CENTRUM.CZ > Plzeňská Drbna > dnes, 08:05

První závod a hned vítězství, sympatický strážník zabodoval v soutěži Golem Classic

| 4 min

Sdílet

Obrovský úspěch má za sebou pětadvacetiletý Martin, který obléká uniformu městského strážníka. Potkat ho můžete v ulicích Plzně a věřte, že jeho svaly budí pořádný respekt. Po letech dřiny se rozhodl přihlásit na první závody. Sám ani nečekal, že při premiéře hned ovládne svou kategorii. Jak se dostal ke kulturistice a jak se na takovou soutěž připravoval? O tom jsme si povídali v rozhovoru pro Plzeňskou Drbnu.

První závod a hned vítězství, sympatický strážník zabodoval na soutěži Golem Classic

Zdroj: Plzeňská Drbna - zprávy z Plzně a okolí

Máte za sebou první závod a hned výhra. Jaké jsou pocity?
Mít za sebou první závod a hned z něj odcházet s vítězstvím? To jsem opravdu nečekal. Při té konkurenci mě to až neuvěřitelně příjemně překvapilo. Velkou radost jsem udělal i svému trenérovi, který byl na mě hrdý od první chvíle. Věřil mi, možná dokonce víc, než jsem v sebe věřil já sám. Jsem na sebe pyšný. Tenhle úspěch je pro mě obrovským nakopnutím do budoucna. Vím, že na to mám talent, a chci a budu se tomu věnovat dál. Mým cílem je stát jednou mezi profesionály.

Byl jste před soutěží nervózní? Jak jste se s tím vyrovnal?
Nejvíc nervózní jsem byl na úplném začátku, ještě před samotnou soutěží. Byl to krok do neznáma a moje úplně první zkušenost. Netušil jsem, jak všechno probíhá. Od registrace přes vážení až po nástřiky. Právě tohle byly důvody, proč jsem cítil takovou nervozitu. Všichni mi radili jediné: ať si to užiju hlavně sám pro sebe. A přesně s tímhle nastavením jsem tam nakonec šel. Nervozita postupně opadla, a když soutěž začala, připadal jsem si už jako doma. Jako bych byl přesně na tom místě, kde mám být.

Jak jste se poprvé dostal ke kulturistice? Co vás inspirovalo?
Ke kulturistice jako takové jsem se dostal až časem. Celé to začalo tím, že jsem se sebou chtěl něco dělat, abych se cítil dobře ve vlastním těle a abych se před sebou samotným cítil dobře. Přes tohle jsem se dostal k posilování, ke starání se o stravu a o celý ten životní styl. A když jsem viděl výsledky, a všimli si jich i ostatní, probudil se ve mně ten prvotní pocit stoupnout si na „prkna“ a zkusit tu práci prodat. Takhle jsem se k tomu propracoval. Cvičil jsem hodně samoučným způsobem, a pak mě můj dobrý kamarád na začátku tohoto roku seznámil s mým nynějším trenérem. Právě s ním jsme se pak dohodli, že mě na závody připraví. V plánu bylo zkusit soutěž až příští rok, nicméně jsme to zkusili i přes velké nedostatky už letos — a ono to vyšlo. Nedostatky samozřejmě doladíme a budeme zlepšovat do další sezóny.

V jaké kategorii jste nastoupil, můžete nám to přiblížit? V čem je specifická a co se v ní hodnotí?
Nastoupil jsem v kategorii klasická kulturistika mužů nad 80 kg. Ve všech kategoriích se ale posuzuje něco trošku jiného s tím, že jsou tam drobné rozdíly, jako je třeba v pózování. Ale hodnotí se celková estetika, jak ten sportovec působí, obecně ten přednes na pódiu. Samozřejmě pak také symetrie, proporce, svalová definice a vyváženost.

Jak dlouho jste před závody trénoval a jaký byl váš režim?
Režim vypadal víceméně stejně. Při denní směně to bylo jednoduché. Z práce rovnou do posilovny. Protáhnout se, dát si hodinu silového tréninku, 30–40 minut kardia a 20 minut pózování. Při nočních to vypadalo podobně, jen jsem chodil cvičit před prací. Ve volné dny jsem trénoval ráno a odpoledne nebo večer jsem přidal ještě delší procházku. Celé čtyři roky mám v podstatě stejné návyky. Do posilovny chodím nejen kvůli tréninku, ale i proto, abych si vyčistil hlavu a upustil páru. Samozřejmě před závodem se režim trochu změnil, ale základ zůstal stejný, jen se upravovaly některé části podle aktuálních potřeb.

Co dieta? V čem jste se musel omezit?
Navzdory tomu, že se v nutričních hodnotách jídel a obecně v makronutrientech orientuji víc než schopně, nechal jsem tentokrát všechno na svém trenérovi, který mi plán vypracoval naprosto bravurně, včetně různých rad a tipů, jak si poradit s hladem. Na mně pak bylo samotný plán dodržet, a to neoblomně — nenechat se zlákat chutí nebo pokušením dát si něco navíc, nebo něco „chutného“. Tenhle proces je velmi náročný. Ne proto, že by bylo těžké dodržovat nějaký plán, ale protože člověk najednou funguje na menším příjmu, než je zvyklý, a to ho ovlivňuje do hloubky. Jeho nálady, energii, výkonnost. A tohle je ten největší boj v dietě.

Chodit na noční směny a snažit se mermomocí vydržet vzhůru a makat, když má člověk hlad a chutě a je opravdu neskutečně unavený… to je ta nejtěžší část celého procesu. A právě v této fázi jsem se například setkal třeba i s posměšky a pochybami.

Martin Lžičař, kulturista, strážník Městské policie Plzeň

Jaký je váš další cíl?
Můj další cíl je do další sezóny nastoupit s těmi dolezenými nedostatky. Půjdu závodit také do jiné federace, a to konkrétně do PCA. A dál do budoucna? Získat a vybojovat profikartu a postavit se proti legendám na závodech EVLS Prague.

Pomáhají vám svaly při práci u městské policie? Mají z vás “potížisté větší respekt?
V práci jsem stejný jako v soukromí – mám lidský a přátelský přístup. Jsem si ale vědom toho, že můj zevnějšek může působit určitým dojmem, a s tím nic nenadělám. Na druhou stranu je rozhodně fajn nevypadat jako snadný cíl, obzvlášť v práci, kde se setkáváme s opravdu různorodou škálou lidí. Takže ano, dalo by se říct, že ze mě mají „potížisté“ větší respekt. Setkal jsem se ale i s opravdu kladnými reakcemi veřejnosti na mou osobu. Měl jsem možnost si vyslechnout nebo o sobě přečíst věty jako: „Konečně měšťák, co vypadá jako policajt,“ nebo „Toho jste si půjčili z Ameriky,“ případně moje oblíbená: „Ty *sprosté slovo*… to je hrana!“ Jsem rád, že i veřejnost na můj vzhled reaguje pozitivně.