Bindery, tejpy nebo vycpávky mohou lidem pomáhat zmírnit genderovou dysforii a cítit se lépe ve vlastním těle. Zakryjí hruď, boky, nebo naopak někde přidají. V Česku je na základě vlastních zkušeností s tranzicí vyrábí Johana’s Project, za kterým stojí sourozenci Barbora a Jan Volfovi. Proč projekt založili? Jak na bindery? A co je to ta genderová dysforie?
Sourozenci z Johana’s Project si zakládají na lokální výrobě, udržitelnosti a otevřenosti, což se odráží už v samotném názvu. „Věděli jsme, že z názvu musí vyzařovat něco osobního a upřímného. Měli jsme strašně moc návrhů, pak ale Barča přišla s tím, že by se mohl jmenovat nějakým způsobem po mém dead name,“ vysvětluje Jan. Jako dead name se označuje jméno, které měl člověk před tranzicí, a jak Jan dále podotýká, jde o hodně osobní záležitost. V době, kdy název vybírali, staré jméno ani nedokázal vyslovit. „Barča mi ale říkala, že by to mohla být dobrá forma terapie, kdybych si to jméno přivlastnil jiným způsobem, dal mu jiný význam,“ dodává.
Založit Johana’s Project a sdílet svůj příběh se rozhodli během Janovy tranzice, když zjistili, že lidé o trans tématech nemají povědomí. Společně navíc dokážou přiblížit jak pocity člověka, který si tranzicí prochází, tak roli blízkých, pro které může být tranzice rovněž náročná. Barbora přiznává, že i jí zprvu dělala problémy. „Nejdůležitější je ale vztah a to, aby spolu lidé komunikovali. Je jasný, že každej není připravenej na všechno a nezná všechno,“ říká s tím, že se na ni blízcí trans lidí někdy obracejí se svými otázkami a nejistotami.
(Ne)dostupnost pomůcek
Binder neboli stahovač hrudníku si Jan vyrobil prvně pro sebe. „Svoje tělo jsem měl vždycky rád, protože je moje. Byly na něm ale určité věci, které jsem nechtěl, aby byly vidět. Když máš takový problém, řešíš to v hlavě neustále. Je pak neuvěřitelné, když se objeví věc, která ti pomůže a uleví. Najednou se i ve společnosti cítíš líp a dodává ti to sebevědomí,“ popisuje své pocity při nošení binderu. Tehdy ho vyvinul a ušil podle vlastních představ, jelikož v Česku nebyl žádný k dostání a objednávat ho naslepo ze zahraničí nechtěl. Po dokončení se ho rozhodl nabídnout i dalším lidem, kteří by jej mohli potřebovat. Finální podobu s Barborou ladili přibližně rok a půl v ateliéru u babičky.
Že byla (a možná stále je) dostupnost pomůcek usnadňujících soužití s tělem v Česku problém, potvrdil i lokální výzkum provedený před šesti lety v projektu Switch, kde trans a nebinární osoby označily kvalitu a dostupnost těchto pomůcek za aspekt lékařských služeb, se kterým jsou nejméně spokojeny.
Podle zahraničních zdrojů se většina mladých lidí dozvídá o praxi stahování hrudníku online od vrstevnictva. Světová profesní asociace pro transgender zdraví (WPATH) nicméně doporučuje, aby o těchto praktikách informovali přímo poskytovatelé a poskytovatelky péče, kteří lidem dodají „přesné a spolehlivé informace o potenciálních výhodách a rizicích“. Odborná veřejnost by navíc měla s klientelou konzultovat, jak stahování provést bezpečně právě pomocí speciálních pomůcek a sledovat možné negativní účinky. Mezi ty nejčastěji patří bolest zad, hrudníku, dušnost nebo přehřátí. „Co se týče péče sexuoložstva a psycholožstva, tak co víme, je to extrémně individuální. Každý to řeší jinak a po svém,“ říká Barbora k situaci v Česku a dodává, že informace o dostupnosti jejich binderů rozeslali do ordinací po celé republice.
Jak vybrat správně a na co si dát pozor?
Johana’s Project bindery prodává téměř dva roky a zájem je podle Volfových velký, zatím si ho pořídilo zhruba 500 lidí. Podpora je těší, zároveň je ale mrzí, že tolik lidí pociťuje genderovou dysforii – tedy negativní pocity spojené zejména s tělesnými charakteristikami, které nejsou v souladu s pociťovaným genderem člověka. Ty mohou být velmi závažné a v některých případech mohou ohrožovat život. Pomůcky jako bindery, tejpy či vycpávky tyto negativní pocity podle výzkumů zmírňují a pozitivně působí na duševní zdraví. Zároveň však nemusí vyhovovat všem, a ne všichni trans a nebinární lidé je používají. Ne všichni také dysforii zažívají.
