Tenhle unikátní most má pilíře vyšší, než je Eiffelova věž. Podívejte se na tu krásu

3 min

Sdílet

Francie má Eiffelovu věž, ale když chtěla ukázat, že umí i v 21. století ohromit svět, postavila viadukt Millau. Tahle dopravní tepna přes údolí řeky Tarn není jen most, je to architektonický kousek, který by klidně mohl dostat vlastní místo v seznamu divů světa. Nejvyšší pilíř dokonce přesahuje výšku Eiffelovky, takže Paříž si musí nechat líbit, že není jedinou královnou výšek.

Viadukt Millau: Jeho nejvyšší pilíř přesahuje Eiffelovu věž

Zdroj: MotorGuru.cz

Když inženýři kreslí na ubrousek

Občas se říká, že ty nejodvážnější myšlenky se rodí na papírku od účtenky. U viaduktu Millau to sice nebyl případ kavárenské inspirace, ale odvaha nechyběla. Britský architekt Norman Foster a francouzský inženýr Michel Virlogeux spojili síly, aby vytvořili most, který elegantně překlene údolí, uleví řidičům od kolon a zároveň v sobě snoubí technickou chytrost s krásou. A výsledek? Most, jenž působí dojmem, že se lehce vznáší nad krajinou.

Viadukt Millau — Další mistrovské dílo, hned vedle Eiffelovky. Zdroj: Shutterstock

Výška, z níž se točí hlava

Viadukt je dlouhý 2460 metrů a jeho nejvyšší pilíř měří 343 metrů. Řidiči, kteří se po mostě projedou, mají pocit, že se auto ocitlo na dálnici přímo mezi mraky. Pokud má někdo strach z výšek, doporučuje se dívat jen na volant, protože pohled dolů je opravdu pro odvážné.

Vítr jako hlavní soupeř

Největší výzvou nebyla samotná výška, ale vítr. V údolí Tarn fouká často a ne zrovna jemně. Inženýři proto museli přijít na to, jak zajistit, aby most nehrál na větru jako gigantická kytara. Speciální aerodynamický tvar mostovky a kotvení lan zaručují, že konstrukce vydrží i nárazy větru o rychlosti přes 200 kilometrů za hodinu. Díky tomu se most nehoupe jako provazový most na dobrodružné stezce, ale zůstává pevně na svém místě. Řidiči se tak nemusí bát, že by je poryv odfoukl do okolních kopců.

Čtěte také: Nikdy v autě neposlouchejte tuto hudbu, může vás stát život, varuje policie

Když se most rozpíná a smršťuje

Další problém představovala termická roztažnost. Jinými slovy, když je horko, ocel se rozpíná a když je zima, zase se smršťuje. A když máte most dlouhý téměř dva a půl kilometru, není to zrovna malý pohyb. Inženýři proto navrhli speciální dilatační spáry, které umožňují mostu pohyb až několik desítek centimetrů. Je to trochu jako když si člověk na výlet vezme volnější kalhoty, aby mu nebyly těsné po obědě. Most tak zůstává komfortní i při extrémních teplotách.

Stavba jako orchestr

Samotná stavba viaduktu připomínala koncert, kde musel každý nástroj hrát přesně. Pilíře rostly z údolí jako obří stromy, mostovka se postupně vysouvala z obou stran a uprostřed se slavnostně spojila. Stavbu sledovali lidé ve Francii i za jejími hranicemi. Most se otevřel v roce 2004. Od té doby slouží nejen jako dopravní spojení, ale i jako lákadlo pro turisty. Někdo míří do Francie za vínem či sýrem, jiný si chce projet viadukt Millau.

Humor na cestě přes most

Řidiči často říkají, že přejezd po viaduktu je zdarma posilovna pro srdce. Adrenalin totiž stoupá úměrně s výškou. Kdo má slabší žaludek, může se utěšovat tím, že most má všechny certifikáty bezpečnosti a že se po něm denně prožene tisíce aut bez jediného problému. A kdyby se přece jen někdo cítil nesvůj, může si představit, že jede po obyčejném asfaltu někde na rovině. Jen s tím rozdílem, že dole pod ním je údolí hluboké 270 metrů.

Čtěte také: 19 hodin v letadle. Nejdelší let světa je utrpení i zážitek

Viadukt Millau není jen mostem, je to symbol odvahy a inženýrského umění. Ukazuje, že i v době, kdy máme mrakodrapy a kosmodromy, dokáže most pořád vzbudit úžas. Je elegantní, funkční a působí, jako by se lehce vznášel. Přitom zvládá vítr, teplo i zimu s elegancí baletky. A tak se dá říct, že Francie kromě Eiffelovky získala další ikonu, tentokrát na kolech a asfaltu.