Atmosféra nejen tuzemského veřejného prostoru vůči novinářům dlouhodobě viditelně hrubne. Měsíc před volbami proto vznikla v Česku platforma Bezpečná žurnalistika umožňující novinářům útoky hlásit a vyhledat právní i psychologickou pomoc. Stupňující se agrese či veřejné urážky vůči novinářům nejsou zdaleka jen projevem vrcholící předvolební kampaně, ta však toto téma ještě víc nasvítila.
Veřejné zesměšňování nebo urážení novinářů v posledních dnech používá jako cílenou taktiku na roztleskávání svých fanoušků předseda hnutí SPD Tomio Okamura.
Nejprve se na sociálních sítích pochlubil konfrontací s reportérem České televize Lukášem Landou a poté na jednom z předvolebních mítinků opakovaně z pódia napadal přítomné novináře serveru Seznam Zprávy Lucii Stuchlíkovou a Václava Dolejšího jako „provládní“ a „ty nejhorší z nejhorších“. Za přihlížení postupně stále nevraživějšího davu.
Součástí podobných politických tlaků na redakce zejména v regionech může být například pohrůžka, že krajská či místní samospráva a její příspěvkové organizace přestanou v dotyčném médiu inzerovat, pokud nebude „poslušné“. Inzerce z veřejných rozpočtů tvoří přitom v některých regionálních médiích nezanedbatelnou část příjmů.
„Pokud by se v budoucnu podobná situace vymkla kontrole, bude plná odpovědnost padat na vaši hlavu,“ napsal v otevřeném dopise Okamurovi šéfredaktor Seznam Zpráv a předseda správní rady české pobočky Mezinárodního tiskového institutu (CZ IPI) Robert Čásenský.
Novináři, o to více ti známější, kteří jsou stejně jako politici aktivní ve veřejném prostoru, s něčím podobným musí počítat. Problém však nastává, když se z jednorázového excesu stává norma. A z náznaků nevraživosti více či méně přímé výzvy k násilí vůči médiím.
„Svrhnout do vysoké pece“
Letos policie prověřovala i tento výrok europoslance Filipa Turka (Motoristé sobě) ze sociálních sítí na adresu motoristického novináře Vojtěcha Dobeše: „„Tento s*áč si kdysi říkal kamarád. Můžete dát tomuhle uplacenému konspirátorovi pěstí někdo za mou maličkost, než si na to najdu čas?“
V souvislosti se svým článkem o Filipu Turkovi čelila letos nenávistným projevům i novinářka Apolena Rychlíková.
🛑 Politické výzvy k násilí na novinářích nejsou jen rétorika. Mohou vést k reálným útokům.
👉 CZ IPI vyzývá: Politici, nepodněcujte k nenávisti.
Respekt k novinářské práci je základ demokracie.
📄 Celé znění výzvy: https://t.co/wN97beP9p4#CZIPI #Volby2025 #SvobodaTisku
— CZ IPI (@cz_ipi) April 24, 2025
Redaktorka serveru Novinky.cz Karolina Brodníčková se zase stala terčem „zájmu“ předsedy hnutí Stačilo! Daniela Sterzika právě kvůli článkům rozkrývajícím jeho politické působení. Čelila následně i výhrůžkám na sociálních sítích včetně návrhů ji „obětovat“ nebo „svrhnout do vysoké pece“. Vydavatel serveru, společnost Borgis, podala v této souvislosti trestní oznámení pro podezření z trestného činu nebezpečného vyhrožování.
Novinář Jindřich Šídlo na sociální síti X napsal, že za poslední rok nahlásil policii dva případy opakovaných výhrůžek vůči své osobě. A výčet příkladů by mohl pokračovat.
Útoky denně, týdně, měsíčně
Že nejde jen o dojmy, a útoky na novináře jsou i v Česku reálný a závažný problém, dokazuje průzkum, který si na přelomu loňského a letošního roku mezi stovkami pracovníků v médiích nechala zpracovat novinářská organizace CZ IPI, iniciátor v úvodu zmíněné nové platformy Bezpečná žurnalistika.
