KOMENTÁŘ. Podle jihočeského krajského soudu jsou kandidátky SPD a Stačilo! do sněmovních voleb nepřiznanými koalicemi, které se za koalice neprohlašují, jen aby nemusely překonávat vyšší práh pro vstup do Sněmovny. Podle soudu tím obcházejí zákon, nicméně kandidátky obou uskupení nezrušil, protože by takový zásah byl nepřiměřený a v minulosti skryté koalice procházely bez povšimnutí.
S názorem soudu lze jistě souhlasit, nicméně je třeba doplnit, že skryté koalice pokřivují volební systém. Volební systém je totiž založen na soutěži politických subjektů, z nichž každý má vlastní program, ideologii a odpovědnost vůči voličům.
Pokud se ale několik stran či hnutí rozhodne kandidovat společně pod hlavičkou jedné z nich, aniž by vytvořily otevřenou koalici, volič ztrácí možnost jasně poznat, koho svým hlasem skutečně podporuje.
Může se stát, že dá hlas straně, s jejímž programem souhlasí, a přitom nevědomky podpoří i kandidáty jiného politického proudu, který by si sám nikdy nezvolil.
Pokud jsou kandidáti různých stran ukryti na kandidátce jedné strany, volič fakticky podpoří i sílu, kterou by si samostatně nikdy nezvolil.
Takové skryté koalice zároveň oslabují princip politické odpovědnosti. Pokud se do zastupitelských orgánů dostanou kandidáti z různých subjektů, kteří byli skryti pod jednou kandidátkou, je následně těžké určit, kdo nese odpovědnost za konkrétní rozhodnutí a kroky.
Volič se pak obtížně orientuje v tom, co taková kandidátka skutečně prosazuje a k jakým konkrétním krokům se zavazuje.
Komu dávám hlas?
Z těchto důvodů jsou skryté koalice škodlivé. Nejenže matou voliče a zatemňují politickou scénu, ale také podkopávají důvěru v demokratický proces, protože volby přestávají být férovou soutěží otevřených a čitelných subjektů.
Oproti tomu otevřená koalice, která se před volbami jasně deklaruje, nese vyšší odpovědnost a podléhá přísnějším pravidlům, je férovější formou spolupráce, protože volič ví, komu a čemu svůj hlas dává.
Volební systém má být postaven na principu transparentnosti a rovnosti soutěže politických stran. Volič musí mít možnost jednoznačně rozpoznat, pro koho hlasuje a jaký program tím podporuje.[souvisejici]
Pokud jsou kandidáti různých stran ukryti na kandidátce jedné strany, volič fakticky podpoří i sílu, kterou by si samostatně nikdy nezvolil. Takové jednání je narušením základní zásady srozumitelnosti a férové politické soutěže.
Plasticky je tento problém možno demonstrovat na skryté koalici SPD, která zahrnuje hnutí Svoboda a přímá demokracie a strany Svobodní, Trikolora a PRO. Všechny tyto subjekty jsou euroskeptické, ale jejich vztah k EU není identický. SPD prosazuje, aby občané měli možnost rozhodnout v referendu o členství ČR v EU.
Trikolora nestaví Czexit jako okamžitý cíl, ale spíše jako poslední možnost, pokud by EU pokračovala v centralizaci. PRO se profiluje tak, že neprosazuje okamžitý Czexit, ale pokud by EU dál zasahovala do národní suverenity a prosazovala Green Deal či migrační pakt, odchod z EU by byl reálným řešením. Strana Svobodní pak otevřeně prosazuje vystoupení České republiky z EU a návrat k plné svrchovanosti.
Čas rozpadu
Dalším destabilizujícím faktorem skrytých koalic je to, že se téměř se železnou pravidelností v relativně krátké době rozpadnou. Po dosažení mandátů se rychle fragmentují a jejich souhrnná síla se rozpadá do menších, navzájem nekoordinovaných proudů.
Voličská očekávání, vystavěná na iluzi jednotného bloku, se pak nenaplňují. Dá se tedy předpokládat, že případný souhrnný počet mandátů SPD a Stačilo! bude značně iluzorní.
Volební zákon by proto měl vymezit znaky koalice nejen formálně deklarací, ale i materiálně podle struktury kandidátky a nominací. Cílem není trestat spolupráci, ale přimět ji, aby byla čitelná, přiznaná a přičitatelná ve prospěch voliče i legitimity demokratického procesu.