Dnes se tu představuje takový úžasný univerzální mlýnek. Řekněte mi, kdo u vás doma vaří a kdo ho bude vlastně používat?
Já jsem si z toho dělal trochu legraci, protože jsem kdysi byl v pořadu Prostřeno!, dokonce jsem to vyhrál, a teď mě zvou na takovéhle akce. Takže vlastně docela vtipné. Ale co se týká naší domácnosti, teď je to velká divočina. Máme roční dcerku, takže někdy něco koupíme, jindy uvaříme. Momentálně ani moc nesolíme, ani nepepříme. Jsme v té fázi, kdy už jí můžeme dávat ochutnávat, takže nejdřív jídlo uvaříme úplně bez dochucení, dáme jí ochutnat, a až potom si to sami osolíme a opepříme. Takže se u nás vaří tak na střídačku.
Takže nejste ani jeden z vás typický „kuchyňský virtuos“. Ale když jste vyhrál Prostřeno!, nějaké dovednosti tam přece musí být.
No jasně, já jsem to tenkrát natrénoval. Nechtěl jsem to podcenit. Pamatuju si, že jsem se o tom bavil s šéfem v rádiu. On mi říkal: „Hele, je to na tobě, jak to dopadne.“ A já jsem si fakt poctivě nakoupil, natrénoval a pak, když šlo do tuhého a už jsem opravdu vařil, měl jsem to najeté. Říkal jsem si, není důvod, proč by se to nemělo povést. A dopadlo to dobře.
A kolikrát jste to trénoval? Kolikrát museli doma jíst to samé jídlo?
Vlastně jen jednou. Měl jsem to docela jednoduché, navíc jsem používal i kuchyňského robota, takže to šlo docela snadno.
A když jste si namlouval svou ženu, nikdy jste ji neokouzlil kuchařským uměním?
Popravdě, moc ne. Když jsem bydlel sám a začal se s ní vídat, tak mi občas zavolala maminka, ptala se, jestli si něco vařím. Já jí sem tam poslal fotku nějakého jídla. A když už u mě bydlela Míša, tak se stávalo, že mamka volala jí a rozbrečela se do telefonu, protože se bála, že umřu hlady. Tak takhle vypadalo moje vaření.

Petr od chvíle, kdy vyhrál Prostřeno!, patři v hledáčku akcí ke kulinářům. Legendární mlýnek FinaMill by Pepper Field, ale rozhodně doma využije.
Foto: FinaMill by Pepper Field
Takže vás vaše žena zachránila.
Jo, přesně tak, vlastně mě zachránila. Dneska je to tak, že času je strašně málo a já nechci trávit čtyři hodiny u plotny, aby to pak bylo za deset minut snědené. Takže si spíš užívám, když zajdeme do dobré restaurace, kde to za mě udělají profesionálové. Navíc díky moderování se občas dostanu i na skvělé rauty a cateringy, a to se taky počítá.
No a teď jste zmínil, že máte roční dcerku. Jak si užíváte roli otce? Překvapilo vás něco?
Překvapilo mě, jak obrovská síla to je. Dřív jsem měl nastavené, že když přijde práce, ber ji, všechno si nějak zorganizuj, ať nemusíš odmítat. Teď ale občas musím říct ne. Někdy mám třeba prezentovat, být usměvavý, ale Míša mi pošle fotku, jak malou koupe, a já u toho nejsem. A stýská se mi. To stýskání je neskutečně silné, to jsem fakt nečekal. Kolegové mi říkali: „Počkej, až začne mluvit a bude prosit ‚tatínku, nechoď nikam‘, to teprve bude těžké.“ A já jim věřím. Ta síla lásky je obrovská. Jinak je to divočina, ale krásná divočina.
A spí vám? Nebo je to noční budíček?
Musím zaklepat, je fakt zlatá. Jasně, někdy ji bolí zoubky, občas si popláče, sem tam něco shodí nebo se ušpiní od bláta, ale jinak je strašně hodná.
A plánujete ještě sourozence?
Ano, rozhodně je to v plánu. Já bych byl klidně pro velkou rodinu, klidně pět dětí. Manželka je v tom trochu opatrnější, asi i proto, že je doma s malou víc než já. Ale klobouk dolů před ženami, to, co zvládnete v rámci mateřství, je neuvěřitelné. My chlapi jsme spíš ta pomocná síla, něco přineseme, odneseme, podržíme. Ale vy to táhnete.
Ale tak je fajn, když se muž zapojuje i do přebalování a podobně...
Já se zapojuju. A paradoxně, mě to přebalování smrdí míň než manželce. Fakt v tom nemám problém.
Vy jste původem z Mostu, že?
Ano.
A jak často tam jezdíte?
Za babičkou a dědou určitě. I když musím říct, že mi zrušili dětský pokoj a prodali moji palandu, což jsem skoro oplakal! Ale udělali to kvůli malé, aby tam měla vlastní zázemí. Takže vlastně dobrá oběť. Most miluju, snažím se tam jezdit co nejčastěji, ideálně spojit to s prací. Mostecké slavnosti byly skvělé, a k tomu člověk potká rodinu, kamarády. Prostě příjemné s užitečným.
A rodiče od manželky bydlí také kde, v Praze?
Ano. A to je obrovská pomoc. Když mají naši přijet hlídat do Prahy, zvládnou to, ale je to pro ně stres, plánují trasu, objížďky, aby nic nezaspali už od pondělka. Takže raději jezdíme za nimi. Ale pražská babička s dědou jsou naprosto skvělí. Díky nim to zvládáme. Já jsem sám práci trochu omezil, protože jsem chtěl, ale i kdyby ne, tak s jejich pomocí by to šlo zvládnout.
Zdroj: Autorský článek
Související články