Dnes je tady oslava dvacátého výročí od prvního vysílání Ulice. Uteklo to jako voda. Jak vám třeba natáčení Ulice zasáhlo do života?
Velmi. Já jsem hrávala v seriálech už od sedmdesátých let a docela často, ale v takovém tom nekonečném jsem nikdy nebyla. Kdysi tam hrála moje dcera, ale už není, a tak když mě oslovili, měla jsem radost. Protože, ačkoliv jsem nebyla úplně ten divák, který by se na to díval pravidelně, věděla jsem, že v tom seriálu jde o situace, které stojí na tom, aby byly dobře napsané a dobře zahrané. Myslím si, že třeba právě moje postava je napsaná dobře, má velké peripetie, velmi se proměňovala za těch šest, sedm let, co ji hraji, a pořád jde dopředu, nevzdává se. Vdala se, řeší se tam i krásné téma queer páru, protože žiju se ženou a mojí seriálovou manželkou je Miluška Šplechtová, moje dlouholetá kamarádka. Známe se a rozumíme si jako herečky, jako kolegyně i jako lidi. Myslím, že je skvělé, že se v seriálu s tak obrovskou sledovaností řeší právě tato témata.
Překvapili vás někdy scenáristé nějakou kličkou ve vaší linii?
Ano, kdysi jsem měla napsanou extrémní situaci, kdy moje Marie úplně propadla nakupování domnělých starožitností po bazarech. Myslím si, že člověk může do závislosti spadnout v každém věku, ale s takovou závislostí jsem se v životě nesetkala, takže jsem si říkala, jestli je to vůbec možné. Ale závislost na nakupování existuje, to víme, a je zvlášť pro nás ženy velmi nebezpečná.
Máte s tím sama nějakou zkušenost?
Já se tomu snad úspěšně vyhýbám, ale někdy mi to také nejde. U mě to není nakupování starožitností, ale spíše hloupostí. Hodně kupuji knihy, ale nestíhám je číst. A pak také nakupuji rybářské vybavení, protože jsem rybářka, jenže často koupím něco, co ani neumím namontovat. Na to bych potřebovala takového „doktora rybářské techniky“, který by mi to představil.
A máte někoho takového, na koho se můžete obrátit?
Ano, moje klavíristka Katka Soukupová je rybářka a moc šikovná. Je mladší než já, takže už zná modernější věci, a od ní se učím. Chodíme spolu i na ryby, to je naprosto dokonalé.
Byla jste letos v létě často na rybách?
Ano. Můj bratr kdysi jako kameraman natočil film Smrt krásných srnců. Musím říct, že asi před měsícem zemřel, byl to můj poslední bratr ze tří, takže mě to velmi mrzí. Byl skvělý kameraman a vyprávěl mi, jak v tom filmu pan Prošek, převozník, vysvětloval malému chlapci, jak se chytají ryby. Oni u něj tehdy bydleli v přívozu. A právě kamarádka Katka, která se tam narodila a chodila na ryby hned kousek vedle, nás tam vzala. Začali jsme tam jezdit s malou partou a jezdíme do jednoho krásného penzionu. Je to tam opravdu maličké. Jmenuje se to Luh a pořád tam funguje převozník. Já tam jezdím minimálně jednou za dva měsíce na ryby, odpočinout si. Letos jsme jezdili na nafukovacích člunech, které jsme si pořídili. Byly tam labutě, nádherná příroda. Protože bylo velké horko a velké ryby nebraly, vytáhla jsem zase splávek a chytala malé rybičky. Už dnes umím chytat šetrně, takže jsem je pouštěla zpátky. Bylo to nádherné.
Co děláte u vody, když ryby neberou? Spousta mužů třeba poslouchá rádio nebo fotbal.
Když jsem sama na rybách a dlouho nic nebere, což se stává často, píšu básně nebo písňové texty. Některé si ale ani nestihnu zapamatovat, protože když mi do toho přijde velký kapr, tak zapomenu celý text.
Nenosíte si s sebou sešit nebo diktafon?
Ne, snažím se to zapamatovat. A pak to hodně přebírám v hlavě, jestli je to hezké, sdělitelné a vhodné ke zpívání. Teď už mám i hlásič, takže nemusím mít u prutu takovou pozornost, jako jsem mívala. A v tom klidu, když vidím obraz rákosů, vrby a tu krásnou přírodu kolem, tak mě to okamžitě inspiruje. Voda je velmi inspirativní, často se objevuje v mých písních. I na desce, kterou chystám a která vyjde na podzim, budou písničky od řeky.
V restauraci Podolka oslavili herci seriálu Ulice dvacet let výročí od prvního dílu
Foto: Tv Nova
Takže vašimi největšími úlovky jsou texty?
Ano, někdy se to tak dá říct. Ale letos jsem chytila i velké kapry, okolo patnácti kilo. Musím říct, že kdybych byla sama u vody, skončila bych s ním ve vodě. Naštěstí tam se mnou byly dvě osoby, které mi pomohly toho obra vytáhnout.
A pouštíte je zpátky nebo některé skončí na pekáči?
Vždycky je pouštím zpátky, vždycky.
Zdroj: Autorský článek
Související články
Žena-in.cz
Zprávy - Aktuálně.cz|
Techzpravy.cz|