Ráno vstane plná elánu a chuti do práce, ale když se z ní odpoledne vrací domů, má pocit, že jí z toho všeho praskne hlava. Nejraději by se po náročném dni zahrabala do postele a spala. Jenže má před sebou ještě starost o syna a domácnost. Aby se udržela při smyslech a nezačala zoufalstvím křičet, pomáhá jí jediná věc. Nalít si sklenku vína, lhostejno jakého. Teprve pak se na její tváři objeví ztracený úsměv a nic ji netrápí. Praktikuje to takto od doby, co po rodičovské dovolené začala znovu pracovat, takže čtvrtým rokem. Zpočátku ji v tom manžel podporoval a sám jí doléval. Jenže teď ho trápí pocit, že má jeho žena s alkoholem problém. A to velký.
„Neustále mě prudí, ať se už krotím, že jsem na víně závislá. Posílá mě na léčení, protože má strach, abych nedopadla jako Tereza Ramba v tom filmu Zápisník alkoholičky. To je ovšem naprosto směšné. Rozhodně se nikde neopíjím, nedělám ostudu, neschovávám alkohol v prádelníku... Dám si skleničku, někdy dvě, a tím to končí. Vůbec nepůsobím jako někdo pod vlivem. Jen mám lepší náladu a svět je pro mě snesitelnější. Normálně funguju, tak vůbec nechápu, co pořád má,“ rozčiluje se Michaela, která si nechce nechat na svůj každodenní prostředek k uvolnění sáhnout. Jako problém ho totiž vůbec nevnímá
„Kdyby měl tak náročné a zodpovědné zaměstnání, možná by mluvil jinak. Vím, že alkohol může být nebezpečný, a že to myslí dobře. Jenže vidí brouky tam, kde nejsou,“ je přesvědčená jeho žena.
Kde je hranice mezi neškodným uvolněním se a alkoholismem?
Podle Mgr. Moniky Plocové, psychoterapeutky a specialistky na léčbu závislostí, která si závislostí na alkoholu sama prošla, je velmi tenká. „Alkoholismus je únik od reality, která je pro člověka z nějakého důvodu těžká. Uniká k alkoholu před svou vnitřní bolestí duše, ze stresu, partnerských problémů, domácího násilí, zneužívání atd. Začne-li člověk řešit problémy pomocí alkoholu, je to jasný varující signál počínající cesty k závislosti. Alkohol přináší úlevu a člověk si ji tímto nejjednodušším způsobem dopřává. Opakovaným popíjením se postupně a nepozorovaně dostává do bludného kruhu závislosti, která se projevuje ve formě psychické i fyzické, tj. psychika i tělo si ho žádá. Hranice propadu do závislosti je velmi křehká, může se udát ze dne na den. Nezáleží na tom, kolik toho člověk vypije, zda litr vína či jen skleničku denně. Je důležité, co alkohol dělá s jeho organismem. Každý máme jinou vnitřní strukturu. Pokud piji pravidelně jakékoli množství alkoholu, těším se na něj a nedovedu si třeba i bez jedné skleničky život představit, je to špatně. Jednoho dne pak člověk zjistí, že už nemůže z bludného kruhu pití ven,“ varuje zakladatelka Branického sanatoria Moniky Plocové.
Jak poznat první příznaky alkoholismu?
Podle adiktoložky patří k prvním příznakům závislosti:
- ztráta kontroly nad vypitým množstvím alkoholu,
- pití, i když dotyčný ví, že dělá nesprávnou věc,
- pití, když cítí potřebu ulevit od starostí, stresu, problémů, strachů, od tíhy všedního života.
„Člověk, který pije, svůj problém nevidí, v další fázi se ho už bojí vidět. Právě blízcí a rodinní příslušníci většinou jako první zrcadlí člověku jeho závislost. Každý člověk má možnost vystoupit z pekla závislosti. Je třeba, aby si svůj problém sám uvědomil. K tomuto okamžiku mnohdy vede dlouhá cesta. Blízcí lidé mohou pomoci právě jasnými signály a důsledností, netolerovat pití. Alkoholismus je vyústěním nějakých příčin, mnohdy neřešených problémů v životě člověka. Smysluplnou cestou k uzdravení je za pomoci odborníků přestat pít a prostřednictvím terapie jít k příčinám a začít je řešit,“ dodává Plocová.
Zdroj informací: respondentka redakce, Mgr. Monika Plocová
Zdroj: Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.
Související články