Olympijský šampion v taekwondu doplatil na politiku. Kvůli loajalitě k Putinovi přišel o MS i OH

1 min

Sdílet

Ruský taekwondista Maxim Chramcov přiznal, že byl vyřazen z vrcholných světových soutěží kvůli své otevřené podpoře prezidenta Vladimira Putina. Sportovec se k celé kauze vyjádřil v ruských médiích.

Olympijský šampion v taekwondu doplatil na politiku. Kvůli loajalitě k Putinovi přišel o MS i OH

Zdroj: MMAMAG.cz

Taekwondista Maxim Chramcov, zlatý medailista z olympiády v Tokiu 2021, se ocitl v centru kontroverze. V rozhovoru pro server Sports.ru totiž přiznal, že jeho vyřazení z mistrovství světa v roce 2023 a olympijských her v roce 2024 nebylo sportovní rozhodnutí, ale přímý důsledek jeho veřejného postoje na podporu ruského prezidenta Vladimira Putina.

Podpora Putina jako „občanský závazek“

Chramcov popsal, že před MS v Baku byl pozván k online rozhovoru se zástupci Mezinárodního olympijského výboru (MOV). Ti se ho přímo ptali na fotografie s Putinem a na jeho politické postoje. Odpověď ruského bojovníka byla jednoznačná: „Samozřejmě, že ho podporuji. Je to můj prezident, jsem na něj hrdý a podporuji každé jeho rozhodnutí.“ Dodal také, že to považuje za svou povinnost a rozhodně nehodlá své názory skrývat.

Podle jeho slov se také setkával s překážkami ze strany MOV při kvalifikacích na olympiádu v Paříži 2024. Přestože se sportovní cestou kvalifikoval, nakonec mu účast na olympiádě nebyla umožněna. Společně s ním byli vyřazeni i další tři ruští reprezentanti.

MOV stanovil jasné podmínky

Rozhodnutí MOV vyvolalo v Rusku ostré reakce a diskuse o tom, zda má být politika důvodem k vyloučení sportovců z mezinárodních soutěží. MOV však už dlouho před loňskou olympiádou oznámil, že ruští sportovci mohou v Paříži startovat pouze pod neutrální vlajkou. K podmínkám jejich účasti patřil mimo jiné zákaz podpory války na Ukrajině či jakékoli angažovanosti v ozbrojených akcích.

Chramcov svým postojem tyto zásady porušil, a proto se jeho neúčast na vrcholných turnajích jeví jako logický důsledek. V Rusku ale panuje přesvědčení, že jde o politický tlak, který by neměl zasahovat do sportu. Spor o hranici mezi svobodou projevu a pravidly mezinárodního sportu tak zůstává otevřený.