Astronomové očekávají, že dvojhvězda V Sagittae brzy vybuchne. Její jasnost prý zastíní celou oblohu.
Obloha je příliš rozlehlá na to, aby neskýtala překvapení. Nemůžeme studovat každou hvězdu na obloze, natož předpovídat její budoucnost. Hvězdy, které podrobně pozorujeme, jsou jen malou hrstkou těch, které osvětlují noc, a právě proto je to, co skupina vědců právě objevila o V Sagittae, tak vzrušující. Dvě hvězdy, které by se podle vědců mohly velmi brzy stát supernovami. A když říkáme „velmi brzy“, nemluvíme o astronomických měřítkách, ale o několika letech.
Ve skutečnosti byla V Sagittae odborníkům známa již dříve. Systém byl totiž objeven před více než sto lety, v roce 1902. Od té doby její jasnost vzbuzuje zájem odborníků. V Sagittae vynikala jako nejjasnější hvězdný systém, který byl kdy objeven (ve své kategorii). Proč tomu tak bylo? Nyní se zdá, že studie, kterou tito vědci publikovali v Monthly Notices of the Royal Astronomical Society, přináší odpověď a mimochodem i datum jedné z nejbouřlivějších a nejzajímavějších událostí ve vesmíru.
Podivná záře
Abychom si ujasnili pojmy, dvojhvězdný systém se skládá ze dvou hvězd, které kolem sebe obíhají, jako by tančily v kruzích. V tomto případě je V Sagittae tvořena velmi jasnou, hustou a malou hvězdou, známou jako „bílý trpaslík“, která vzniká v důsledku toho, že hvězdě podobné Slunci dojde palivo a vyvrhne své vnější vrstvy. A jak jsme již řekli, bílý trpaslík obíhá vedle větší hvězdy a gravitací od ní odtahuje hmotu.

Zdroj: Youtube.com
Slovy výzkumníka Phila Charlese, spoluautora studie a profesora na Southamptonské univerzitě: „Naše studie ukazuje, že tato extrémní jasnost je způsobena tím, že bílý trpaslík vysává život ze své doprovodné hvězdy a využívá akreovanou hmotu k tomu, aby ji proměnil v hořící peklo. Tento proces je tak intenzivní, že na povrchu bílého trpaslíka dochází k termonukleárním reakcím, které září jako maják na noční obloze.“ Podle samotných vědců je rychlost, s jakou bílý trpaslík pohlcuje svého společníka, bezprecedentní, a vysvětluje tak, proč je jeho jasnost pro dvojhvězdný systém tohoto druhu rovněž bezprecedentní.
Konec je blízko
A nyní, když byla „záhada“ vyřešena, objevili vědci její důsledky. Tato hvězdná žravost znamená, jak zdůrazňuje hlavní autor studie Dr. Pasi Hakala z Univerzity v Turku: „bílý trpaslík nemůže spotřebovat veškerou hmotu, kterou na něj přeneslo jeho horké hvězdné dvojče, a proto vytváří tento jasný kosmický prstenec. Rychlost, s jakou se tento odsouzený hvězdný systém divoce řítí, pravděpodobně v důsledku extrémní jasnosti, je zběsilým signálem jeho blízkého a násilného konce.“ Oznámení o blížícím se hvězdném kataklyzmatu v této dvojici, která obíhá každých 12,3 hodiny závratnou rychlostí.
Hmota narůstající na bílého trpaslíka pravděpodobně v příštích několika letech způsobí výbuch novy, během něhož se V Sagittae stane viditelnou pouhým okem. Výbuch, jehož jasnost překročí vzdálenost 10 000 světelných let, která nás dělí, a bude dostatečně jasný na to, abychom jej mohli spatřit pouhým okem bez použití dalekohledu. Až se ale obě hvězdy nakonec srazí a explodují, vytvoří supernovu tak jasnou, že bude viditelná ze Země i ve dne. Kolik let nás dělí od tohoto astronomického setkání, nelze zjistit, ale soudě podle výpočtů se to dozvíme. Musíme jen sledovat V Sagittě a využít tak příležitosti sledovat zblízka vývoj dvojhvězdy v posledních „okamžicích“ jejího života.
Význam supernov v objevování vesmíru
Pro ty, kteří tento pojem neznají, supernova je hvězdná exploze, k níž dochází na konci života masivní hvězdy. Tato exploze je tak silná, že dokáže na krátkou dobu zastínit celou galaxii. Supernovy mají pro vesmír zásadní význam, protože rozptylují do vesmíru těžké prvky, které jsou nezbytné pro vznik planet a nakonec i života, jak ho známe. Kromě toho mohou supernovy vyvolat vznik nových hvězd stlačením plynu a prachu v mezihvězdném prostoru.

Zdroj: Youtube.com
Možnost, že supernova bude viditelná ze Země za denního světla, je vzácná a fascinující událost. Je však důležité poznamenat, že vzdálenost V Sagittě od naší planety, přibližně 10 000 světelných let, zaručuje, že na Zemi nebude mít žádné škodlivé účinky. Záření supernovy v této vzdálenosti není dostatečně silné, aby ovlivnilo naši atmosféru nebo život na planetě. Místo toho nám nabízí jedinečnou příležitost studovat vesmírný jev zblízka a zlepšit naše znalosti o vesmíru.