Z průzkumu vyšlo, že šest procent všech pracujících v novinářské profesi čelí útokům denně, dalších 15 % týdně a 17 % měsíčně. Nejčastější jsou verbální útoky vedeny v online prostoru, osobní verbální útoky pak zažívají dvakrát častěji ženy novinářky než jejich mužští kolegové.
Andrej Babiš loni přímo ve sněmovně přiznal, že „od kolegů opakovaně chtěl, aby dělali takový týdenní přehled“ toho, jak se k nim moderátoři ČT chovají. Poslanec hnutí ANO Martin Kolovratník kvůli tomu dokonce loni poslal oficiální stížnost na Kavčí hory.
Jak už bylo řečeno, větší redakce nebo známá novinářská jména se leckdy nebojí kvůli výhrůžkám obrátit na policii. Pro malá média nebo novináře na volné noze bez redakční podpory či právního zázemí to však může být problém.
Tento handicap má alespoň částečně překlenout právě web Bezpečná žurnalistika, který kromě online formuláře pro nahlášení útoku a navržení dalšího postupu nabídne dotyčnému novináři či novinářce i právní a psychologickou pomoc.
Celý projekt vznikl podobně jako jeho slovenská předloha ve spolupráci s policií. Ta v Česku útoky na novináře jako samostatnou kategorii trestných činů nemonitoruje. „To ale neznamená, že se nedějí. Pokud průzkum IPI říká, že třetina novinářů se s útoky setkává jednou za měsíc, může se jednat o takzvanou latentní kriminalitu. Je dobře, že se na ni tímto způsobem vrhne světlo,“ řekl ředitel Úřadu služby kriminální policie a vyšetřování Policejního prezidia Vladimír Lukášek.
Když se primátor zlobí
Web Bezpečná žurnalistika jako další formy útoků na novináře vedle online výhrůžek uvádí nátlak ze strany politických nebo ekonomických aktérů a právní zastrašování (takzvané SLAPP žaloby), vnitrofiremní nátlak od managementu či vlastníků médií, sledování neboli stalking a fyzické zastrašování a útoky.
[souvisejici2]
HlídacíPes.org například letos popsal, jak plzeňský primátor Roman Zarzycký (ANO) tlačil na regionální novináře v Plzni kvůli tomu, že se mu nelíbil mimo jiné způsob pokrytí jeho schůzky s ukrajinským velvyslancem. Primátorovi lidé volali i přímo do redakce.
Další kritika od Romana Zarzyckého přišla přes jeho facebookový profil na adresu stejné redakce zhruba za tři týdny. Bylo to těsně po vydání článku o zkušenostech některých ukrajinských dětí zažívajících v Česku šikanu. Zarzycký se na adresu ukrajinské menšiny dlouhodobě vyjadřuje především kriticky.
Součástí podobných politických tlaků na redakce zejména v regionech může být například pohrůžka, že krajská či místní samospráva a její příspěvkové organizace přestanou v dotyčném médiu inzerovat, pokud nebude „poslušné“. Inzerce z veřejných rozpočtů tvoří přitom v některých regionálních médiích nezanedbatelnou část příjmů.
Podle vzoru Orbán a Fico: Bojkotovat, vymlčet
Ať už říjnové parlamentní volby a sestavování vlády dopadne jakkoli, je zjevné, že atmosféru v zemi – a to i směrem k médiím – bude do značné míry určovat dlouhodobý favorit průzkumů a téměř jistý vítěz voleb, hnutí ANO. Ani zde však nejsou vyhlídky příliš optimistické.
Šéf ANO Andrej Babiš loni při jednom ze svých projevů ve sněmovně tepal moderátora České televize Martina Řezníčka způsobem, který dalece překročil meze obvyklé a přijatelné kritiky. Lídr opozice a bývalý premiér častoval veřejnoprávního novináře výrazy jako „aktivista“ či „manipulátor“, který „nenávidí Trumpa, nenávidí Babiše a nenávidí hnutí ANO“.
