jednu z dam v nevěstinci. Z dalších filmů jmenujme ještě Dařbujána a Pandrholu, Dva tygři, Skřivánci na niti nebo Touha Sherlocka Holmese.

Vždy byla komikem a s komiky

Věra Ferbasová měla to štěstí, že v každé době se dostala do okolí výborných komiků. Ať už to byl Vlasta Burian nebo Luděk Sobota a autorské duo Svěrák-Smoljak. Ještě v šedesátých letech se vrátila na divadelní prkna do Činoherního klubu, avšak s filmem a svými diváky se rozloučila asi nejlépe jak mohla, rolí všetečné tetičky v komedii Jáchyme, hoď ho do stroje! (1974). Bohužel, stále krásná herečka s nehasnoucíma šibalskýma očima umírá o pouhé dva roky později, 4. srpna 1976 v Praze ve věku nedožitých šedesáti tří let. Zdroj: ČSFD