Za celou historii nacistického Německa došlo hned k několika atentátům na Adolfa Hitlera. Nejpropracovanější z nich se odehrál 20. července 1944 a měl také nejblíže k úspěchu. Operace Valkýra byla promyšleným atentátem na jeho osobu, ale hlavně plánem na převzetí moci a následné ukončení celé druhé světové války. Jak se to celé seběhlo a proč to nakonec nevyšlo?
Vylodění v Normandii
K myšlence atentátu se spiklenci přiklonili po vylodění Spojenců v Normandii 6. června 1944. Bylo jasné, že válka se láme a Německo začíná krvácet na všech frontách. Na západě dostávala armáda jednu ránu za druhou a na východě to bylo ještě horší. Jen během léta, od června do srpna, padlo nebo bylo vyřazeno ze hry přes 290 tisíc německých vojáků. Východní fronta pak hlásila ztráty téměř milion lidí.
Operace elit
Vedení Wehrmachtu bylo jasné, že válka se už nedá udržet. Hlavou spiknutí byl bývalý náčelník generálního štábu německé armády Ludwig Beck. Vlastní přípravy pak prováděl štáb velitele náhradní armády generála Friedricha Olbrichta.
„Často to byla tradiční elita, nejlépe vzdělaní, se zahraničními kontakty a se smyslem pro závazek vůči myšlence Německa,“ cituje Deník historika Rogera Moorhouse. Německé aristokracii nebyl nacismus nijak moc po chuti, nemluvě o prostých třídních rozdílech.
Claus von Stauffenberg
Klíčovou osobu byl plukovník Claus Schenk von Stauffenberg, který svou vojenskou kariéru začal ve 20. letech. Nikdy nebyl členem NSDAP, podporoval ale Hitlerův vpád do Polska, v roce 1942 byl sám těžce raněn během akcí v severní Africe. Po zotavení putoval do štábu náhradní armády, kde se setkal se členy odboje.
Co znamenala Valkýra?
Atentát byl vlastně mutací původního protokolu vládního plánu nacistického Německa pro případ obecného zhroucení občanského pořádku. Záložní armáda podle něj měla obnovit kontrolu nacistické vlády nad obyvatelstvem. Záložní armáda tak měla pro puč jedinečnou pozici, protože měla mít podobnou strukturu v záloze ze své povahy a určení.
Claus, generál Olbricht a generálmajor Henning von Tresckow ale plán tajně pozměnili pro převzetí kontroly, odzbrojení SS a zatčení nacistického vedení. V politické rovině měla být ustavena nová vláda a vyjednán konec války.
Den D a chyby
Místem mělo být Vlčí doupě v Rastenburgu a prostředkem kufřík s bombou. Stauffenberg se po příjezdu zeptal, kde by si mohl vyměnit košili a s von Haeftenem aktivoval bombu. Byli ovšem vyrušeni a zkompletovali jen polovinu nálože. Kvůli horkému počasí se porada Vůdce a vedení přesunula z bunkru do venkovního domku. V bunkru by tlaková vlna exploze měla mnohem větší účinek.
Plukovník položil aktovku asi metr od Hitlera a omluvil se kvůli telefonátu, čímž opustil budovu. Kufřík ale při jednání překážel, takže ho jeden z důstojníků přesunul pod masivní dubový stůl. Ve 12:42 bomba skutečně vybuchla. Jednoho člověka ihned zabila, další zranila, ale Hitler utrpěl jen lehká zranění.
Hitlerův stan po výbuchu, FOTO: Bundesarchiv, Bild 146-1972-025-12 / CC-BY-SA 3.0, CC BY-SA 3.0 DE, via Wikimedia Commons Bez ověření a výklad
Aniž by si Stauffenberg ověřil stav věci, vydal další rozkazy. V přesvědčení, že nikdo nemohl explozi přežít, dorazil do Berlína. Poručík Hagen z ministerstva propagandy kontaktoval Goebbelse a upozornil ho na možné spiknutí. Celá věc má dodnes kontroverzní ráz. Podle Encyclopedie Holokaustu v ní někdo vidí protest proti protižidovské politice nacismu, jiní zase jen pragmatickou snahu o převzetí moci jinou skupinou stejně autoritářského režimu.
Jak dopadli atentátníci
Po výbuchu nastal v Berlíně zmatek. Stauffenberg byl přesvědčený, že Hitler zemřel, a proto v hlavním městě rozjel Operaci Valkýra. Vojáci záložní armády obsazovali úřady a snažili se zatknout představitele SS. Jenže už kolem 16. hodiny Hitler nechal přes rozhlas i telefon potvrdit, že útok přežil. To spiklence naprosto zlomilo.
V noci z 20. na 21. července 1944 byl Claus von Stauffenberg spolu se svým pobočníkem Wernerem von Haeftenem a generály Friedrichem Olbrichtem a Albrechtem Mertz von Quirnheimem zatčen. Ještě téže noci je popravčí četa na dvoře berlínského Bendlerblocku zastřelila.
Po nezdařeném atentátu přišla tvrdá odplata. Gestapo pod vedením Himmlera rozjelo obrovskou čistku a brzy následovala i nacistická justice. Zatčeno bylo asi sedm tisíc lidí a stovky z nich čekala poprava, mezi nimi generál Ludwig Beck, Henning von Tresckow a další z tehdejší vojenské a společenské elity. Procesy vedl nechvalně proslulý soudce Roland Freisler. Jeho teatrální výlevy se dokonce natáčely na kameru, aby je režim mohl použít jako další propagandistickou zbraň.
Co by se stalo, kdyby se atentát podařil?
Plán organizátorů atentátu počítal s tím, že po Hitlerově smrti okamžitě převezme moc záložní armáda. SS měla být odzbrojena a nacistické vedení zatčeno. V čele nové vlády měl stanout Ludwig Beck, premiérem se měl stát bývalý lipský starosta Carl Goerdeler a mezi vlivnými postavami figurovali i generál Tresckow nebo diplomat Ulrich von Hassell.
Nová vláda chtěla po Hitlerově smrti rychle jednat se Západem o příměří a ukončit válku na frontě proti Britům a Američanům. Jenže u Sovětů by narazila, Stalin byl neoblomný a požadoval naprostou kapitulaci Německa. A tady se pohledy historiků rozcházejí. Jedni jsou přesvědčení, že atentát mohl válku podstatně zkrátit a ušetřit statisíce životů. Jiní říkají, že šlo hlavně o to, aby si německá aristokracie a generálové udrželi moc, a válka by stejně pokračovala.
Jisté však je, že pokud by bomba ve Vlčím doupěti Hitlera zabila, Evropa by vypadala jinak.
Zdroje: autor, Reflex, Denik, Encyklopedia, PrimaZoom