Saša se seznámil se Sárou, když se stal jejím trenérem tenisu. I když je téměř o třicet let mladší, začal s ní chodit. Vztah se nejprve snažil utajit, nakonec se ale rozhodl, že by měla poznat jeho syna.
Mladší ženy se mi líbily vždycky. Poměr s mojí mladinkou asistentkou mě dokonce stál manželství a pořádně mi zkomplikoval život, ale já si i tak nemohl pomoct. Pokaždé, když jsem si hledal románek, snažil jsem se nejít příliš do extrému a hledat si ženy o deset, maximálně patnáct let mladší.
Zakoukal jsem se do devatenáctileté holky
Pak jsem se ale seznámil se Sárou. Sára byla mladičká devatenáctiletá studentka, která se přihlásila na soukromé lekce tenisu, které jsem vedl. Uchvátila mě hned na začátku, byla krásná, chytrá a vtipná. Nebála se si se mnou povídat a kolikrát jsem měl i pocit, že se mnou i flirtuje. Že náklonnost není jenom jednostranná mi bylo pak už zcela jasné, když na tréninky začala chodit nalíčená a krásně upravená, mimoděk mi sdělila, že hledá přítele a obecně měla zájem spíše o povídání si než o hru.
Snažil jsem se jí odolat
Když mě poprvé políbila, bylo mi jasné, že bych ji moc chtěl, ale byl jsem si vědom našeho enormního věkového rozdílu. Sára byla pouze o rok starší, než můj syn Honza a to se mi poněkud příčilo. Nakonec jsem ale Sářinu kouzlu i tak propadl.
Přestěhovala se ke mně
Byl jsem rozvedený a žil sám, Honza u mě byl pouze jednou za dva týdny na víkend. Sára měla celou rodinu na druhé straně republiky a bydlela na intru, po pár měsících se tedy z intru přestěhovala ke mně a začali jsme spolu žít. Honza ani nikdo z mojí rodiny o tomto poměru nevěděl, protože mi bylo jasné, jak moc by mě za to, jak je Sára mladá, soudili.
Chtěl jsem ji seznámit se svým synem
Když ale Sára oslavila dvacáté narozeniny a byli jsme spolu skoro už rok, dospěl jsem k názoru, že je na čase, aby ji Honza poznal. Vztah jsem myslel vážně a věděl jsem, že jestli má vzkvétat, nesmím ho tajit.
„Alespoň si popovídáme o maturitě,“ popichovala mě Sára, když jsem jí řekl, že bych chtěl, aby se poznali, „a nebo se třeba dokonce hlásíme na stejnou vysokou školu.“
Honza se do setkání moc nehrnul, nelíbilo se mu, že je moje přítelkyně tak mladá, nakonec ale souhlasil. Přišel k nám v pátek večer na večeři, uvařil jsem jeho oblíbenou svíčkovou a Sára upekla bábovku, aby udělala dojem. V šest zazvonil zvonek a Sára se vydala otevřít.
„No to snad nemyslíš vážně,“ slyšel jsem Honzu ode dveří hlasitě zaklít a hned na to následoval Sáry překvapený výdech.
„Honzo, co ty tady děláš?“
„Já jdu na večeři k tátovi. Spíš, co ty tady děláš?“
Už se znali
Všeho jsem nechal a běžel za nimi do chodby. Honza stále stál v dokořán otevřených vchodových dveří a když mě spatřil, nevěřícně zavrtěl hlavou.
„Tati, když jsi říkal, že je o hodně mladší, čekal jsem nějakou dvaceti pěti letou slečnu. Ale tohle… tati, Sára je moje spolužačka.“
Byli spolužáci ze školy
„Z vedlejší třídy,“ opravila ho Sára, ale bylo vidět, že je jí situace velmi nepříjemná. Polilo mě horko a musel jsem si povolit límeček košile. Nevěděl jsem, co mám dělat, celá situace byla velmi trapná a zvláštní.
„To jsem nevěděl. V Praze je hodně gymplů, netušil jsem, že chodíte na ten stejný,“ přiznal jsem bez ostychu. O Honzově životě jsem toho v poslední době moc nevěděl a teď se mi to šeredně vymstilo.
„To nemohl vědět nikdo,“ snažila se situaci zachránit Sára a pevně mě chytla za ruku, „my se známe jenom od vidění, máme spolu jenom jeden seminář. To ničemu nevadí… ráda tě poznávám, Honzo.“
Pokusila se mu podat ruku, ale Honza sebou prudce cukl. Pak se na mě vyčítavě zahleděl.
Řekl nám, že náš vztah je nechutný
„Chtěl jsem tomu dát šanci, ale tohle je moc. Tati, vždyť chodíš s holkou, co je skoro stejně stará, jako já. Tobě to přijde normální? Vždyť je to moje spolužačka.“
„Honzo, uklidni se a pojď dál. Všechno to probereme. Prosím,“ požádal jsem ho smířlivě, ale on pomalu ztrácel nervy.
„Ne, tati. Tohle já nezvládnu. Nebudu tady večeřet s holkou, se kterou sedím v jedné třídě ve škole a předstírat, že to je skoro moje máma. To je naprosto nechutné.“
S těmito slovy sjel Sáru opovržlivým pohledem, otočil se na patě a prudce práskl dveřmi. Sára ten večer celý probrečela, cítila se hrozně.
„Co když má pravdu,“ vzlykala mi do ramene, „co když to opravdu je nechutné? Co když se na mě teď všichni budou koukat skrz prsty?“
„Sári, to nesmíš říkat,“ snažil jsem se ji uklidnit, ale pravda byla taková, že mi situace byla také velmi nepříjemná, „neovlivníš, do koho se zamiluješ. Lásce neporoučíme.“
Náš vztah nakonec ukončila
O dva měsíce později se se mnou Sára rozešla. „Promiň, Sašo, ale já tohle nezvládnu. Ty předsudky jsou na mě moc. Asi je to, co spolu máme, opravdu nevhodné. Promiň.“
Hrozně mi to ublížilo, snad nikdy jsem nebyl tak zdrcený. Sára si velmi rychle všechno zabalila a odešla ode mě. Nechtěl jsem, aby se musela vracet na intr, tak jsem jí zaplatil pronájem v bytě nedaleko toho mého. Často chodím kolem a přemýšlím, jestli už si našla někoho nového a je šťastná.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Související články