Binder vypadá jako pevná sportovní podprsenka nebo stahovací tílko a využívá se pro efekt plochého hrudníku. Aby se předešlo zdravotním problémům, je důležité dodržovat určitá pravidla, v případě bolesti pak nošení binderu přehodnotit nebo ho na čas odložit. Binder se nedoporučuje nosit déle než osm hodin v kuse, nesmí se v něm sportovat ani spát a je nutné si vybrat správnou velikost. „Není dobrý si kupovat menší velikost jenom proto, aby to udělalo lepší efekt. To si možná někdo může myslet, ale ve skutečnosti to tak ani nemusí být. Občas, když si člověk vezme trošku větší velikost, tak to stažení pořád funguje dobře a někdy i líp,“ vysvětluje Barbora. Na stránkách nabízí návod, jak svou velikost změřit, jak se o binder starat, ale také seznam míst, kam si zájemci a zájemkyně bindery mohou přijít vyzkoušet.
Stejnou svazovací funkci jako binder plní i tejpovací pásky, které se přilepí na tělo. Kromě tejpů na hrudník existují i tejpy na tucking, zastrkování genitálií, které mohou používat trans femininní lidé (v tomto případě však nebylo provedeno dostatečné množství výzkumů, které by vyhodnotily zdravotní rizika). Tejpy na hrudník jsou oproti binderu levnější, vhodnější do letních měsíců a můžou se nosit déle – maximálně den. Jsou ale jenom na jedno použití, jejich aplikace je složitější a mohou podráždit pokožku. „K jednodušší aplikaci tejpu jsme vytvořili tape kit, kterej obsahuje už nastříhaný pásky, ochranu bradavek a další důležitý pomůcky pro bezpečný tejpování,“ konstatuje Barbora. „Každýmu vyhovuje něco jinýho. Někdo má radši tejpování a nevyhovuje mu binder a někdo naopak zase nemá rád tejpování a tu aplikaci,“ dodává Jan a varuje před nahrazením speciálních pomůcek obvazy a jinými svazovadly. Pomůcky nicméně nejsou určeny výlučně queer lidem, pořizují si je například i ženy po porodu nebo cosplayerstvo.
Genderová euforie a budování komunity
Jelikož dvojice s pomůckami objíždí lokální Pridy, setkává se i s lidmi, kteří na sobě binder nikdy předtím neměli a zkouší ho poprvé. „Jsou z toho někdy úplně nadšený a je to pro ně i pro nás strašně dojemný okamžik. Pohled, nebo spíš energie, kterou pak vyzařujou, se ani nedá popsat. Je to jeden z důvodů, proč to děláme,“ vypráví Barbora. Tyto pocity souvisí s genderovou euforií, což je pocit radosti a komfortu při přijetí či potvrzení vlastní identity. Euforii mohou lidé pociťovat taky například při používání správného rodu, nošení šatů nebo změně účesu. Jan ji nejvíce pocítil v momentě, kdy začal brát hormony a poté, co podstoupil mastektomii.
Volfovi se k projektu snaží přistupovat udržitelně, a to i v osobní rovině. Oba mají další práci a většina zisku z prodeje pokryje jen materiály a výrobu. Už teď ale počítají s rozšířením nabídky o podprsenky pro femininní osoby a další vychytávky jako jsou plavky pro ty transmaskulinní. Především se ale dál snaží budovat komunitu. Zatím to dělali převážně online, nyní hledají vlastní prostory, kde by bindery a další produkty nabízeli a zároveň pořádali akce. „To, že momentálně pomáháme nějakou pomůckou, je super věc, ale můžeme pomáhat i tím, že budeme vytvářet bezpečný prostor pro queer lidi a širší veřejnost, kde budeme navzájem sdílet své zkušenosti. Větší otevřenost nám může pomoct se nebát,“ uzavírá Barbora.
Queer Slovácko sa nesúdí
Když jedu vlakem na Slovensko, sundávám náušnice
Hledáme topmodelku. Zn.: Za každou cenu
Slovensko nie je len Fico a Šimkovičová
A je to… venku! Pat a Mat jsou pár. Už 50 let
Odkrýváme: Na seznamce NaKluky.cz roky řádí predátoři. Máme svědectví obětí, mohou jich být stovky
Vojtik: Detviansky sen není moje nejlepší skladba. Další album bude víc taneční a hyperpop
Daniela: Partnerka mě asi tají svým rodičům. Nevím, co s tím
Sledovaný, vězněný i oceňovaný. Praotec českého queer filmu
