Tyhle zážitky z pionýrských táborů dnešní děti nepoznají

Sdílet

Pionýrské tábory znamenaly pro rodiče jistotu, že mohou své ratolesti odložit na několik prázdninových týdnů pod dozorem dospělých. Navíc, tábory byly podporované různými složkami, jako bylo třeba ROH a stály pár korun. Děti, které neměli hlídací babičky, jich stihly i několik.

Zdroj: New Africa / Shutterstock

Bylo to ještě před érou mobilů a exotických rodinných dovolených. Zdá se to tak dávno a přitom na letní táborové zážitky všichni rádi vzpomínají. Pionýrskými tábory prošly tisíce československých dětí. Jeden turnus znamenal dva až tři týdny v přírodě, kde se spalo nejčastěji v dřevěných chatkách nebo ve stanech s podsadou.

Uhlídat velkou skupinu dětí chtělo pevné nervy a disciplínu, takže kromě zdravého soutěžení a dobrodružství, byl tábor také o kázni a pro mnoho dětí to byl také jediný způsob, jak si vyzkoušet pár dnů bez rodičů a bez maminčiny láskyplné péče. U mladších dětí občas ukápla i nějaká slzička, ale ostřílení táborníci se na každoroční dobrodružství těšili.

Ráno budíček, potom nástup

Každý den začínal budíčkem, často doprovázeným pískotem píšťalky. Po ranní hygieně u umýváren z prken a plechu následoval nástup – děti stály v řadách podle oddílů, hlásily počet členů a poslouchaly zprávy o programu dne. Není úplně pravda, že musely být v pionýrských krojích, jak se někde uvádí. Jen stěží si lze představit, jak by takový kroj po třítýdenním pobytu asi vypadal. Existovaly však mezinárodní pionýrské tábory, které byly organizovány v dobře vybavených rekreačních areálech a tam by už pionýrský kroj dával smysl, protože by reprezentoval různé země, které děti zastupovaly, většinou kromě Československa ještě Sovětský svaz a Německou demokratickou republiku.

Stezka odvahy – vrchol tábora

Nejnapínavější částí byla tradiční stezka odvahy. Probíhala po setmění, kdy děti musely samy projít temným lesem, osvětleným jen měsíčním svitem. Instruktoři se měnili v duchy, čerty či loupežníky a snažili se účastníky vyděsit. Ti, kteří došli až do cíle, si odnášeli nejen diplom, ale i pocit hrdosti. Pro některé to byl první opravdový test odvahy, pro jiné noční můra, na kterou vzpomínají celý život.

Jídlo z polní kuchyně

Strava na pionýrských táborech byla jednoduchá, ale výživná. Polévky s chlebem, guláš z kotlíku, rizoto, buchtičky se šodó, a oblíbený chléb s paštikou na výlety. Jídlo se vydávalo v provizorní jídelně nebo pod velkým stanem, a vše mělo jemný nádech kouře z polní kuchyně. Děti, které byly neustále v pohybu, snědly všechno. Nejvíce chutnaly borůvkové knedlíky s vlastnoručně nasbíraným ovocem.

Podmínky, které by dnes možná děti nevydržely a rodiče by šíleli

Děti spaly na dřevěných palandách nebo polních lůžkách, často v chladných nocích pod několika dekami. Teplá voda byla spíš luxus. Když pršelo, boty schly u ohně i několik dní. Denní režim byl přísný – pevný čas vstávání, odpolední klid, večerka. Nikoho nenapadlo se bouřit – jednoduše to tak bylo a nevyplatilo se moc zlobit.

Táborák jako závěr dne

Velká část večerů patřila táborákům, někdy s tradičním opékáním buřtů. Ty nejstarší děti se mohly zdržet déle. Došlo i na strašidelné příběhy a ty dokázaly povzbudit dětskou fantazii. Takové chvíle utužovaly přátelství a vytvářely vzpomínky, které mnozí nosí v srdci dodnes.

Mohlo by vás zajímat: Retro móda z Tuzexu: Oblečení z Tuzexu znamenalo identitu a prestiž

Proč na ně vzpomínáme s nostalgií?

Pionýrské tábory nebyly dokonalé. Byly drsné, někdy nepohodlné, ale nabízely něco, co dnešním dětem často chybí – opravdové dobrodružství, delší pobyt v přírodě, který dokázal děti motivovat, aby si všímaly drobností a naučily se něco víc, než bylo v učebnicích. Naučily se také najít si své místo v cizím kolektivu a to se jim potom v životě mohlo hodit. Pro někoho to byl způsob, jak se naučit respektovat pravidla. Díky absenci telefonů mohly děti svou nespokojenost rodičům sdělit jen dopisem nebo pohlednicí a než takový uplakaný dopis došel domů, na táboře už bylo všechno jinak.

Kdo pionýrské tábory zažil, ví, že i bez Wi-Fi, pohodlných postelí a každodenního komfortu mohlo být léto nezapomenutelné. Možná právě proto na ně tolik lidí vzpomíná s úsměvem. Byla to krásná doba, kdy statečnost znamenala projít lesem s bušícím srdcem a štěstí vonělo po kouři z táboráku.