Debutové album proboha?! (2023) kapely aljoša nepředstavuje jen soubor písní, ale originální tázání se a nabízení odpovědí: na otázky po vztazích, filosofických hádankách (Brna i mravního zákona) i Bohu. Album samotné je po právu otazníkem i výkřikem a jeho autor a frontman kapely David Kubíček v následujícím rozhovoru tvorbu alba a její vybrané písňové texty přiblíží, anebo naopak zproblematizuje.
Tvoje první a zatím jediné hudební album, které jsi s kapelou vytvořil, nese název proboha?! . Mimoděk se tak shoduje s názvem magazínu, kam se tento rozhovor vtiskne. Co název znamená? A jaký v něm má význam otazník a vykřičník? Dlouho jsem přemýšlel, jak název uchopit, protože má být především mnohovýznamový. Od počátku je zamýšlen jako nadávka (proboha!) i oslovení Boha (pro Boha!). Váhal jsem nad pořadím vykřičníku a otazníku. Album klade otázky anebo vyjadřuje otázku, kterou si posluchač přináší před poslechem písní. Vykřičník má být odpovědí, kterou chce album nabídnout. Proto nakonec v tomto pořadí.
Refrén titulní písně alba, podle které se album jmenuje, obsahuje tato slova: „Moh bych bejt jedním ze všech/třeba pak jedním z mnoha./A teď mě straší ve snech/že nebudu pro Boha/ že nikdy nebudu pro Boha.“ Cítím z toho existenciální úzkost. Co pro tebe znamená „být jedním ze všech“ nebo „jedním z mnoha“? Bojíš se rozpuštění v davu? Zrovna v titulní písni je podle mě nejlépe zachycena ta rozdvojenost použitá v názvu alba: Pro mě osobně se právě zde nejvíce proměňuje označení nadpřirozené entity v nadávku a naopak. Z refrénu se dá cítit především ten první význam, s mezerou. Text této písně je o holce a vztahu a jeho jedinečnosti. Mnozí v milostném vztahu řešíme, jestli jsme v očích toho druhého jedineční, nebo jenom „jedním z mnoha“. V tomto smyslu se rozpuštění v davu bojím. Strach, že nebudu pro Boha, je strach z toho, že v takovém stavu zapřu Boha a ztratím tak nějakou svoji hlubší identitu, která je v Bohu založená. Nicméně mně samotnému se interpretace v čase mění, teď čtu texty alba jinak, než když jsem je psal.
Album reflektuje strach ze ztráty sebe sama
Zdroj: Tomáš Urban Velmi častými tématy tvých písní jsou vztah se ženou, zamilování a láska. Ty tě k Bohu přibližují, nebo od něj oddalují? Bojíš se v jejich souvislosti, použijeme-li už vyslovenou frázi, že „nebudeš pro Boha“, anebo naopak tehdy jsi nejopravdověji pro Boha? Album hodně reflektuje můj strach z toho, že takové vztahy mě od Boha oddalují. Tehdy to tak bylo výrazně, dnes to vnímám slaběji, ale přesto se někdy nechám milostnými vztahy unést. (směje se ) Přesto se domnívám, že právě skrze takové stavy lze dojít blíže k Bohu. Ve vztahu, který je jedinečný a zároveň pro Boha. Ale ten strach ze ztracení nebo postupného ztrácení bytí pro Boha provází všechny písně alba permanentně.
V písni Salome slyšíme: „Jen se chci dotknout toho, na čem záleží, aby mi láska nebyla přítěží.“ Na čem záleží? A jak na cestě k tomu může láska překážet? Mnozí posluchači to vnímali podobně, jak otázku kladeš. Že láska je přítěží, brání nám něčeho dosáhnout. Ale já jsem to myslel jinak: Chci se dotknout toho, na čem záleží, protože doteď mi láska přítěží je, a teprve když se dotknu toho, na čem záleží, mi přítěží nebude. Jak jsme o tom hovořili: pravá láska mi zkrátka přítěží není a nebude.
Zdroj: Ondřej Toušek Tvoje kapela nese název aljoša . Bereš to jako svůj pseudonym i název kapely? Inspiroval ses literární postavou jménem Aljoša, která se objevuje v románu Bratři Karamazovi od Dostojevského. Přibliž tuto postavu těm, kdo ji neznají, a prozraď, proč sis ji vybral. Aljoša je nejmladší z bratrů Karamazových a chce se stát knězem, a z toho důvodu vstupuje do kláštera. V příběhu začíná jako mnich, je ten z bratrů, který je duchovně založený a hledá přednostně Boha. Tím stojí v kontrastu se starším bratrem Ivanem, který je skeptický filosof a nihilista. Často spolu debatují a Aljoša většinou prohrává, přesto je nakonec právě mladší z bratrů tím, kdo, když román dočteme, ukazuje, co znamená žít dobrý život a jak jeho cesta nese ovoce. V tom smyslu je pro mě Aljoša nedostižitelným ideálem a vzorem. Není to jen můj pseudonym, spíše jméno určitého projektu. Autor alba je Aljoša, ne já, ale celá kapela. Bylo by mi stydno si pseudonym Aljoša plně přivlastnit, už proto, že ho vnímám jako ideální vzor, jak jsem říkal.
