Žloutenka v mnoha variantách
Žloutenka (hepatitida) je onemocnění postihující játra, nejčastěji virového původu, ale může mít i neinfekční příčiny jako alkohol či léky. Z hlediska příčin se rozlišuje virová žloutenka a nevirová žloutenka (způsobená poškozením jater, např. alkoholem nebo léky). Existují také specifické typy, jako je například fyziologická novorozenecká žloutenka. Celkem rozeznáváme pět typů virových hepatitid: A, B, C, D a E. Jsou to odlišné typy virů, které mají společnou schopnost se množit v jaterních buňkách a způsobovat tak jejich zánět a poškození. Odlišují se cestou přenosu a svou závažností. Proti některým je vyvinuta očkovací látka nebo účinný lék.
Žloutenka typu A – nemoc špinavých rukou
Infekční hepatitidu typu A vyvolává velmi odolný RNA virus, který může dlouhé týdny zůstávat životaschopný ve vnějším prostředí. Šířit ho mohou výhradně lidé infikovaní tímto virem. Infikovaný člověk může vir šířit už 14 dní před projevením symptomů onemocnění a jeho infekčnost trvá ještě asi 2 týdny po vzniku symptomů. Žloutenkový virus se u nemocných dostává do stolice. Při nedostatečné hygieně se pak mohou nakazit další lidé, protože infekční dávka tohoto viru je extrémně malá. Nakazit se lze rovněž přes kontaminované předměty. V zemích s nižší úrovní hygieny může být také kontaminovaná pitná voda. Málo častá ale přesto možná je infekce krví a při pohlavním styku.
Průběh, léčba a prevence virové hepatitidy typu A
Projevy hepatitidy A mohou trvat 2–8 týdnů a mohou u pacienta na dlouhou dobu způsobit pracovní neschopnost. Naštěstí tento druh hepatitidy není chronický a nezanechává nebezpečné následky. Příznaky žloutenky typu A začínají často podobně jako chřipka, včetně únavy, horečky, nevolnosti, a bolestí břicha. Charakteristickým znakem je zežloutnutí kůže a očního bělma, ale objevuje se také tmavá moč a světlá stolice. Někteří lidé, zejména děti, mohou mít mírné nebo dokonce žádné příznaky, což usnadňuje šíření viru.
Prakticky všichni pacienti se spontánně uzdraví, riziko představuje jen pro lidi s jiným vážnějším onemocněním jater. Na hepatitidu A se nepodávají antivirotika. Léčba spočívá v přísném klidovém režimu a jaterní dietě s pestrou skladbou potravin a omezením tuků. Účinnou prevencí je vakcína, která u nás nepatří mezi povinná očkování, ale proti infekci poskytuje dlouhodobou a účinnou ochranu. Dále existuje virová hepatitida E, která se šíří podobně jako A, ale může se přenést i konzumací nedostatečně upraveného masa a není proti ní očkování.
Žloutenka a očkování
Očkovací látku máme zatím pouze pro hepatitidu A a B, proti typu C se očkovat nelze. Vakcinace proti žloutence B je od roku 2001 povinná v rámci dětského očkování. Povinné je i očkování zdravotníků. Mezi další rizikové skupiny, které by měly být očkovány proti hepatitidě B, patří osoby s rizikovým chováním a dále pak lidé chronicky či onkologicky nemocní, s poruchou imunity apod.
Zdroj: ockovacicentrum.cz, szu.gov.cz