Bylo dřív vejce nebo slepice? Vědci konečně rozlouskli starý paradox

4 min

Sdílet

Některé myšlenky nelze rozmotat jako klubko vlny. Můžete se snažit, můžete přemýšlet, ale nakonec stejně skončíte tam, kde jste začali. Právě to je krása filozofických paradoxů. Přes svou zdánlivou absurditu dokážou rozvířit naše vnímání reality i logiky a přimět nás dívat se na svět úplně jinak.

Stará dobrá hádanka o slepici a vejci má své místo i ve filozofii

Zdroj: Pravda24

Každý se s tím setkal. Jdete spát s hlavou plnou starostí a najednou vám v mysli probleskne podivná otázka. Třeba jestli byl dřív strom nebo semínko. Nebo proč je něco a ne nic. A pak usnete a ráno je vše při starém. Ale někdy to člověku zůstane. Zvědavost, která nejde zahnat. Právě v těchto chvílích přicházejí ke slovu filozofické paradoxy. Nejsou to rébusy k rozluštění, ale spíš okna do jiné úrovně vnímání. Nabízejí pohled na věci, které bereme jako samozřejmé, ale které při bližším zkoumání přestávají dávat smysl. A právě to z nich dělá fascinující součást lidského myšlení.

Kdo byl dřív: slepice, nebo vejce?

Tuhle otázku zná každý. Zdá se triviální, skoro jako vtip. Jenže když se do ní ponoříte hlouběji, začnete se dotýkat hranic kauzality, evoluce i jazykového myšlení. Biologové tvrdí, že vejce bylo dřív, protože vejce snášely už dávno vyhynulé druhy dávno před vznikem slepic. Ale filozoficky je problém složitější. Pokud připustíme, že každé vejce musí pocházet od slepice a zároveň každá slepice z vejce, máme nekonečný kruh. Paradox, který odhaluje, jak křehké je naše chápání příčin a následků.

Čtěte také: Jsme odsouzeni ke svobodě ve světě, který nedává smysl? Otázka, která netrápi pouze naši generaci

Lhářský paradox: Věta, která popírá sama sebe

Jsem lhář a právě teď říkám lež. Je to pravda, nebo není? Jestli lžu, mluvím pravdu. A když mluvím pravdu, znamená to, že lžu. Tohle starověké dilema krásně ukazuje, jak snadno se jazyk může sám sobě zamotat a přestat dávat smysl. Logici a filozofové nad ním lámali hlavy celé věky. Bertrand Russell se pokusil paradox obejít formální logikou, ale ani to nevedlo k jednoznačnému řešení. Tento typ paradoxu připomíná, že jazyk není dokonalý nástroj pro popis reality a že některé věty se vymykají běžnému porozumění.

Mladá žena sleduje svůj stín s dlouhým nosem — Lhářský paradox vám obrátí logiku naruby během jediné věty. | Zdroj: Shutterstock

Achilles a želva: Když běh nevede k cíli

Starověký filozof Zenón z Eleje vytvořil sérii paradoxů, které zpochybňují pohyb samotný. V jednom z nich tvrdí, že rychlý běžec Achilles nikdy nedohoní pomalejší želvu, pokud ta má náskok. Když Achilles doběhne tam, kde byla želva, želva už mezitím popolezla o kousek dál. A tak stále dokola. Matematicky tento paradox řeší pojem limit a nekonečné řady. Ale v době bez kalkulu působil jako silné intelektuální zneklidnění. I dnes připomíná, jak odlišně může působit intuice a matematická realita.

Čtěte také: 99 % Čechů věří, že královna Kleopatra umřela po uštknutí hadem. Pravda je ale ještě mnohem horší

Paradox Teseovy lodi: Co tvoří identitu?

Představte si, že máte loď a postupně na ní vyměníte každé prkno, každou součást. Je to pořád stejná loď? A co když z původních prken postavíte novou? Která je ta pravá? Tento paradox je známý jako Teseova loď a dotýká se tématu identity v čase. Co nás činí námi samými, pokud se měníme? V biologii se buňky v těle obměňují, v psychologii se naše já proměňuje podle zkušeností. Paradox tak otevírá hlubokou otázku po tom, co zůstává stálé ve světě změn.

Detail knihy History of Western Philosophy s portrétem Bertranda Russella — Bertrand Russell zpochybnil logické jistoty pomocí jediné chytré otázky. | Zdroj: Shutterstock

Russellův paradox: Když množina neobsahuje sama sebe

Na první pohled to může znít jako hra pro matematiky, ale ve skutečnosti to otřáslo základy logiky. Bertrand Russell si jednou položil zdánlivě jednoduchou otázku. Co když vezmeme všechny množiny, které samy sebe neobsahují a uděláme z nich jednu velkou množinu. Má být její součástí taky. Jenže jakmile ji tam zařadíte, přestává splňovat pravidlo. A když ji nezařadíte, tak ho zase splňuje. Tak vznikl logický zmatek, který donutil matematiky přehodnotit základy teorie množin. Možná to zní jako něco vzdáleného běžnému životu, ale připomíná nám to, že ani to, co považujeme za jisté, nemusí být bezchybné.

Paradoxy jako cvičení svobody myšlení

Filozofické paradoxy nejsou o tom, aby se rozlouskly jako ořech. Neexistuje správná odpověď, spíš je to pozvánka ke zpochybnění zažitého. V každodenním životě se pohybujeme ve světě jistot a rutiny. Paradoxy nám ale ukazují, že jistota je často jen iluze a že svět není tak pevně uchopený, jak se může zdát. Donutí nás zastavit se a přemýšlet jinak. A v tom je jejich síla. Možná nevymyslíme, co bylo dřív, jestli slepice nebo vejce, ale možná díky tomu objevíme, že otázka sama je důležitější než odpověď.