ROZHOVOR. Rada Evropy, jejímž členem je i Česko, přijala novou úmluvu na ochranu advokátů, kteří čelí rostoucím hrozbám, útokům a zastrašování. Jmenovitě v zemích jako je Turecko, Maďarsko či Polsko. Proč je tato úmluva klíčová nejen pro právníky, ale i pro občany a je důvod obávat se omezení principů právního státu i u nás?
„Na Východě jsou větší tendence k násilnějšímu chování, ale nemyslím, že by se to vztahovalo zrovna na Českou republiku. My se tady naštěstí nezabíjíme; jsou země, kde se problémy v politice i v byznysu řeší výrazně radikálněji,“ říká Kamil Blažek, advokát, partner právní kanceláře Kinstellar a člen představenstva České advokátní komory, která se ve věci ratifikace Evropské úmluvy o ochraně advokátní profese v Česku velmi angažovala.
Rozhovor je textovou verzí podcastu Bruselská setba, kterou připravuje Robert Břešťan, šéfredaktor serveru HlídacíPes.org a Kamil Blažek, advokát a partner právní kanceláře Kinstellar.
Právní stát v ohrožení? Nová úmluva Rady Evropy má | RSS.com
Zástupci České advokátní komory dávají potřebu přijetí úmluvy o ochraně advokátů do souvislosti s tím, jak jsou „v mezinárodním kontextu zpochybňovány základní právní hodnoty a důvěra v instituce právního státu“… To zní docela závažně. Otázka je, nakolik se to vztahuje i na Česko. Můžete to rozvést?
Když mluvíme o mezinárodním kontextu, asi z posledních let i veřejnost vnímá informace o soudech s novináři i právníky v zemích jako je Polsko, Maďarsko. Netvrdím, že jde o věci katastrofálního charakteru, ale určitě jde o excesy. Jsou země, které jsou na tom mnohem hůře, ale ty nejsou členy Rady Evropy – různé africké země, země jihovýchodní Asie, diktátorské režimy… Mezi členskými zeměmi Rady Evropy jsou ale i země jako Ázerbájdžán, Arménie, Turecko či Ukrajina, byť ta je v mimořádném válečném stavu, které mají své problémy. A pokud jde o Česko, kterého se to jakoby netýká: podívejme se na to, jak se za poslední půlrok v tomto ohledu proměnily Spojené státy. Čili velmi rychlé změny jsou možné v každé zemi.
I tady jsou nyní zásahy do nezávislosti advokátů a ataky na ně. Ta profese to z podstaty přivolává, protože se angažujeme ve věcech, které jsou více či méně sporné, stojíme na straně jedněch proti druhým, a to ty tlaky přirozeně vyvolává.
Myslíte tlaky na americkou justici ze strany amerického prezidenta Trumpa?
I do českých médií myslím dolehla řada ataků prezidenta Trumpa proti soudcům, proti právníkům včetně velkých a mocných advokátních firem, které se historicky angažovaly ve prospěch Demokratické strany a směrů a lidí s ní spojených. Mnohdy jde o podpásové a nefér ataky ze strany prezidentské administrativy. Některé z těch firem raději secvakly podpatky a podřídily se, jiné se brání u soudů a soudy vyhrávají. Tím chci ilustrovat, že ochrana advokátů je téma živé jak ve velkých a starých demokraciích, tak i u mladších autokratických režimů.
Jinými slovy říkáte, že se podobné tlaky mohou objevit i u nás?
Stát se to může. Otázka samozřejmě je, na jaké škále té pomyslné Richterovy stupnice by to bylo. I tady jsou nyní zásahy do nezávislosti advokátů a ataky na ně. Ta profese to z podstaty přivolává, protože se angažujeme ve věcech, které jsou více či méně sporné, stojíme na straně jedněch proti druhým, a to ty tlaky přirozeně vyvolává. Nejde tedy ani tak o to, že by ataky vůbec neměly být, jde ale o to, aby fungovaly systémové brzdy. Aby stát, právo a také mezinárodní smlouvy, jako je tato, dávaly limity, které zachovávají principy právního státu.
Proč je nezávislost právníků, advokátů důležitá nejen pro ně, ale i pro lidi, občany?
