„Ze všeho nejdřív bych chtěla říct, že nejsem ten typ tchyně, která by ráda vyvolávala konflikty, nebo se vyžívala v rodinných dramatech. Naopak. Pro svého syna jsem chtěla hezkou, inteligentní a vzdělanou ženu a to se mi také splnilo. Chovala jsem se k ní proto od začátku mile a byla jsem šťastná, že je syn ve svých třiceti letech ženatý, když vidím, jak jsou na tom synové některých mých kamarádek, kteří ještě v pětatřiceti loví ženské po barech,“ popisuje Dagmar.
Markéta ale podle Dagmařiných slov začala brzy po svatbě vystrkovat růžky.
„Nejdřív se ke mně chovala přátelsky, ale brzy se začala vybarvovat. Se synem se třeba nemohli shodnout, zda vybrat šedou či béžovou sedačku do bytu. Líbily se jim obě varianty, a tak jsem podotkla, že na šedé nebude tolik vidět špína. Od té doby byla Markéta kategoricky proti šedé. Snad jen proto, že jsem jim ji poradila. Začala mi také dělat drobné naschvály: „zapomněla“ třeba koupit kávu, když jsme k nim měli přijet s přítelem na návštěvu, nebo vyhodila rostlinu, kterou jsem jí věnovala k narozeninám. Prý uschla, ale já vybírala záměrně takovou, která přežije i horší zacházení. Tyhle maličkosti jsem dlouho přehlížela, ale všechno to vyvrcholilo mou svatbou.“
Dagmar byla tou dobu již v pětiletém vztahu se svým partnerem Milošem a spontánně se rozhodli vzít. Naplánovaný byl pouze skromný obřad a po něm rodinný oběd.
„Asi jí přišlo nepatřičné, že se ve svých skoro šedesáti vdávám. Dávala najevo, že jsem na to stará, ptala se, zda budu mít klasické princeznovské svatební šaty a jestli si v nich nebudu připadat směšně. Hned jsem ji proto ujistila, že klasické šaty rozhodně neplánuji. Chtěla jsem si totiž obléct bílý kostýmek. Nečekala jsem ale, že to bude ona, kdo si nakonec bílé šaty obleče místo mě. Když jsem ji v nich uviděla, málem mě trefil šlak. Neměla samozřejmě svatební šaty, ale sněhově bílé letní šaty na ramínka. Byla to ale svatba v úzkém rodinném kruhu a ženy tam byly všeho všudy 4 (včetně mě) a ona vypadala více jako nevěsta než já. Aby taky ne – ve svých třiceti letech a bílých šatech. Byla jsem z toho smutná a ještě po měsíci přemýšlím, zda to skutečně udělala schválně. Mám si s ní (nebo se synem) promluvit, nebo si nést křivdu v sobě a nedělat dusno?“ zakončuje Dagmar otázkou.
K příběhu se vyjádřil psycholog a psychoterapeut Mgr. Pavel Pařízek z portálu Terapie.cz
V první řadě je třeba uznat, že obě ženy pravděpodobně jednají z dobrých úmyslů, byť jejich způsoby komunikace a vnímání situací se liší. Dagmar by měla zvážit přímý, ale taktní rozhovor se svou snachou. Tento rozhovor by neměl začínat obviněním z úmyslného sabotáže svatby, ale spíše otevřenou otázkou o tom, jak spolu mohou komunikovat lépe. Dagmar by měla formulovat své potřeby pozitivně - například: "Je pro mě důležité cítit se jako součást rodiny a mám ráda, když můžeme sdílet důležité chvíle v harmonii." Namísto hledání důkazů o zlém úmyslu by bylo konstruktivnější soustředit se na budoucnost a na to, jak vybudovat vztah založený na vzájemném respektu. Pokud by přímý rozhovor nepřinesl úlevu, může být užitečné zapojit syna jako prostředníka, ale ne ve smyslu "postavit ho před volbu", nýbrž požádat ho o pomoc při hledání způsobu, jak mohou všichni tři fungovat jako funkční rodina. Dlouhodobé nošení křivdy v sobě totiž pouze prohlubuje emocionální vzdálenost a může narušit vztahy v celé rodině.
Pavel Pařízek je psycholog, psychoterapeut a zakladatel portálu Terapie.cz, který usnadňuje lidem najít toho správného psychoterapeuta. Nejčastěji se svými klienty řeší problémy ve vztazích či rodině, pocity vyhoření, úzkosti nebo deprese. Zaměřuje se také na existenciální problémy bezvýchodnosti a nesmyslnosti či zvládání těžkých životních situací. O portálu Terapie.cz Pokud vás něco trápí, nevíte si rady nebo si jen chcete utřídit myšlenky, řekněte si o pomoc. Na Terapie.cz najdete ověřené odborníky, kteří vám porozumí. Zvolte si osobní či online sezení klidně hned zítra a začněte pečovat o své duševní zdraví. Toho správného terapeuta si vyberte na www.terapie.cz. |
Zdroj info: Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.
Související články