Nedá mi, abych nereagoval na mnohá stanoviska o „nepovedené“ rekonstrukci ulice Plumlovské v Prostějově. Nejprve musím zajít do historie a to do období okolo roku 2000. V této době si nechal odbor rozvoje a investic Města Prostějova zpracovat studii o vedení cyklostezky po ulici Plumlovské. Zpracovatel studie (už si nepamatuji, kdo to byl) konstatoval, že po ulici Plumlovské se nedají vést samostatné cyklostezky ani pruhy pro cyklisty.
Pokud by byla cyklostezka na severní straně Plumlovské, tak její vedení kolem bývalé porodnice není možné z důvodu stísněných podmínek, šířkově by se tam nevešla. Vedení cyklostezky po jižní straně není možné z důvodu úzkého prostoru mezi zástavbou a vlastní silnicí II/150 v ulici Plumlovské naproti Kubusu. V obou místech nejsou ani zelený pruh, ani odstavná stání, mezi vlastní vozovkou a budovami je pouze chodník. Pokud tyto studie nebyly skartovány, měly by být uloženy na odboru rozvoje a investic Města Prostějova.
Smíšená stezka pro chodce a cyklisty zde není možná z důvodu vysoké intenzity pěší dopravy přesahující v určitých intervalech i 200 pěších za hodinu.
Následně si odbor rozvoje a investic nechal zpracovat Generel cyklistické dopravy v Prostějově. Tento generel nepočítal s vedením cyklistické dopravy po ulici Plumlovské. V Generelu cyklistické dopravy bylo zakresleno vedení cyklistické dopravy v Prostějově, a to jak vybudováním samostatných cyklostezek, tak i pruhů pro cyklisty. Při budování cyklostezek dodnes Město Prostějov postupuje podle tohoto Generelu cyklistické dopravy. Musím konstatovat, že Město Prostějov již investovalo nemalé peníze do cyklostezek v Prostějově a trvale se zajímá o cyklistickou dopravu.
K vlastní rekonstrukci uvádím, že v projektu se respektují jak stanoviska silničních orgánů, ale musí se respektovat i stanoviska správců inženýrských sítí a orgánů například životního prostředí. Je kritizováno, že chodníky jsou moc široké. Tato šířka souvisí jednak s vedením pěší dopravy, kdy intenzita pěších se v pracovní dny v určitých časových úsecích pohybuje i okolo 200 chodců za hodinu. Jedná se o spojnici mezi centrem města Prostějova a sídlištěm Hloučela (má kolem 10 000 obyvatel) a centrem a sídlištěm Svobody (má kolem 5000 obyvatel).
Svou roli v šířce chodníku hraje i uložení inženýrských sítí. Správci inženýrských sítí požadují jejich uložení do chodníku, tedy do míst, kde by nedošlo k poškození inženýrských sítí pojezdem vozidel či v zeleni, kde může dojít k poškození od kořenů stromů. Navíc údržba inženýrských sítí v zeleném pásu se stromořadím je velmi náročná. Vím, že po severní straně ulice Plumlovské vede například důležitý komunikační mezinárodní kabel, oboustranně je uložen jak vodovod, tak i plynovod a spousta dalších kabelů.
Odbor životního prostředí Města Prostějova zase požadoval zajistit oboustranně zelený pás pro výsadbu stromořadí. I tento zelený pás zabere určitý prostor.
Pokud se jedná o vybudování odstavných stání, byl to požadavek Města Prostějova, a to k zajištění obsluhy různých obchodů a jiných provozoven v ulici Plumlovské jak pro zásobování, tak pro zákazníky. Tímto Město Prostějov reflektovalo na požadavky zlepšení podmínek pro podnikání v ulici Plumlovské. V intenzitě kolem 11 000 motorových vozidel za 24 hodin stání a zastavení na vlastní silnici není možné. Pro vlastní silnici zbyl prostor mezi obrubami v šířce 7,5 metru.
Faktem je, že podle celostátního sčítání dopravy v roce 2020 se po ulici Plumlovské pohybovalo celkem asi 11 000 motorových vozidel/24 hodin. Z toho 1364 těžkých vozidel (nákladní automobily a autobusy), 9519 osobních automobilů a 74 motocyklů. Pro motorovou dopravu by tato šířka byla dostatečná. Němci dokonce tvrdí, že pro motorovou dopravy v průtahu obce při těchto intenzitách stačí mezi obrubami 6,5 metru. Bohužel, v celostátním sčítání dopravy není uvedena nemotorová doprava, nelze tedy přesně posoudit, kolik cyklistů se po této ulici pohybuje. Předpokládám, že se jedná o malý počet cyklistů, poněvadž jezdit na kole mezi kamiony a autobusy není nic příjemného.
Podle mého názoru projektant rekonstrukce respektoval všechna vyjádření správců inženýrských sítí a dalších dotčených orgánů státní správy a nemohl nic jiného vyprojektovat, než co je dnes realizováno. Vždy se jedná o kompromis mezi požadavky správců inženýrských sítí a dalších orgánů státní správy, který musí projektant vyřešit.