[souvisejici1]
Zmiňovaný primátor Plzně Zarzycký z Babišova hnutí přibližně ve stejné době šířil na sítích videozáznam svého rozhovoru v České televizi s dovětkem: „Vypla mě ČT kvůli tomu, že jsem si dovolil říct slovo Ukrajinec, nebo jsem byl moc dlouhý? Já svůj názor mám. Co vy?“
Rozhovorem se později zabývala i Rada České televize a došla k závěru, že Zarzycký ve skutečnosti nedodržel původně opakovaně avizovanou dvouminutovou délku rozhovoru a překročil ji o půl minuty, načež dostal ještě další půl minuty k dobru, aby dokončil myšlenku.
Jiní politici ANO volí taktiku, která se v posledních letech osvědčila maďarskému premiérovi Orbánovi i slovenskému premiérovi Ficovi: mluví jen s některými médii a jiná ostentativně a přiznaně bojkotují.
Příkladem jsou letošní dotazy HlídacíPes.org na europoslance ANO, kolik platí z veřejných rozpočtů za pořad na videoportálu XTV opatřený logem jejich evropské frakce Patrioti pro Evropu.
Když se redakce dotazovala europoslanců Ondřeje Knotka, Kláry Dostálové a Jaroslavy Pokorné Jermanové, kromě obecných odpovědí ve stylu „máme právo na mediální propagaci“ přišlo na řadu i zpochybňování novinářské integrity a škatulkování médií.
„Protože Hlídací pes pro mě není relevantní médium. Já vás neznám osobně, mám pochybnosti o vaší činnosti,“ odmítla sdělit cokoli bližšího k platbám z peněz daňových poplatníků Jermanová, jinak též stínová ministryně kultury za hnutí ANO. Podobně dlouhodobě nekomunikovala už před lety například se serverem Seznam Zprávy, který systematicky rozkrýval její kauzy na středočeském hejtmanství.
Dělat si čárky u ČT
O co méně vstřícní jsou politici ANO (ale i jiných stran) k médiím s kritickými dotazy, o to raději vyhledávají nekonfliktní mediální prostor bez oponentury. Takový nabízí třeba zmíněný videoportál XTV a s ním spojený youtubový kanál Xaver live. Moderátor a radní České televize Lubomír „Xaver“ Veselý tam dává prostor pro sebeprezentaci politikům, včetně řady tváří hnutí ANO.
[souvisejici]
Jak to vypadá, ilustruje jeden z těchto živých streamů z loňského roku. Tehdejší šéf sněmovního mediálního výboru Aleš Juchelka seděl sám ve studiu s velkou lahví olivového oleje a s úsměvem divákům sděloval, že lahev vyhraje ten, kdo pošle během jeho následujícího vysílání nejvyšší „donate“ (příspěvek zasílaný diváky YouTube streamerům). Přeloženo: Politik aktivně vybízel k podpoře soukromé firmy, která mu poskytuje prostor pro zviditelnění.
Protože byl ve studiu sám, nikdo mu během následujících odpovědí na dotazy diváků neskákal do řeči. Což je zjevně něco, co politikům ANO vadí a podle čeho pak formují i svůj vztah ke konkrétním médiím.
Andrej Babiš loni přímo ve sněmovně přiznal, že „od kolegů opakovaně chtěl, aby dělali takový týdenní přehled“ toho, jak se k nim moderátoři ČT chovají. Poslanec hnutí ANO Martin Kolovratník kvůli tomu dokonce loni poslal oficiální stížnost na Kavčí hory.
V ní na základě vlastních pozorování tvrdil, že jsou to údajně právě politici ANO, které moderátoři ČT nejčastěji v rozhovorech přerušují.
Také tuto stížnost projednala televizní Rada. A na základě vlastní analýzy došla k závěru, že v pořadech, které poslanec Kolovratník uváděl jako údajný důkaz znevýhodňování hostů z ANO, měli naopak respondenti z Babišova hnutí ve většině případů největší, nebo těsně druhý největší časový prostor.
HlídacíPes.org
JakZdravě.cz|
V Telce|
BetterLife|
VědaŽivě.cz|
NESPECHEJ.cz|
Kód Enigma|
ReadZone|