CENTRUM.CZ > Proboha! > 20. 6. 2025, 07:00

Přímá demokracie není lékem na ztrátu důvěry

Sdílet

Zdroj: Proboha!

Volání po přímé demokracii chápu – lidé ztrácejí důvěru ve zvolené zástupce a chtějí rozhodovat sami. Ale právě důvěra je klíčová. Ne všechno můžeme zvládnout sami, ne každý má přístup k informacím a schopnost je vyhodnotit. Proto věřím, že volba důvěryhodných lidí – a především důvěra v Boha – je bezpečnější cestou než vláda davu.

Jedním z nejzásadnějších a zároveň nejvíce diskutovaných témat moderní i postmoderní doby, stejně jako dalších historických etap, je právě vláda. Legitimity vládců, jejich kompetencí a samozřejmě jejich zájmů: Jde jim o nás, nebo se starají především o sebe? „Politici ztratili kontakt s běžným životem,“ píše sociolog Jan Hartl v týdeníku Ekonom a pokračuje: „Politické strany se proměnily v uzavřené kluby, jejichž členům nejde ani tak o veřejné blaho jako o vlastní kariéry.“ Není divu, že mnozí jsou se stávajícím uspořádáním společnosti nespokojeni. V určitých skupinách našich spoluobčanů žije touha po přímé demokracii. Těm nahoře už nevěří, chtějí sami rozhodovat o směru, kterým se bude naše společnost ubírat. Švýcaři takový přístup uplatňují a jeho výsledky jsou zřejmé. Proč bychom to neměli dokázat i my?

Nejsem si jist, zda metoda referenda vždy slouží nejlepším zájmům švýcarské společnosti. Nelze ovšem přehlížet, že i tamní systém spočívá na zvolených zástupcích, jejichž rozhodnutí může být referendem změněno.

Proč by ale měli rozhodovat jen vybraní lidé? Nebylo by lepší, abychom rozhodovali všichni společně? Aby se ten skutečný hlas lidu stal tím nejdůležitějším a rozhodujícím hlasem ve společnosti?

Nebylo by to lepší. Docela bych se takového rozhodování bál. Nakonec totiž nutně vede k tomu, že vliv získají největší křiklouni a ti, kdo svoje názory prosazují bez skrupulí. Zmanipulovat dav není těžké, Německo 30. let minulého století to ukázalo víc než názorně. Pokud nám skutečně jde o nápravu věcí veřejných, potřebujeme uvažovat jinak. Jednou věcí jsou úmysly, zájmy a motivace, jinou věcí pak informovanost. Úmysly, zájmy a motivace volených zástupců, to je věc výběru a volby. Pokud jsme si jako občané zvolili za své zástupce padouchy, nebo jsme nevolili a nechali jsme je zvolit někoho jiného, musíme nést následky; taková je prostá logika příčiny a následku. Náprava spočívá v jiné volbě, nikoli ve změně systému. Realizace přímé demokracie, tedy rozhodování všemi, by si vyžádala změnu systému, což je téma zcela jiné povahy.

Nedotknutelnost je jen klamná iluze. Jak odolná je naše demokracie?

Lidé u moci mají přístup k informacím, které jsou ostatním lidem odepřeny. Není za tím žádná zlovůle mocných, důvodem je prostá nutnost: někdy potřeba utajení, jindy složitost či komplexnost problému. Běžný člověk nemá dost času, dostatek věrohodných informačních zdrojů ani podpůrných spolupracovníků, kteří by mu pomohli získat alespoň relativně objektivní obraz skutečnosti. Navíc, protože jsme si vlivem internetu zvykli jen klouzat po povrchu informací, ztratili jsme schopnost vnímat souvislosti. Ty bývají skryty hlouběji. Téměř se vytratila schopnost kritického myšlení – a to je zlé.

„Nevěřte každému vnuknutí, nýbrž zkoumejte duchy, zda jsou z Boha,“ vybízí apoštol Jan. Jistě, mluví tu o duchovních záležitostech, o proroctví, o skutečnostech, které nejsou lidskými smysly ověřitelné, protože nepocházejí z našeho světa. To ale nehraje až takovou roli, význam apoštolovy rady je obecnější. Jiný apoštol radí: „Všecko zkoumejte!“ Co rozpoznáte jako dobré, toho se pak držte.

Zkoumat mohu to, k čemu mám přístup a co svým myšlením obsáhnu, co zvládnu. Pokud něco nezvládnu – a takových věcí bude vždycky dost a dost – bude rozumnější přenechat to jiným. Jistě ne komukoli, je třeba vybírat, tomu vybranému pak důvěřovat. Kde se vytratí důvěra, zhroutí se všecko. Představa, že díky přímé demokracii napravím společnost, se mi zdá naivní.

Že žádného tak důvěryhodného člověka neznáte? Nedivím se, důvěryhodných nebývá mnoho. Z tohoto důvodu považuji za rozumnější důvěřovat spíše Bohu než lidem. To ale mohu jen doporučit, rozhodovat se pro takovou důvěru musí každý sám za sebe.