KOMENTÁŘ. Ta zpráva jen těžko mohla někoho v Česku minout: v noci na 10. září byly bojové letouny Polska a jeho spojenců ze Severoatlantické aliance nuceny čelit útoku dronů, které vpadly do polského nebe. Podle polského premiéra Donalda Tuska šlo „o první případ, kdy byly ruské drony sestřeleny nad územím země NATO“.
Polské úřady jsou přesvědčeny, že šlo o naplánovanou akci dvou zlověstných spojenců, Vladimira Putina a Alexandra Lukašenka.
Moskva to popírá a nejprve se – jak bylo patrné i z výroků některých českých politiků – snažila vinu svalit na Ukrajinu: že prý šlo o provokaci ukrajinského prezidenta Zelenského, který tak chce zatáhnout NATO do války.
Podle NATO se útoku účastnilo až 25 strojů velmi podobných dronům typu íránský Šáhid používaných ruskou armádou.
Mnozí nezávislí analytici se kloní k závěru, že Kreml sondoval protivzdušnou obranu Polska a dalších zemí aliance.
Upřímnost pana generála
Prozatímní pověřenec v případech Ruska v Polsku Andrej Ordaš, kterému ve Varšavě předali protestní nótu, nejprve uvedl, že nemá důkazy o ruském původu dronů. Podle jeho verze přiletěli z Ukrajiny.
Američané Lukašenka odměnili, když oznámili zrušení sankce na leteckou společnost Belavia. Nyní bude možné legálně nakupovat náhradní díly i pro jeho osobní Boeing.
Tato slova však nečekaně popřel náčelník Generálního štábu běloruských ozbrojených sil generálmajor Pavjel Muraviejka. Sdělil, že drony letěly přes Bělorusko, několik z nich sestřelila běloruská protivzdušná obrana a o tomto náletu Minsk informoval polské vojáky, aby se stihli připravit.
Polsko pak potvrdilo, že taková výměna informací skutečně proběhla.
Za náhlou generálovou pravdomluvností je nejspíš Lukašenkův strach. Nechce se zaplést do konfrontace s NATO. Tím spíš v době, kdy začal jeho dialog s Washingtonem, v srpnu vládci Běloruska zavolal sám Donald Trump, který dělá diktátorovi komplimenty, aby osvobodil všechny politické vězně (kterých je v zemi asi 1300).
Lukašenko pak také 11. září udělal na své poměry humánní gesto a omilostnil 52 lidí: 38 běloruských vězňů svědomí a 14 občanů evropských zemí (Polsko, Litva a další).
Jde však spíše o chladný kalkul. Diktátor na oplátku věří, že se dočká pozastavení bolestivých finančních a hospodářských sankcí.
Američané ho ostatně ještě ve stejný den odměnili, když oznámili zrušení sankce na leteckou společnost Belavia. Pro Lukašenka je to důležité i proto, že nyní bude možné legálně nakupovat náhradní díly i pro jeho osobní Boeing.
Provokace se zálety ruských dronů do Polska by tyhle osobní plány mohla běloruskému autokratovi zhatit. A nejde jen o to.
Lukašenko v zákopu s Putinem
Rusko rozmístilo v Bělorusku své taktické jaderné zbraně a do konce letošního roku se tam chystá umístit i svůj nejnovější raketový systém Orešnik („Ořešák“).
I v EU jsou politici, kterým se taktéž líbí levné ruské energetické zdroje a tak koketují jak s Moskvou, tak s Minskem. Jejich prostřednictvím se Putin i Lukašenko snaží prorazit izolaci západním směrem.
Putin teď poslal proti NATO drony, když jeho lidé pravidelně hrozí útoky na nepřátele jadernými zbraněmi, mohlo by to klidně být právě z běloruského území. Pak by odvetný úder mířil právě proti Bělorusku.
Lukašenkova dlouholetá hra s Kremlem („spojenecká integrace“) za levný plyn a ropu nakonec Bělorusko dovedla k tomu, že se stalo rukojmím kremelského jaderného vydírání.
Nyní se zdá, že Běloruský vládce je vážně vyděšen vyhlídkou, že bude vtažen do velké války. Chtěl by raději vylézt ze zákopu, v němž se ocitl společně s Putinem. Jenže to už moc nejde.
