Záření, které jsme dosud považovali za smrtící, by mohlo být klíčem k odhalení života na těch nejtemnějších a nejchladnějších místech sluneční soustavy.
Ionizující záření, od slunečního ultrafialového světla až po vysokorychlostní kosmické paprsky, je forma energie schopná poškozovat organické sloučeniny, které jsou pro biologii zásadní. Na Zemi je život před jeho nejnepříznivějšími účinky chráněn planetárním magnetickým polem a hustou atmosférou, které fungují jako přirozené štíty.
Tato ochrana byla tradičně považována za nezbytnou pro přežití, což vedlo k domněnce, že její absence činí svět nehostinným a sterilním. Pátrání po mimozemském životě se proto zaměřilo na nebeská tělesa s podmínkami, které alespoň částečně kopírují ty na Zemi, jako jsou planety mírného pásma s přímým slunečním světlem.

Zdroj: Youtube.com
Nedávná studie však předkládá zcela odlišný pohled, který zpochybňuje dosavadní představy o obyvatelnosti. Její výsledky naznačují, že za určitých okolností by kosmické záření nejenže nebránilo životu, ale mohlo by ho v prostředí, které bylo dosud považováno za nehostinné, naopak podpořit.
Nový zdroj kosmické energie pro život
Tento průkopnický výzkum navrhuje, že život by mohl nejen odolávat ionizujícímu záření, ale dokonce na něm záviset. Jak uvádí Science Alert, studie je založena na procesu radiolýzy. K tomuto mechanismu dochází, když vysokoenergetické kosmické částice odebírají elektrony z molekul v podzemní vodě nebo ledu, což poskytuje alternativní zdroj energie pro mikroorganismy v místech bez slunečního záření. Stručně řečeno, kosmické záření by mohlo být klíčem k mimoplanetárnímu životu.
Radiolýza by mohla generováním chemických reakcí produkovat energii potřebnou k napájení mikroorganismů, a to i v chladných a temných prostředích. Energie tedy může vznikat z interakcí na úrovni atomů v podpovrchových vrstvách.
Vědci provedli podrobné simulace, aby odhadli množství energie, které by radiolýza mohla generovat v klíčových bodech Sluneční soustavy. Cílem bylo kvantifikovat potenciál tohoto zdroje v podmínkách, kde je slunečního světla málo, a rozšířit tak spektrum astrobiologicky zajímavých lokalit.
Rozšíření mapy kosmické obyvatelnosti
Podle výpočtů se Saturnův měsíc Enceladus jeví jako nejvhodnější lokalita pro život podle tohoto nového paradigmatu. Následuje planeta Mars a pak Europa, jeden z Jupiterových měsíců. Všechna tato nebeská tělesa jsou známá možnou přítomností kapalné vody nebo ledu pod svým povrchem.
Zjištění publikovaná v časopise International Journal of Astrobiology mají značný význam pro astrobiologii a pochopení života ve vesmíru. Profesorka Dimitra Atriová, astrobioložka z Newyorské univerzity v Abú Zabí, uvedla, že tento objev „mění způsob, jakým uvažujeme o tom, kde by mohl existovat život“, a otevírá dveře k úvahám o nových typech obyvatelných prostředí.
Místo toho, aby se hledání soustředilo výhradně na teplé, sluncem ozářené planety, navrhuje nový pohled zvážit chladná, temná místa, pokud mají pod povrchem vodu a jsou vystavena kosmickému záření. Tento přístup podstatně rozšiřuje možnosti nalezení života mimo obyvatelné zóny.
Co to znamená pro průzkum vesmíru
Tento nový přístup k hledání mimozemského života by mohl mít významný dopad na budoucí vesmírné mise. Vesmírné agentury, jako jsou NASA a ESA, by mohly přesměrovat své úsilí na průzkum měsíců a planet, které byly dříve považovány za méně perspektivní. To zahrnuje vývoj technologií, které mohou odhalit známky života na základě radiolýzy a dalších nekonvenčních forem energie.

Zdroj: Youtube.com
Studie navíc naznačuje, že mikroorganismy, které jsou závislé na radiolýze, se mohly vyvinout tak, aby odolaly takovým úrovním záření, které by byly pro většinu pozemských forem života smrtelné. To otevírá nové otázky o přizpůsobivosti života a o tom, jak by se mohl vyvíjet v extrémních podmínkách, a poskytuje tak živnou půdu pro budoucí výzkum.