CENTRUM.CZ > Proboha! > 14. 6. 2025, 07:00

Sekularizace je výhonkem židokřesťanského myšlení

Sdílet

Zdroj: Proboha!

„Nemůžeme říct: ‚Tohle je katolicismus!‘, ať už bychom ukázali na Itálii, papeže nebo na nějakou další konkrétní zemi. Prostě existuje jich mnoho a z hlediska politických důsledků je to skutečně ode zdi ke zdi,“ říká Petr Kratochvíl, který se zabývá vztahem mezi politikou, společností a náboženstvím. Svou knihu Geopolitika globálního katolicismu představil v Dominikánské 8 v rozhovoru s Tomášem Sixtou Jeden svět, mnoho katolicismů?. Ukázal, že když chceme pochopit současný katolicismus a jeho vliv na společnost, musíme se podívat na různé místní konstelace, tak jak se historicky utvářely.

Tomáš Sixta ve své recenzi na knihu Jana Loffelda Když Bůh nikomu nechybí (Portál, 2025), která v českém křesťanském prostředí poslední týdny rezonuje, napsal, že jednou z jejích slepých skvrn je silná vazba Loffeldovy perspektivy na evropské prostředí. Jako komplementární četbu proto doporučil právě výše zmíněnou Kratochvílovu publikaci, která přednedávnem vyšla v angličtině. Tyto dvě knihy se nyní potkaly v programu končící sezóny Dominikánské 8. O tom, jak vzájemně komunikují, se tak můžete přesvědčit také prostřednictvím poslechu záznamů debaty a rozhovoru, které se nad nimi rozvinuly.

Podle Kratochvíla v České republice pokračuje sekularizace na úrovni religiozity – stále ubývá lidí, kteří se pravidelně účastní náboženského života – a současně dochází k deprivatizaci náboženství – zvyšuje se míra přítomnosti náboženství ve veřejném prostoru. „Takhle to je vlastně všude, že máme různé kombinace,“ popisuje mnohovrstevnatou dynamiku sekularizace. Zároveň říká, že globálně „počet lidí, kteří se nehlásí k náboženství, výrazně klesá,“ což aktuálně představuje 17–16 %, ale odhady očekávají další pokles až na 13 %.

Ježíš nepřišel proto, aby se naplnily kostely

Globálním trendem je také vzestup pentekostálního křesťanství v tradičně katolických zemích. „Jsou to země spíše chudší, s velkými socioekonomickými rozdíly, kde církev tradičně plní roli socioekonomické sítě (…) a kde zároveň nikdy neproběhla sekularizace v racionálním slova smyslu, to znamená, kde zůstalo přítomno nějaké magické myšlení,“ popisuje Kratochvíl situaci např. v Brazílii, Guatemale, Subsaharské Africe nebo také na Filipínách.

Sebevědomé místní církve, v nichž v současnosti přibývá věřících, jsou však charakteristické dvěma faktory, které tato katolická společenství nezařídila, ale zdědila. Prvním je demografie. „Když mluvíme o tom, že Kongo bude mít 100 milionů katolíků, tak to není konverzemi, ale porodností,“ vysvětluje Kratochvíl. Druhým faktorem je, že v těchto zemích církev nahrazuje stát, který selhává v oblasti vzdělávání nebo zdravotní a sociální péče.

„Není to něco, z čeho bychom se měli poučit,“ myslí si Kratochvíl a doplňuje, že sekularizaci vnímá v principu jako výhonek židokřesťanského myšlení a jeho důrazu na svobodu a důstojnost každého jednoho člověka. Tam, kde církev není politicky vlivná ani nenahrazuje státní správu, se podle něj otevírá zajímavý prostor pro hledání odpovědi na otázku, jakou skutečně specifickou roli by mělo křesťanství a církev v současnosti plnit.

Audio a video záznam debaty naleznete v archivu na webu Dominikánská 8 nebo přímo na kanálu YouTube a na podcastových platformách Spotify, Apple Podcasts a SoundCloud.