Každoročně se v Česku během léta přesouvají římskokatoličtí faráři. Několik desítek z nich se musí rozloučit se svou domácí farností a sžít se s novým působištěm. V Týdnu bez filtru
„Když jsem se dozvěděl o stěhování, trochu se to ve mně bouřilo. Jestli v devětapadesáti zvládnu všechno v nové farnosti znovu vybudovat,“ přiznal své obavy Jan Klíma, rosický farář z brněnské diecéze. Ten je spolu s mnoha dalšími kněžími z nařízení svého biskupství přesunut do jiné farnosti, v jeho případě do Bořitova na Blanensku. Klíma upozorňuje na to, jak moc se jeho budoucí farnost, kterou bude jako duchovní správce vést, liší od té rosické – od počtu pokojů po garáže.
Jelikož v Rosicích působil jako farář patnáct let, není divu, že změna je pro něj obrovská. Rozhodnutí o stěhování bere s pokorou a poslušností, přesto přiznává obavy, zda dokáže v Bořitově totéž co v Rosicích. „Je dobře, že na rozhodnutí o přesunu je delší doba, aby i samotný kněz mohl zvážit, zda je přesun do dané farnosti v jeho silách,“ vysvětluje a dodává, že o svém přesunu se dozvěděl v březnu, třebaže samotné stěhování probíhá až během léta.
Klíma říká, že pokyn ke stěhování není knězi formulován jako otevřená nabídka, spíše jako rozhodnutí biskupství. Přesto ukazuje, že rozhodnutí není autoritativní a definitivní – je možné se s generálním vikářem, který má v dané diecézi přesuny na starosti, domluvit. To potvrzují dva generální vikáři z jiných diecézí, kteří v Týdnu bez filtru přiblížili, jak vypadá rozhodování o přesunech kněží z pohledu těch, kteří o nich bezprostředně rozhodují. Jan Czudek z ostravsko-opavské diecéze k situacím, kdy není v knězových silách sžít se s novou farností, podotkl: „Počítáme s tím, že může docházet k takovým situacím, kdy je nová farnost pro kněze opravdu problematická. A v takovém případě to řešíme.“ A dále: „Dalším kritériem při rozhodování o tom, kam kterého kněze poslat, je jeho povaha – zda se hodí spíše do frekventovanější městské farnosti, nebo spíš někam na periferii.“
Ladislav Švirák, generální vikář z olomoucké arcidiecéze, k míře dobrovolnosti přesunů farářů poznamenal: „Ty doby, kdy se řeklo ‚půjdeš tam a tam‘, nejsou zase tak daleké. Stále musí od vedení zaznít: ‚Viděl bych tě tady, potřebuji tě v této farnosti.‘ Ale to už probíhá ve vzájemném rozhovoru s knězem. Je to o společném hledání a sladění.“
Všichni tři aktéři se shodli, že aby sladění mezi farářem a novou farností proběhlo co nejhladčeji (čemuž předchází citlivý výběr místa nového působiště), je třeba zintenzivnit spolupráci mezi biskupstvím a jednotlivými děkany. Ti totiž – protože mají na starosti menší celky v daném biskupství (zpravidla deset až dvacet farností) – udržují s faráři užší vztah a mají daleko lepší představu o tom, na co a kam se konkrétní farář hodí, a tedy i k jaké jiné farnosti může dobře zapadnout.
Všichni dotazovaní se věnovali i dalším aspektům tématu. Jan Klíma popsal, jak jeho odchod prožívají farníci, jak připravit půdu pro nastupujícího kněze a co obsahuje seznam důležitých věcí, které by měl novému faráři sdělit. Jan Czudek i Ladislav Švirák zasadili přesuny kněží do kontextu strmého úbytku duchovních a zanikajících farností. Czudek také uvedl, že navzdory kritice se přesuny týkají jen marginálního počtu farářů. Vysvětlil rovněž, jak je to se snížením počtu příchozích kněží z Polska, na jejichž štědrý přísun se mohla ostravsko-opavská diecéze donedávna spolehnout.
Více v novém Týdnu bez filtru , jehož plné znění je dostupné na Herohero podcastu.
Autor: Martin Strašák
Proboha!
Sport - Aktuálně.cz|
Žena-in.cz|
SportWin|
KINOTIP2.cz|