Inaugurační projev nového amerického prezidenta mnohé potěšil, to bylo zřejmé z přenosu slavnostního shromáždění. Mnoho jiných vyděsil, o tom víc než zřetelně vypovídá celý web i spousta jiných médií. Co si o nové americké situaci myslet? Nechci projev komentovat, bylo by to jen množení slov. Jsem přesvědčen, že realita bude v mnoha směrech ještě jiná, počkejme si na ni.
V projevu ale nešlo jen o politické sliby či výhrůžky. Prezident vyjádřil i některé své obecné postoje. V takových případech není třeba čekat na činy, ačkoliv i ty budou zajímavé a možná všechno postaví do ještě jiného světla. Něco z těchto pasáží se ale určitě dá komentovat už teď. A mnozí to dělají.
Nový prezident označil svůj mandát za mandát ke změně a připojil k tomu: „Zahájíme naprostou obnovu Ameriky a revoluci zdravého rozumu, protože o ten jde, o zdravý rozum. “
Zdravý rozum je ošidným pojmem, někdy se pod něj schovává leccos. Nepochybně je ale užitečný. Existují křesťané, kteří se lidského rozumu bojí, rádi připomínají biblická slova, že se na svoji rozumnost nemáme spoléhat, tady ale jde o něco zásadně jiného, než odmítat rozum jako takový. Vždyť tatáž biblická kniha Přísloví, která před spoléháním na vlastní rozumnost varuje, rozumnost opakovaně chválí a vyzvedá její důležitost. Ano, ta naše má své limity, to ale neznamená, že bychom ji neměli používat a neměli si jí cenit. Nakonec celý Kristův způsob kázání, používání podobenství, tedy příběhů ze života, zřetelně dokládá, že realitu je třeba brát vážně.
Ve svém projevu řekl nový prezident mimo jiné: „Od dnešního dne bude oficiální politikou naší vlády, že existují pouze dva gendery, dvě pohlaví, muži a ženy. “ Tato poznámka vyvolala celou řadu komentářů, jeden za všechny ostatní: „Trump si plete pohlavní orgány a pohlavní identitu. “
Omyl, neplete si nic, jen dobře ví, že tělesná stavba a vnitřní prožívání patří k sobě, že není normální je oddělovat. Naše tělo je výsledkem mnoha vlivů, nejzásadnějším z nich je ale naše genetická konstituce; jak se říká: geny nevyčuráš . To je třeba brát vážně. Naše pohlavní identita je daná nikoli naším pocitem, ale skladbou naší genetické výbavy.
Mnozí ovšem namítnou: „Přítomnost pohlavních chromozomů sama o sobě ještě mnoho neznamená, do nich vepsané geny se sice projevit mohou, také ale nemusí, je to celé složitější! “
Ano, je to složitější. Tady se ovšem dostáváme k jádru celého problému. Jde tu o respekt k realitě, nikoli o její popírání. Je zjevnou skutečností, že existují lidé, kteří se ve svém těle necítí doma nebo se nevnímají ani jako muž, ani jako žena. To je třeba brát vážně. Je ale také potřebné se ptát, co to znamená, případně, co se s tím dá dělat.
Velká část našeho sexuálního a rodičovského chování není vrozená, učíme se ji od svých rodičů. Proto je tak důležité, aby děti měly před očima vzor otce i matky, dvou typů sexuality. Podobné je to s většinou našich pocitů a sklonů. Nejsou automaticky předem dané, jsou ovlivňované našimi zkušenostmi a minulými prožitky, dá se s nimi pracovat. Jedním ze zásadních biblických požadavků na člověka je, aby se naučil svoje pocity ovládat, aby se jimi nenechal vláčet. „Umrtvujte své pozemské sklony, nevyhovujte svým sklonům, “ píše apoštol. A nejde tu jen o biblický text, k tomuto poznání došly prakticky všechny staré civilizace, potvrzuje to i staletá lidská zkušenost. S pocity je možné a je třeba pracovat.
Co když se to ale nedaří? Co když své pocity prostě nezvládáme?
I to se může stát a stává se to. Není to ale důkazem jiné normality. V takových případech jde o nemoc nebo postižení. Je třeba to otevřeně přiznat. Takové lidi pak neodmítat, být jim pomocí, stát jim po boku. Netvrdit ale, že to je normální. Není, normální jsou jen dvě pohlaví, muži a ženy.
Za Rádio 7: Petr Raus
Proboha!
Žena.cz|
HN.cz|
Zprávy - Aktuálně.cz|