Touha po změně, trocha odvahy a správné načasování. Míša s rodinou sbalila život v Česku a zamířila k moři. Ne na dovolenou, ale napořád. Po letech snění a několika odkladech přišel zlom „Do Chorvatska nás přivedla touha zkusit žít jinde. A po covidu jsme si řekli – buď teď, nebo nikdy. Už nám není dvacet a na důchod jsme čekat nechtěli,“ říká Míša.
Na svém Instagramu sdílí mimo jiné i slovníček, který se může hodit třeba při nákupech v Chorvatsku. A taky tam zjistíte, že až si příště budete kupovat u místního pekaře kruh, měli byste ho vyslovit jako kruch, abyste si neuřízli ostudu.
Život u moře není dovolená. Ale má k ní zatraceně blízko
Když se přestěhujete do Chorvatska, první „aha moment“ vás prý čeká u úřadech. „Tady jde všechno ‚polako‘. Pomalu. A musíte se tomu přizpůsobit. Česká nátura je jiná,“ říká Míša. Druhý zlom přijde po pár měsících – když pochopíte, že už nejste na dovolené.
Začátky byly všechno, jen ne instagramově růžové. Malý pronajatý domek v centru, jazyková bariéra, jiný rytmus života. Ale taky nečekaná podpora od místních, kteří Míšu a její rodinu přijali jako vlastní. „Bez našich domácích bychom tu nejspíš ještě teď bloudili po úřadech,“ říká.
Dnes už je všechno jinak. Míša zná místní zvyky, umí se domluvit a taky už ví, že když jde na kávu, nemá cenu si s sebou brát jakékoliv čtení: „V Česku jsem zvyklá, že když jdu do kavárny, beru si sebou knihu: prostě čtu, vypiju kafe a zůstanu sama. Tady jsem se naučila, že na kafe si knížku brát nemusím – vždycky si ke mně někdo přisedne.“
Když Chorvatům chutnají české dezerty
Největší kulturní šok? Rozhodně jídlo. Ne kvůli chuti – ale kvůli množství. „Oběd je většinou v kruhu rodinném, je hlavním jídlem dne a podává se odpoledne. Jeho součástí je polévka, salát, různé druhy masa, ryby nebo jiné mořské plody – zejména lignje. K tomu jako příloha bílý chléb nebo luštěniny a brambory na milion způsobů. No a na závěr dezert. Všeho je opravdu dostatek a myslím, že pro nás Čechy je to opravdu tzv. ‚velké sousto‘. Po roce jsem měla o 8 kilo víc,“ směje se Míša.
Velkým rituálem jsou „fešty“ – tedy společné hostiny s přáteli. Když se sejde menší parta, koná se „roštilj“ a na grilu skončí celé sele nebo jehně. Když se ale dá dohromady celá vesnice, přichází na řadu opravdová událost: peče se celý vůl – takzvaný „vol na žaru“.
A jak obstojí česká kuchyně? „Chorvatům nevařím, ale peču. Milují hraběnčiny řezy, Míša řezy, bábovku… a na Vánoce by to bez našeho cukroví už ani nebyly svátky.“
Jak vypadá chorvatský den
A jak by vypadal den, kdybychom si ho chtěli užít jako pravý Chorvat? Vstávat bychom prý měli kolem deváté. „V deset už sedíte na kávě, která se klidně protáhne až do oběda. Pije se káva, dá se kratka – rakija, travarica – a mezi tím se domlouvá společné jídlo. Domů se vrátíte později, než jste čekali, ale s dobrým pocitem. A že se při tom občas i trochu pohádáte? Nevadí. Za chvíli je všechno zapomenuto.“
Paštiky, plavky a žabky do hor: Češi pod drobnohledem
Mají Češi v Chorvatsku nějakou nálepku? Podle Míši už zdaleka ne tak silnou, jak si možná myslíme. „Tuhle pověst paštikářů nemají jen Češi. Lidé obecně šetří a často si vozí vlastní jídlo. Možná jsou to teď spíš Němci, kteří tuhle roli převzali,“ říká.
Co ale Chorvaty opravdu zarazí, je náš lehkovážný přístup k přírodě. „Podceňujeme moře. Lidé si myslí, že proud není silný, vlny jsou zábava… a pak je musí zachraňovat,“ dodává Míša. Podobně to bývá i s výlety do hor – Češi vyrazí v žabkách, bez vody a bez přípravy. „Zrovna nedávno tu zachraňovali jednu Češku, která vyšla nahoru jen tak nalehko. Ale to je spíš obecný předsudek, tohle nedělají jen Češi.“
A co je podle místních opravdu „přes čáru“? Plavky mimo pláž! Chodit v nich do města, na nákup nebo po promenádě je pro Chorvaty nepochopitelné – a v případě mužů bez trička i dost nevhodné. „U žen tohle moc nevídám,“ dodává Míša s úsměvem.
Kam zajít na zmrzlinu, pizzu nebo klid mezi mlýny
Míša má za ty tři roky jasno i v tom, kam vzít návštěvu na něco dobrého. Na zmrzlinu jedině do cukrárny Cacao v Rijece, která podle ní drží laťku vysoko i v hlavní sezóně. Na pizzu doporučuje zajít do pizzerie Novi Val nebo do restaurace DIR v Novi Vinodolski, kde si na své přijdou i ti, kdo hledají něco víc než jen rychlý oběd po pláži.
Chcete-li zažít úplně jinou atmosféru, vydejte se do Majerova vrila – staré vesnice s mlýny z 19. století, kde si můžete koupit i čerstvě mletou mouku. A pokud máte chuť na lovecké speciality a trochu dobrodružství, zamiřte do Forestie v Krmpotech – restaurace uprostřed lesů, v níž voní zvěřina.
Chorvatsko jinak – bez předsudků a s úsměvem
Míša dnes o životě u moře píše, fotí a sdílí vše na svém Instagramu @zivotumore, kde inspiruje ostatní, kteří si chtějí splnit svůj vlastní sen. „To, co tam sdílím, jsou naše zkušenosti z oblasti Kvarneru. Ve Splitu nebo v Záhřebu to může být úplně jiné. Už jen pár desítek kilometrů a dialekt je natolik odlišný, že občas nerozumím ani já,“ říká.
Její příběh je důkazem, že když se vydáte trochu jinou cestou, může z prázdninové destinace vyrůst opravdový domov. Stačí mít odvahu, trpělivost – a chuť objevovat.