Při zpracování poezie jí hudebně odpovídám
Tvoříš texty a výrazně se také podílíš na jejich následném zhudebnění. Přitom někdy saháš po básních, třeba Jiřího Ortena, a zhudebňuješ je. Co pro tebe znamená poezie ve vztahu k tvé hudební tvorbě, případně Bohu? Ve vztahu k mé hudební tvorbě je mi poezie velkou výzvou, protože to jsou častokrát daleko lepší texty, než jaké bych dokázal sám napsat. Když se kouknu na básníky 20. století, často v jejich verších nacházím myšlenky, které mě vysoce přesahují a které sám vyjádřit nedokážu. Takže se snažím hudebně odpovídat na daný básnický text. Nebo přetvořit a aktualizovat náladu, kterou ztělesňuje, a snažit se ji předat dál. Není to tak přímočaré, že bych skrze poezii nacházel Boha (jen v chvilkových momentech, kdy jsem textem přemožený něčím větším), spíš je to doplněk, určitě ne pilíř mojí víry.
Zdroj: Tomáš Urban V jiné písni alba Novosvětská se opakuje sdělení, skoro s tajuplností mantry: „Nejlíp se odpouští na poušti.“ Co jsi tím myslel? Že se snadno odpouští, když jsme daleko od těch, kterým je odpustit potřeba? Jakou roli v tvé textové tvorbě hraje etika, nebo obecněji filosofie, kterou studuješ? „Nejlíp“ nemá znamenat „nejsnadněji“, ale „nejkvalitněji“. Je za tím myšlenka, že ve chvílích, kdy je vše vyprahlé a náročné – jak to na poušti bývá – má odpuštění největší hodnotu, právě proto, že není vůbec snadné. Až v mezních situacích tak dostává odpuštění obrovskou hodnotu. V tomto smyslu se láska měří utrpením. Až v těžkostech si dokážeme otestovat, že se k sobě navzájem dokážeme vrátit, že nám ten druhý za to stojí. Etiku ani filosofii ode mě nelze oddělit, její studium na mě má nesmírný vliv a jsem za to vděčný. Doporučuju. (směje se ) Je to náročné, protože člověk se učí zpochybňovat to, co by jinak nikdy nezpochybňoval. Ale tím může objevit nová východiska, která jsou o to mocnější.
Navzdory svému mladému věku příležitostně kážeš ve vašem sboru Církve bratrské. Máš potřebu kázat také svými písňovými texty? Asi trochu jo. I když to nemusí být určitě dobře. Důležité je, že mi nestačí jen popisovat, ale mnohdy mám potřebu něco předat, něco zvěstovat. V tom smyslu asi mám určitý spasitelský komplex a posluchač to musí snést. Na druhou stranu, jak jsme se bavili, mnohé písně jsou nekazatelské, třeba o vztazích, takže nekážu všude.
Zdroj: Tomáš Urban Před časem jsi víru pojmenoval jako žitou zkušenost vítězství lásky, milosti a odpuštění . Pořád by ses pod to podepsal, nebo jsi svou definici pozměnil? A jak se takovéto uchopení víry promítá do tvého psaní textů písní? Podepsal, zrovna nedávno jsem nad tím přemýšlel. Je problematická, protože vyžaduje mnoho dalších definic. (Co je zkušenost? Láska? Milost? A podobně.) Ale vyjadřuje to něco velmi důležitého. Víra je pro mě spojená s nadějí ve vítězství dobra. V to, že nakonec všechno dobře dopadne. To je to vítězství lásky, milosti a odpuštění. A stává se to vírou teprve tehdy, když jsem tuto naději schopen žít. Kdy to není jenom nějaká pravda, která se vznáší někde mimo mě, ale naopak dokážu čelit strastem tohoto života s nadějí, že to dobře dopadne a že jsem milován. To najednou člověku otevírá úplně novou perspektivu: otevírá mu a proměňuje zrak a vnímání reality. To je pro mě víra!
Kdy se můžou posluchači těšit na další album nebo aspoň nové písně od aljoši? Pracujeme na tom, už máme dost demoverzí. Věříme, že nové album bude hotové příští léto. Nechci moc prozrazovat, ale bude to víc brněnské, opakovat se bude téma nočního rozjezdu a nových začátků. Tak uvidíme, co z toho nakonec vznikne. A jinak teď 29. září hrajeme v Brně na Melodce. Tak určitě přijďte!
Proboha!
VědaŽivě.cz|
Chalupáři-Zahrádkáři|
adbz.cz|
JakZdravě.cz|
Náš REGION|
Top-Fight.cz|
Sport - Aktuálně.cz|