Ihned po zástavě srdce totiž mozek nezmizí v tichu. Naopak: v některých částech dochází k posledním zábleskům elektrické aktivity, k organizovaným vzorcům podobným učení i k fenoménům, které výzkumníci popisují jako „poslední integrace informací“.
Co přesně se děje uvnitř lidské mysli krátce po smrti? A proč tato zjištění mění naše chápání vědomí?
Smrt není okamžik. Je to proces
Z medicínského hlediska se smrt přestala definovat jako jediný moment. Jde o sled událostí:
zástava krevního oběhu,
ztráta okysličení,
kolaps synaptické komunikace,
postupný úpadek elektrické aktivity,
buněčná smrt neuronů.
Tyto fáze netrvají vteřinu — probíhají minuty až desítky minut. A právě v tomto mezidobí se odehrává to nejzajímavější: mozek se nevypíná naráz.
Některé oblasti ještě krátce fungují, jiné zpomalují, další se snaží kompenzovat nedostatek kyslíku. Na EEG se objevují vzorce, které vědci popisují jako „zbytky organizované aktivity“, jež připomínají nejen bdělost, ale dokonce procesy učení nebo konsolidace paměti.
Poslední elektrická bouře: tzv. „terminal spreading depolarization“
Nejzásadnější jev zaznamenali vědci z Charité v Berlíně v roce 2018:
vlna masivní depolarizace, která se šíří mozkem několik minut po smrti.
Tato vlna:
představuje poslední komunikační pokus neuronů,
je vyvolaná ztrátou energetických zásob,
vypadá jako intenzivní synaptická aktivita,
může trvat několik minut.
Je to, jako kdyby mozek psal závěrečný impulz, poslední elektrický podpis své existence. Tento fenomén se objevuje i u zvířecích modelů a je měřitelný pomocí elektrody přímo na mozkové kůře.
Zásadní je: depolarizační vlna probíhá i u lidí, kteří jsou již klinicky mrtví, ale jejich neurony ještě nejsou biologicky zničeny.
ČTĚTE TAKÉ: Mozek, který si pamatuje minulý život: vědci rozklíčovali, co se děje při déjà vu
Organizované vzorce, které připomínají učení
Ve studii zveřejněné v PNAS neurologové zaznamenali krátké vzory aktivity, které formálně nejsou náhodné, mají charakter opakujících se cyklů a podobají se rytmům při konsolidaci paměti během spánku.
Výzkumníci to nazývají „poslední snahou mozku zpracovat neuzavřené informace“.
Není to vědomé učení.
Není to nový vjem.
Ale biologicky to odpovídá procesu, kdy se mozek snaží stabilizovat poslední synaptická spojení — jako kdyby si ukládal „poslední kapitolu“ sám o sobě.
Jde o fascinující a velmi citlivou oblast výzkumu.
Vědci zdůrazňují:
▶ nejde o vědomé myšlení,
▶ nejde o duchovní prožitky,
▶ nejde o přežívání osoby.
Jde o elektrochemickou činnost, která se chová podobně jako vzory učení, přestože vědomí je už pryč.
„Životní záblesk“: co říkají studie o poslední mozkové synchronizaci
V roce 2022 zveřejnil tým z University of British Columbia pozorování jedinečného EEG záznamu muže, který zemřel při neurologickém monitorování. V posledních 30 sekundách života a 30 sekundách po zástavě srdce se objevila výrazná synchronizace gama vln — rytmus, který bývá spojován s integrací vjemů a vědomým prožíváním.
Je to důkaz vědomí po smrti? Ne.
Vědci sami upozornili, že:
může jít o vrcholnou formu dezorganizace
jde o aktivitu bez přístupu kyslíku
mozek se snaží „zapnout“ již nefunkční okruhy
může to být podobné jako snové vzorce
Ale přesto je tu jedna otázka: Proč se mozek synchronizuje právě ve chvíli zániku? A proč tyto signály vypadají organizovaněji než při některých typech spánku?
Odpověď zatím nemáme.
ČTĚTE TAKÉ: Mozek pod stresem: proč někdy cítíš bolest, i když není fyzická
Embryonální program, který se znovu spustí: kontroverzní hypotéza
Některé výzkumy myší ukazují, že bezprostředně po smrti se aktivují geny spojené s vývojem mozku — tzv. death induced gene expression.
Co to znamená?
Neurony reagují na katastrofický stres.
Aktivují nouzové programy, které připomínají vývojové fáze.
Dochází k růstu některých dendritů (krátkodobě).
A mozek vykazuje určitou formu reorganizace.
Je to učení? Ne.
Je to snaha přežít? Spíše reflexní reakce na narušení homeostázy.
Je to fascinující? Ano — a možná to vysvětlí, proč některé EEG signály vypadají „živě“, i když je tělo mrtvé.
Tato oblast je vysoce sporná a v současné době se na ní intenzivně pracuje.
Proč to tedy nevnímáme jako pokračování života?
I když mozek pracuje krátce po smrti, klíčovým faktorem je kolaps koordinace:
žádné vědomí
žádné sjednocení informací
žádný přístup k novým datům
žádný konzistentní průběh procesů
Mozek tedy generuje aktivitu, ale není zde subjekt, který by ji prožíval.
Je to podobné jako vypínání velkého datového centra: některé servery ještě pracují, některé reagují na chyby, některé odesílají poslední pakety — ale systém jako celek už je mimo provoz.
ČTĚTE TAKÉ: Mozek ve spánku pracuje víc, než si myslíme: nové studie odhalují strukturu snění
Co zůstává jako největí záhada?
Věda stále zkoumá:
proč jsou některé vlny tak synchronní
jak dlouho mohou neurony přežívat bez kyslíku
zda existuje rozdíl mezi mozky různých druhů
zda různé příčiny smrti vyvolávají různé vzorce
jakou roli hraje teplota a metabolismus
A hlavně:
Proč se v několika studiích objevily vzorce připomínající integraci vzpomínek? Je to náhoda? Biologická reakce? Nebo hlubší signál o tom, jak mozek uzavírá vlastní existenci?
Mozek se nevypíná okamžitě.
Umírá postupně — a v tomto úzkém okně mezi životem a biologickým zánikem probíhají jevy, které ještě před dvaceti lety považovali neurologové za nemožné.
Není to důkaz vědomí po smrti.
Není to potvrzení zážitků „blízkých smrti“.
Je to spíše fascinující připomínka toho, že lidský mozek je neobyčejně složitý systém, který i na hranici zániku vykazuje organizovanou aktivitu.
A možná v tom je i tichý symbolický rozměr:
Život neodchází náhle.
A mozek, který nás celý život učil, se i v posledních okamžicích snaží pochopit svět kolem sebe — byť už bez nás.
Zdroje
Dreier, J. P. et al. Terminal spreading depolarization and electrical silence in death. Annals of Neurology, 2018.
Borjigin, J. et al. Surge of neurophysiological coherence in the dying brain. Proceedings of the National Academy of Sciences (PNAS), 2022.
Fine, A. et al. Postmortem gene expression in mammalian brains. Nature Communications, 2016.
Norton, L. et al. EEG changes in the near-death period. Journal of Neurology, 2019.
Mashour, G. A., & Alkire, M. T. Consciousness, anesthesia, and the dying brain. The Lancet Neurology, 2013.
Laureys, S. The boundaries of consciousness: neurobiology and ethics. Oxford University Press, 2005.
Lutz, A. et al. Neural correlates of gamma-band activity. Nature Reviews Neuroscience, 2004.