„Máma pro mě znamená všechno. Vlastně ani moc žádné jiné příbuzné nemám. Máma byla jedináček, prarodiče již nežijí a my od malička proplouváme spolu. Mám již po škole, bydlím ve vlastním bytě a mám práci, ale s mámou se vidíme každý týden a všechno spolu řešíme…“
Dva měsíce zpět se Sylva dozvěděla, že mamince byla sdělena diagnóza v podobě agresivní formy rakoviny prsu. Vyhlídky nejsou skvělé, ale lékaři stanovili postup léčby, který zahrnuje operaci, chemoterapii a ozařování.
Sylva se po počátečním šoku začala pídit po všech informacích a možnostech, ale její maminka má úplně jiný pohled na celou věc. „Řekla mi, že je to její osud a nemíní ho měnit a s rakovinou bojovat. Raději si chce užít ještě pár hezkých chvil se mnou. Nechce absolvovat operaci, ani následnou chemoterapii a ozařování. Prý si uvědomuje, že je to neobvyklé, ale cítí to tak a již to i oznámila své lékařce,“ líčí mladá žena v šoku. „Nechápu, proč nechce bojovat a být tu se mnu co nejdéle a vidět třeba moje budoucí děti. Jsem naštvaná a zklamaná. Neumím to pochopit. Vyhýbám se jí, i přesto, že vím, že by teď moji společnost možná potřebovala, ale já jí neumím odpustit a cítím zatím jen obrovský hněv a nerozumím tomu, proč to vzdala předem a je se vším už hotová. Vždyť tu pak zůstanu úplně sama…“
O vyjádření jsme poprosili psycholožku a mentální koučku Pavlu Köhling:
Sdělení diagnózy rakoviny je pro většinu lidí hluboce otřásající moment, který může převrátit život naruby. Co se děje potom, závisí nejen na typu rakoviny, ale i na osobnosti pacienta, podpoře okolí a přístupu zdravotníků. První reakce bývá často nevěřícná. Mnozí si myslí: „To nemůže být pravda.“ Poté nastupují často obavy z toho, co přinese budoucnost, obavy z konečnosti života. Někteří nemocní začnou také hledat viníka. Buď v sobě nebo v okolí. Někteří lidé se uzavřou do sebe, jiní se snaží vše zvládnout sami. Ale právě jakési přijetí diagnózy bývá klíčovým krokem pro zahájení léčby. Mamince Sylvy by měla být nabídnuta psychologická pomoc a podpora. Takzvaní psychoonkologové pomáhají zvládat stres, strach, změny v životě a dokáží pacienta vhodně motivovat. Inspirovat ho příběhy lidí, kteří nemoc překonali. Stejně tak, by psychologickou pomoc potřebovala i sama Sylva, které se zhroutil podstatný pilíř jejího života, a kterácítí velké ohrožení, emociotální zmatek a dezorientaci. Psychologická podpora pro rodinné příslušníky lidí s rakovinou je nesmírně důležitá, nemoc totiž zasahuje nejen samotného pacienta, ale i jeho nejbližší. Psycholog společně s dcerou může maminku vhodně podpořit a pomoci ji přejít přes fázi šoku a popření směrem k přijetí diagnózy a motivování k léčbě. Někteří lidé však odmítají léčbu rakoviny „z principu“. Může to mít hluboké a různorodé důvody. Často osobní, filozofické, nebo založené na předchozích zkušenostech. Není to vždy o vzdoru, ale spíš o hledání kontroly nad vlastním životem v situaci, kdy se zdá, že ji člověk ztrácí. Někdy nezbývá nic jiného, než respektovat rozhodnutí pacienta, i když se toto rozhodnutí může zdát nepochopitelné. Přehodnotit náhled na věc může pomoci otevřená komunikace bez nátlaku, ale s nabídkou informací a podpory. Doufejme, že se to podaří i v případě Sylviny maminky.
Pavla Köhling je psycholožka a mentální koučka. Pracuje jako psycholožka a poradkyně ve Vzdělávacím a poradenském centru v Rakousku.
Současně pomáhá v rámci koučingu s posilováním mentálního zdraví a osobnostním rozvojem dětem i dospělým.
Vystudovala psychologii na Masarykově Univerzitě v Brně. Při práci se svými klienty využívá metod rodinné terapie, vychází ze systemického a narativního přístupu a uplatňuje také principy case managementu. |
Zdroj info: Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.
Související články