Pozornost vědců upoutala singularita v magnetickém poli Země, známá jako jihoatlantická anomálie (SAA). Tato rozsáhlá oblast výrazně nižší magnetické intenzity mezi Jižní Amerikou a jihozápadní Afrikou je geofyzikálním jevem prvořadého zájmu.
Ačkoli je na povrchu nepostřehnutelná, představuje SAA také místo značně zranitelné pro vesmírnou infrastrukturu. Satelity a Mezinárodní vesmírná stanice (ISS), které touto oblastí prolétají, jsou vystaveny nepříznivějšímu radiačnímu prostředí, které může ohrozit integritu jejich elektronických systémů.
V tomto ohledu má sledování této anomálie zásadní význam. Její pochopení nejen chrání orbitální mise, ale také poskytuje příležitost k hlubšímu pochopení složitých procesů, které řídí magnetické pole Země, jež je pro naši planetu nezbytnou ochranou.
Záhada jihoatlantické anomálie a její dopad na vesmír
Slabé magnetické pole v SAA tak umožňuje energetickým částicím ze Slunce, především vysokoenergetickým protonům, dosáhnout nízkých orbitálních výšek. To vede k poruchám elektroniky; provozovatelé kosmických lodí a ISS proto podle serveru ScienceAlert zavádějí bezpečnostní protokoly, jako je dočasné vypnutí systémů, aby se předešlo poškození.

Zdroj: Youtube.com
Na druhé straně geofyzici připisují původ anomálie vzájemnému působení faktorů, jako je pohyb roztaveného železa v zemském jádře. K lokálnímu zeslabení pole přispívá vliv hlubinných struktur, jako je rozsáhlá Africká provincie nízké smykové rychlosti – značná masa hustých hornin v hloubce asi 2 900 kilometrů – a sklon magnetické osy.
Navíc jihoatlantická anomálie není statická. Satelitní data ukazují, že se pomalu posouvá směrem na západ a zdá se, že se právě rozděluje na dvě centra minimální intenzity. Tento vývoj spolu se studiemi naznačujícími její opakování po dobu nejméně 11 milionů let poskytuje dlouhodobý pohled na magnetickou proměnlivost.
Nedávný výzkum z roku 2024 odhalil, že SAA má pozorovatelný vliv na pozemské polární záře, které se obvykle vyskytují v polárních oblastech. Ačkoli přímé účinky na povrch jsou omezené, toto zjištění rozšiřuje chápání toho, jak magnetická dynamika ovlivňuje naši atmosféru. Soustavné sledování SAA je proto zásadní pro planetární geofyziku a vesmírnou bezpečnost.
Mohla by jihoatlantická anomálie vyvolat posun pólů?
Magnetické pole Země vzniká pohybem tekutých kovů v jejím vnějším jádru a jeho chování je dynamické a složité. Posun pólů, známý jako geomagnetický zvrat, je jev, při kterém se severní a jižní magnetický pól prohodí. K tomuto procesu došlo v geologické historii Země několikrát, naposledy přibližně před 780 000 lety. Přestože neexistují důkazy, že by SAA byla přímým předzvěstí blížícího se zvratu, je její studium klíčové pro lepší pochopení těchto procesů. SAA může být příznakem změn probíhajících v zemském jádru a jeho vývoj je aktivní oblastí vědeckého výzkumu.

Zdroj: Youtube.com
Vědci pomocí simulací a počítačových modelů studují, jak by změny magnetického pole mohly ovlivnit případné obrácení pólů. Geologická časová měřítka jsou však obrovská, a přestože k obratům může docházet v měřítku tisíců let, krátkodobé účinky SAA jsou pro vesmírné technologie a komunikace bezprostřednější.