Dokonce bych řekl, že se to týká víc klientů než advokátů samotných. Advokacie je nepostradatelnou součástí právního státu a právní stát je důležitý pro všechny občany, ať si to uvědomují nebo ne. Jde o naprostý základ, dodržování pravidel je pro existenci společnosti důležitější, než cokoli jiného a pomáhá i k zachování rovnováhy mezi složkami moci. Advokacie mnohdy stojí v zájmu jednotlivce proti silnému státnímu aparátu a hájí občany, jednotlivce, uprchlíky, velké firmy, kohokoli v různých situacích – ať jde o trestní proces, vymáhání daňových nedoplatků, vyhošťovací řízení… Přirozeně to asi každý vnímá v oblasti trestního práva, ale je to řada dalších oblastí, kde na druhé straně stojí někdo silnější – často právě stát.
Úmluva o ochraně advokátní profese byla přijatá Výborem ministrů Rady Evropy 12. března 2025 a otevřená k podpisu je od 13. května 2025. K platnosti vyžaduje ratifikaci minimálně osmi státy, do července 2025 ji podepsalo 17 z 46 členských států Rady Evropy. Česko ji zatím nepodepsalo, ani neratifikovalo.
Na tom, aby Úmluvu podepsalo i Česko, velmi záleží České advokátní komoře. Její představenstvo, jehož jste členem, v polovině července při osobní návštěvě ministryně spravedlnosti Evy Decroix požádalo o „urychlení procesu podpisu“. Ale je jasné, že ratifikace se do voleb nestihne.
To je vyloučené, už proto, že Česko to zatím, v této věci je příslušné ministerstvo zahraničí spolu s ministerstvem spravedlnosti, ani nepodepsalo. Byť jde o formální krok, protože princip úmluvy už vláda schválila. Musí to pak jít ještě do parlamentu k ratifikaci (a k prezidentovi), protože jde o mezinárodní smlouvu, která z Ústavy stojí nad zákonem. A to už bude věcí nové sněmovny. Na druhé straně to nevidím jako zásadní problém, na tom se asi budoucí parlament štěpit nebude.
Když jste zmínil to, že mezinárodní úmluva je nad národními zákony – teď se hodně mluví o návrhu evropské legislativy, která by státním orgánům umožnila sledování elektronické komunikace třeba na platformě WhatsApp. Takto by se tedy dala sledovat i komunikace advokáta s klientem, což – kromě toho, že i dnes by to byl problém – by bylo i porušení této mezinárodní úmluvy. Jak by se řešil střet těchto dvou světů – směrnice a národního zákona, který to umožňuje a mezinárodní smlouvy, která to zapovídá?
V první řadě je třeba potvrdit, že ono by to bylo v rozporu i se současným platným českým právem. Historicky je důvěrnost komunikace advokáta s klientem respektována, nově se dokonce povedlo prosadit novelu zákona o advokacii, kde je to řečeno zcela natvrdo, že je komunikace advokáta s klientem chráněna v celém širokém rozsahu. Úmluva to chrání také. Česko tedy nyní není zemí, která by tu úmluvu nutně potřebovala, ale platí, že člověk nikdy neví, co se stane za rok nebo za deset let.
Ale přeci jen ještě k tomu sledování komunikace…
To obecně z pohledu ochrany soukromí všech považuji za naprosté zvěrstvo. V dnešním světě jsme pod neustálým drobnohledem, v podstatě vše, co děláme, je někde zaznamenáno, otázka je, kdo k tomu má přístup a na základě jakého oprávnění. Kdo a v jakém měřítku třeba může odposlouchávat telefonní hovory... Takové plány na sledování elektronické komunikace rozhodně není dobrá zpráva. Lidé si možná vzpomenou na někdejšího policejního prezidenta Koláře, který kdysi – když vysvětloval velký nárůst policejních odposlechů – říkal, že pokud neděláme nic nekalého, tak nám přece nějaké odposlechy nemusejí vadit. S tím samozřejmě nelze souhlasit. A já předpokládám, a současně doufám, že ten monitoring komunikace, jak to navrhuje dánské předsednictví, nakonec vůbec neprojde.
