Náš poslední prázdninový výlet do Rychlebských hor

4 min

Sdílet

Pachatel se prý vrací rád na místo činu. Nevzpomínám si, že by jsme tam na tom místě něco hrozného spáchali, nicméně jsme se po roce vrátili do zajímavého města Javorníku, a na neméně zajímavý zámek Jánský vch. Tentokrát poslední srpnovou prázdninovou sobotu.

Náš poslední prázdninový výlet do Rychlebských hor

Zdroj: i60.cz

Všechny fotografie: Marie Měchurová

Náš poslední prázdninový výlet do Rychlebských hor

11. 9. 2025

Do Javorníku ve Slezsku jsme po čtyřhodinové jízdě vlakem a po náhradním autobusovém spojení, docestovali přesně v pravé poledne. Po známé trase z nádraží okolo zajímavých staveb jsme vystoupali do zahrady zámku. Předpověď počasí byla přímo hrozivá - "Velký pás bouřek a lijáků přejde přes celou Moravu a bude postupovat dál na východ". Na severu u hranic s Polskem krásně hřálo sluníčko, a po dešti nebylo ani památky.

Zavzpomínali jsme si, jak jsme před rokem zdolali Borůvkovou horu, která leží asi deset km od Javorníku. Letos jsme měli v plánu navštívit tajemné Račí údolí s nádhernou dřevěnou budovou Tančírnou. Z náměstí k ní vedla asfaltová cesta dlouhá 3,5 km. Ta ale vůbec nezapadala do našich plánů.

Po výborném oroseném půllitru Plzeňské dvanáctky v kavárničce na hradě jsme se vydali po červené značce ,vstříc novým zážitkům v krásné přírodě Rychlebských hor.

Prošli jsme zámeckou zahradou a dlouhou kaštanovou alejí jsme po 1,5 km uviděli naši první zastávku - Kapli sv. Antoníčka z Padovy. Druhým plánovaným místem byl Rychlebský hrad. Cestou k němu jsme si připadali, že jsme na světě úplně sami, jen my dva. Nikde ani živáčka. Pečlivě jsme sledovali naši červenou značku, protože jsme byli, v pro nás neznámé, divoké krajině.

Na Rychlebském hradě bylo ale živo. Zrovna tam dorazila z jiné strany početná skupina turistů i s malými dětmi. Z Hradu byly krásné výhledy do okolí a pod námi do hlubokého Račího údolí. A tam jsme museli sestoupit, tam byl konec našeho putování, které jsme si na ten sobotní den naplánovali. Navíc jsme měli u jedné vyhlášené restaurace v malé chatičce objednaný nocleh.

Sešup dolů byl hodně náročný, klouby dostaly pořádně zabrat. Opačným směrem bych to rozhodně nechtěla absolvovat, natož při dešti. To by bylo o život. Při sestupu jsme ještě narazili na Vyhlídku - Čertovy kazatelny, ze které byly další nezapomenutelné rozhledy. Když jsme konečně sestoupali z lesa do údolí, čekal nás nádherný pohled na přímo mystickou stavbu Tančírnu. Stáli jsme přímo před ní v úžasu, a nevěřili jsme vlastním očím. Kde se tam ta krásná stavba vzala?

Tento zážitek byl ještě umocněn tím, že v sále budovy a venku pod slunečníky se konala svatba. Po přilehlém parku pobíhaly malé družičky, které vypadaly jako víly, a nástrojení svatebčané dodávali tomu místu zvláštní kouzlo.

Asi 200 m od Tančírny se nechází Penzion Račí údolí a chatky, kam směřovaly naše poslední kroky. Protože všechny pokoje obsadili svatebčané, vrátili jsme se ve vzpomínkách do dob pionýrských táborů, a unavení, po osvěžující sprše, jsme ulehli na postele v jedné malé chatce. Na snídani jsme měli objednanou pořádnou hostinu z regionálních potravin. A ta opravdu stála za to. Nikam jsme nespěchali, tak jsme si v klidu dopřávali.

Čekala nás už jen cesta zpátky. Na tu ze soboty by nás nikdo nedostal, zbývala jen ta po málo frekventované asfaltce dlouhá 3,5 km. V noci pořádně popršelo a ráno ještě trošku mrholilo. Po cestě jsem si ještě pofotila hezkou přírodu a nějaká zvířátka. V Javorníku nedaleko nádraží jsme si prohlédli opravený památný kostel sv. Kříže z roku 1290. V pravé poledne jsme se vydali na cestu zpět k domovu, napřed autobusem a potom rychlíkem přes Olomouc do Hulína. Tam jsme přesedli na místní lokálku. V 16 hodin už nás doma přivítali naši uražení kocouři.

TANČÍRNA V RAČÍM ÚDOLÍ - PERLA RYCHLEBSKÝCH HOR

Secesní tančírnu, sloužící jako restaurace, taneční sál a penzion nechal postavit vratislavský biskup kardinál Georg Kopp v letech 1906-1907, a to na místě zubourané parní pily. Zděné přízemí se samostatným vchodem bylo rozděleno na dvě hlavní části. V severní části přízemí byla umístěna velká kuchyň, výčep a přípravní místnost. V jižní části se nacházela zásobovací komora a dvě obytné místnosti. Nebylo zapomenuto ani na sociální zařízení a dokonce ani na výtah. Okolí malebného místa zkrášloval parčík se skalkami, rododendrony, okrasnými dřevinami a stylovým venkovním posezením. Hlavní prostor tančírny je tvořen velkým tanečním sálem, který je zázemím pro konccerty, autorská čtení, taneční vystoupení, workshopy, svatby apod. Spodní část budovy tvoří salónek, kavárna a inforační centrum.