I v Evropské unii jsou politici, kterým se taktéž líbí levné ruské energetické zdroje a tak koketují jak s Moskvou, tak s Minskem. Jejich prostřednictvím se Putin i Lukašenko snaží prorazit izolaci západním směrem.
Nedávno běloruskou metropoli už počtvrté (!) navštívil maďarský ministr zahraničí a zahraničního obchodu Peter Siyjarto. Prohlásil, že „nyní je čas vrátit se k rozumnému a racionálnímu přístupu k budování bilaterálních vztahů“.
A 11. září přijal Lukašenko pověřovací listiny od slovenského velvyslance Jozefa Migaše a připomněl, co čeká v Minsku slovenského premiéra Roberta Fica, který tam má dorazit na státní návštěvu. S Ficem se běloruský diktátor setkal i nedávno na pompézních oslavách v Číně.
Lukašenko velvyslanci řekl, že si nesmírně váží „nezávislého kurzu, který Bratislava má“. Podle něj Slovensko působí „statečně a důstojně, bez ohledu na vnější tlak a hrozby“.
Ze zemí EU jsou zatím k Minsku takto přátelsky naladěny právě jen Maďarsko a Slovensko. Lukašenko ale počítá s tím, že pokud se spřátelí s Trumpem, mocný a impulzivní americký vůdce vyvine tlak na slabou (jak se diktátor domnívá) Evropskou unii, aby i ona zrušila či aspoň zmírnila sankce proti Bělorusku.
Kreml a velká kontinentální válka
Ještě dříve dal Trump Evropě najevo, že nijak nespěchá, aby přišel na její obranu. Pro evropské politiky to byla nepochybně studená sprcha. Na posílení své vlastní obranyschopnosti potřebují evropské státy ještě hodně peněz a času. A Putin je přitom už na prahu.
Sami ukrajinští experti zkritizovali stav polské protivzdušné obrany. Podle jejich odhadů se při nočním útoku podařilo sestřelit jen asi 20 % ruských dronů.
Podle Kovalenka by se Putin těmito provokacemi a testováním systémů protivzdušné obrany NATO mohl připravovat na velkou kontinentální válku.
Ukrajinská protivzdušná obrana jich zvládá zničit 70–80 %, přičemž denně jich může přiletět až tisíc.
Je nejvyšší čas, aby se evropské armády od Ukrajinců poučily. Polský premiér Tusk již také prohlásil, že Polsko okamžitě zahájí spolupráci s Ukrajinou na vytvoření systémů proti dronům.
Zdá se, že tímto náletem dronů na Polsko se Moskva snaží definovat červenou linii. Tedy to, jak daleko může zajít, aniž by ze strany NATO přišla tvrdá reakce.
Andrij Kovalenko, vedoucí Centra pro boj s dezinformacemi Rady národní bezpečnosti Ukrajiny, uvedl, že takové akce Ruské federace vyžadují okamžitou reakci Západu a nečinnost by mohla vést k útoku Ruska na pobaltské státy během několika let.
Podle Kovalenka by se Putin těmito provokacemi a testováním systémů protivzdušné obrany NATO mohl připravovat na velkou kontinentální válku.
Běloruští opozičníci (většinou donuceni režimem k exilu po potlačení pokojných protestů v roce 2020) mají za to, že jejich země se již ocitla pod ruskou hybridní okupací. Pro Čechy, kteří si pamatují události roku 1968, není těžké si představit, o co jde.
Nikoli nadarmo Putin v červnu cynicky prohlásil: „Existuje staré pravidlo: kam vkročí noha ruského vojáka, tam je to naše.“ Jeho imperiální choutky zcela zjevně sahají mnohem dál než jen na ukrajinské území. Demokratická Evropa se musí zmobilizovat.
Autor je politický analytik běloruské nezávislé informační agentury Pozirk.
Tento to text vznikl v rámci projektu EthProMedE. Spolufinancováno Evropskou unií. Vyjádřené názory jsou názory autora a neodráží nutně oficiální stanovisko Evropské unie či Evropské výkonné agentury pro vzdělávání a kulturu (EACEA). Evropská unie ani EACEA za vyjádřené názory nenese odpovědnost.
HlídacíPes.org
DámskýDeník.cz|
Náš REGION|
Naše zahrada|
NESPECHEJ.cz|
ReadZone|
HN.cz|
Sport - Aktuálně.cz|