Věřili byste tomu, že lidská mysl v noci funguje zkrátka jinak než za bílého dne? Po půlnoci do naší hlavy snáze vplují nebezpečné myšlenky a negativní emoce. Mizí zábrany. A my se často chováme úplně jinak než přes den. Někteří vědci si myslí, že za to může cirkadiánní rytmus. Podle nich čtyřiadvacetihodinový cyklus aktivit ovlivňuje naše chování a také emoce.
Během spánku kolísá funkce transportéru dopaminu
Dopaminový systém se podílí na řadě procesů, které souvisejí s bdělým stavem. Jde o regulaci motorické aktivity, učení, ale také aktivity spánku a bdění. Již dříve bylo prokázáno u hlodavců, že příjem DA ve striatu kolísá v průběhu cyklu světlo/ tma. Nejméně účinný příjem se přitom vyskytuje právě ve tmě. A to může být rizikové.
Poruchy spánku a sebevraždy
Poruchy spánku jsou rizikovým faktorem pro sebevražedné myšlenky nebo pokus o sebevraždu. Bylo zjištěno, že nespavost, noční můry a další poruchy spánku přispívají k riziku sebevražedného chování. Možným důvodem je fakt, že poruchy spánku vedou k nočnímu bdění. Právě noční bdění tak představuje riziko.
Poruchami spánku ve spojení se sebevraždami se zabývalo více než 40 studií. Lišily se metodami a designem, ale výsledky se v podstatě ve všech případech shodovaly. Obecně jsou poruchy spánku s vyšším rizikem sebevražedných myšlenek spojené. Podle některých studií právě noční bdění a nespavost nesou určitou část rizika.
Ostatně některé výzkumy uvádějí, že riziko sebevraždy je třikrát vyšší mezi půlnocí a šestou hodinou ráno ve srovnání s jakoukoliv denní dobou. Sebevražda v takovou chvíli může být únikem před bolestí a osamělostí. Proč právě v tuto dobu? Nahrává tomu nejen stav mysli, ale i fakt, že většina lidí spí a není kdo by člověka v jeho jednání zastavil.

Proč je bdění rizikové
Co s sebou však noční bdění nese tak rizikového? Proč to tak je? Jednou z možností je fakt, že pokud lidé v noci nemohou spát, mohou konzumovat alkohol nebo jiné návykové látky. Navíc může být noční bdění spojené také se sníženou sociální podporou. A dost možná také snadnějším přístupem k nejrůznějším pomůckám, které mohou sloužit jako zbraně.
Další možností však je, že nespavost nebo děsivé noční sny přispívají k sebevražednému chování tím, že zesilují pocit úzkosti, izolace a beznaděje. A je také možné, že noční bdění může vést ke snížení funkce čelního laloku. Hypofrontalita tak může vést ke snížené schopnosti řešit potíže a také ke zvýšenému impulzivnímu chování. A ve své podstatě mohou všechny možnosti interagovat.
Zdroje článku: www.sciencedirect.com, www.nature.com, www.sciencealert.com, www.storicko.cz