Češi si stěžují zbytečně. Tihle lidé čelí peklu každý den

4 min

Sdílet

Na mapě světa existují místa, kde se člověk musí každý den dívat přírodě do očí a doufat, že další erupce, zemětřesení či povodeň nepřijde právě dnes. Přesto tam lidé žijí, staví domy, vychovávají děti – a mnohdy si na hrozící katastrofu zvykli natolik, že ji berou jako součást života.

Češi si stěžují zbytečně. Tihle lidé čelí peklu každý den

Zdroj: Arief Adhari / Shutterstock

Ring of Fire – ohnivý prstenec, který nespí

V oblasti známé jako Ring of Fire, která se táhne kolem Tichého oceánu, se odehrává většina světových zemětřesení a sopečných erupcí. Patří sem Japonsko, Indonésie, Filipíny, Chile či západ USA. Život zde je permanentním dialogem s podzemními silami – lidé se učí evakuovat během minut, domy se staví tak, aby odolaly otřesům, a varovné sirény jsou součástí každodenní reality.

Tokio se už mnohokrát ocitlo na pokraji zkázy, stejně jako indonéská Yogyakarta pod sopkou Merapi. Přesto tu žijí miliony lidí, protože sopečná půda je úrodná a oceán přináší obživu. Je to zvláštní kontrast: tam, kde příroda nejvíce ničí, je zároveň nejštědřejší.

Indonésie – země tisíce sopek

Indonésie má víc než 120 aktivních sopek a je rekordmanem v počtu erupcí. Když v roce 1883 explodovala sopka Krakatoa, tlaková vlna obletěla planetu několikrát a následná tsunami zabila přes 36 tisíc lidí. V roce 2010 zabil výbuch sopky Merapi stovky obyvatel a statisíce musely být evakuovány.

A přesto – lidé se pod jejími svahy vracejí. Proč? Sopečný popel zajišťuje jednu z nejplodnějších půd na světě a život v okolí kráteru je paradoxně výhodný. Vztah lidí a sopky je tu jako manželství – vědí, že může zabít, ale bez ní nemohou žít.

Karibik a jihovýchodní Asie – říše hurikánů

Na druhém konci světa se příroda projevuje jinak – hurikány a tajfuny. Pobřeží Filipín, Karibiku nebo Mexického zálivu pravidelně zasahují ničivé bouře. Hurikán Katrina v roce 2005 zaplavil New Orleans a stal se symbolem neschopnosti moderního světa ubránit se síle živlů. Tajfun Haiyan, který v roce 2013 zasáhl Filipíny, byl jeden z nejsilnějších zaznamenaných v historii – s větrem přes 300 km/h a vlnami, které srovnaly celé vesnice.

Přesto tu lidé zůstávají. Moře jim dává práci i jídlo, tradice se předávají z generace na generaci a odolnost je součástí místní identity. Každý dům má evakuační plán, děti se už ve školkách učí, jak přežít další sezonu tajfunů.

Himaláje – střet s nebem a zemí

Když se země chvěje vysoko v horách, následky bývají fatální. Nepál, Pákistán a severní Indie leží v zóně, kde se střetávají tektonické desky. V roce 2015 zemětřesení o síle 7,8 zabilo v Nepálu téměř 9 tisíc lidí.

Pro místní je zemětřesení jen dalším důkazem, že v Himalájích se příroda nenechá zkrotit. Turisté přijíždějí obdivovat majestát hor, zatímco obyvatelé horských vesnic budují domy z kamene a hlíny, které se při prvním otřesu mění v pasti. Přesto tu zůstávají – protože tyto hory jsou jejich domovem, místem víry i zdrojem vody, která živí miliony lidí po celé Asii.

Sahel a jižní Asie – pomalá katastrofa jménem sucho

Nebezpečí nemusí přijít jako exploze sopky nebo vlna hurikánu. Sahel v Africe, část Etiopie, Súdánu či Mali, ale i Indie a Bangladéš zažívají jiný druh katastrofy – sucho a povodně. Klimatické změny způsobují, že období dešťů je méně předvídatelné a zasahuje více lidí než kdykoli předtím.

Když neprší, přichází hladomory, když prší příliš, přichází povodně. V deltě Gangy či Mekongu se lidé učí žít s tím, že jejich vesnice mohou být smeteny z mapy během jediné sezóny. Přesto se nikam nestěhují – jsou připoutáni k půdě, která je živí, a k řekám, které jsou součástí jejich kultury i víry.

Proč zůstáváme tam, kde hrozí smrt?

Možná se nabízí jednoduchá otázka – proč lidé z těchto míst prostě neodejdou? Odpověď je složitější. Příroda není jen hrozba, je také zdroj. Sopky přinášejí úrodnou půdu, moře ryby, řeky pitnou vodu. Mnozí lidé nemají prostředky odejít, jiní nechtějí opustit místa, která jsou domovem jejich předků. A nakonec je tu ještě fascinace člověka přírodou – touha žít na hraně a čelit silám, které nás přesahují.

Mohlo by vás zajímat: Tomu ani neuvěříte, jak se v socialismu sháněl nový vůz

Život na tenkém ledě

Na mapě světa existuje mnoho krásných, ale nebezpečných míst. Pro nás, kteří se na ně díváme z bezpečí, jsou symbolem odvahy a odolnosti. Pro ty, kdo tam žijí, jsou každodenní realitou. Příroda ukazuje, že ji nikdy úplně nespoutáme – můžeme ji jen respektovat. A možná právě v tom spočívá největší lekce: že síla přírody nás učí pokoře i odvaze.