Text úmluvy je prý motivovaný „alarmujícími případy perzekuce advokátů“ v zemích jako Turecko, Polsko nebo Maďarsko, kde prý dochází „k fyzickým útokům, sledování a profesním sankcím za obhajobu lidských práv nebo politických disidentů“. Nakolik bude ale ta úmluva užitečná v praktickém životě, nakolik konkrétním lidem pomůže, nakolik je vymahatelná?
Určitě jim pomůže. Když státy tu úmluvu ratifikují, tak tím veřejně slíbí, že budou něco dělat, nebo něco nedělat. Všechny státy Rady Evropy jsou z definice demokratické – připusťme, že někdy více, někdy méně. Ale je tam vláda práva, právní stát a vlády by úmluvu měly respektovat. A může to fungovat jako způsob obrany proti politickým tlakům.
Na Západě v posledních letech zase hodně narostla takzvaná cancel culture, tedy otevřeně řečeno cenzura, která potlačuje názory, které jsou v daný čas považovány za nežádoucí a nepreferované.
Napadá mne analogie z roku 1975, kdy i komunistické Československo v době tuhé normalizace podepsalo závěrečný akt Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě slibující závazky v oblasti dodržování lidských práv. Na základě toho pak vznikla Charta 77 a po komunistech vyžadovala, aby dodržovali to, k čemu se na mezinárodní scéně zavázali…
Souhlasím, že tohle je dobrý příklad. A možná si lidé vybaví i film Most špiónů zasazený do doby studené války, do 50. let a doby mccarthismu v USA. Tom Hanks tam hrál advokáta, který hájil komunistického špiona a hezky tam byl vykreslen tlak ze strany veřejnosti i FBI, kterému čelil. Přesto se role advokáta zhostil, což je z pohledu spravedlnosti procesu dobře. Jde o to, že systém má fungovat i v takových případech.
Prý je to zhruba tak, že zatímco advokáti ze Západu čelí konkrétním výhrůžkám a fyzickým útokům jako jednotlivci, tak ti z Východu upozorňují na systémové hrozby ze strany státu. Kde jsme my na této škále?
Myslím, že ta hranice není tak ostrá. To, že na Východě jsou větší tendence k násilnějšímu chování, je asi pravda, ale nemyslím, že by se to vztahovalo zrovna na Českou republiku. My se tady naštěstí nezabíjíme; jsou země, kde se problémy v politice i v byznysu řeší výrazně radikálněji. Na Západě v posledních letech zase hodně narostla takzvaná cancel culture, tedy otevřeně řečeno cenzura, která potlačuje názory, které jsou v daný čas považovány za nežádoucí a nepreferované. Vede to třeba k vylučování z výuky, k zákazům činnosti.... Abych mluvil konkrétně – můžeme připomenout případ děkana harvardské právnické fakulty Ronalda Sullivana, který byl součástí týmu obhajoby filmového producenta Harryho Weinsteina a na nátlak studentů byl pak donucen odejít. To je přitom esence profese advokáta – hájit i toho, kdo je možná odsouzeníhodný (a kdo byl také následně odsouzen).
Úmluva státům výslovně ukládá „povinnost chránit advokáty před fyzickým i psychickým násilím, výhrůžkami či jinými formami nátlaku v souvislosti s výkonem jejich činnosti“. Tato ochrana má být aktivní tak, aby „advokáti mohli svou práci vykonávat bez strachu z odplaty“. To znamená co – třeba přidělení policejní ochrany v případě výhrůžek smrti?
Detaily a implementaci úmluvy si musí vyřešit jednotlivé státy, i když zrovna tyto paragrafy ve většině případů již v právním řádu mají. Kupříkladu přidělení policejní ochrany v případě ohrožení života je celkem běžné v řadě zemí. I v Česku znám případy kolegů, kteří, když se angažovali v některých politicky a byznysově citlivých kauzách, tak čelili od protistrany sledování a tlakům a vedlo to i k nutnosti mít i několik měsíců policejní ochranu pro sebe i svou rodinu.
HlídacíPes.org
Náš REGION|
Žena.cz|
Náš dům|
Fajnstyl.cz|
Zprávy - Aktuálně.cz|
Pravda24|
HN.cz|
Plné zdraví|