Okamžitě jsem si chtěl tohoto výjimečného návštěvníka zahrady vyfotografovat. Obvykle mám mobil v kapse, tentokrát bohužel ležel na stole uvnitř domu. Když jsem vyběhl ven se zapnutým foťákem na mobilu, mohl jsem už jen smutně sledovat, jak černý jedinec stoupá nad střechu terasy a mizí na druhé straně domu. Okamžitě jsem alespoň zadal do Googlu požadavek na identifikaci tohoto hmyzu. Vzápětí jsem se dozvěděl, že se jedná o drvodělku – druh samotářské včely, která je navíc největší evropskou včelou. O její existenci jsem až doposud neměl tušení. O to víc mě mrzelo, že se mi ji nepodařilo zvěčnit.
O pár minut později jsem otevřel vstupní dveře do domu a ke své velké radosti spatřil drvodělku, jak opyluje květy. Mobil ležel opět na stole, ale když jsem se vrátil ke dveřím, ta fascinující černá včela si stále užívala pohostinnosti našich květů. Začal jsem okamžitě fotit, ale drvodělka se pohybovala v protisvětle. Nebyla bohužel vidět její nádherně kovová a modře zářící křídla. Zariskoval jsem a protáhl se kolem včely ve vzdálenosti asi 15 centimetrů, aniž by se nechala vyrušit, a stále létala od jednoho květu ke druhému. Světlo už bylo na správném místě a podařilo se mi udělat alespoň mobilem pár fotek na památku a stihl jsem natočit i několik videí.
VIDEO
Pro mě to byl velký zážitek, pro někoho už je samozřejmě drvodělka běžnou záležitostí. Jak jsem zjistil, u nás v Česku se vyskytuje už několik let. Hojnější výskyt byl ale zejména na Moravě. U nás na západě asi úplně běžným návštěvníkem zahrad nebývá. Jinak se vyskytuje především v jižní části střední Evropy, ve Středomoří a ve střední Asii.
Drvodělka fialová je mírumilovná, neútočná a užitečná včela, která je významným opylovačem. Díky své velikosti a síle je schopna opylovat i květy, ke kterým se běžné včely ani čmeláci nedostanou. Výskyt drvodělky značí dobře fungující ekosystém, protože vyžaduje přirozená nebo polopřirozená stanoviště, což je samozřejmě potěšující. Na člověka neútočí. Je mírumilovná. Samice má žihadlo, ale používá ho jen zcela mimořádně při přímé hrozbě.
Na první pohled může působit díky své barvě až strašidelně – skoro jako malý vetřelec. Její let je rychlý a velmi hlasitý. Hnízdí v mrtvém dřevě. Vykouše tam asi 13 mm širokou svislou chodbu, která může přesahovat délku 30 cm. Larvy zásobuje směsí pylu a nektaru. Nenapadá aktivně stavby podobně jako tesařík. Nejčastější výskyt drvodělek bývá prý v pravé poledne. Já jsem tu moji sledoval přesně v 11:21 hodin. Pokud se s drvodělkou setkáte, rozhodně ji nezabíjejte! Není nebezpečná jako sršeň, naopak je velmi užitečná.
Na naší zahradě už jsem zaznamenal celou řadu živočichů. Na krmítka k nám létá 13 druhů ptáků. Častým hostem jsou u nás například také dlouhozobky svízelové, což je motýl patřící mezi lišajovité. Lidem nejvíce připomíná maličkého kolibříka. Na motýlích keřích máme každoročně velké množství motýlů mnoha druhů. Večer nám po zahradě běhá celá armáda ježků, které tady už také léta krmíme. O netopýrech ani nemluvě. Ale drvodělku fialovou jsme tady měli poprvé. A moc bych si přál, aby to nebylo naposledy.
Autor blogu je šéfredaktor Plzeňské Drbny
VIDEO