CENTRUM.CZ > Proboha! > 4. 9. 2025, 07:00

Když cizí příběhy ukradnou můj odpočinek

Sdílet

Člověk si chce užít klidné ráno, trochu si zaplavat a odpočinout si na sluníčku. Jenže někdy se klid rozplyne během pár minut – stačí příliš hlasitý rozhovor na lehátku vedle.…

Zdroj:

Člověk si chce užít klidné ráno, trochu si zaplavat a odpočinout si na sluníčku. Jenže někdy se klid rozplyne během pár minut – stačí příliš hlasitý rozhovor na lehátku vedle. Jak snadno si necháme zkazit náladu a jak těžké je ubránit si svůj pokoj?

Hned zrána jsem si chtěla hezky zaplavat. Spěchala jsem na koupaliště brzy, aby voda byla ještě svěží a aby bazén byl skoro prázdný. Stejný nápad ovšem mělo víc lidí, vyrazili taky hned po ránu a já jsem sotva našla volné lehátko. Možná bylo poslední volné na celém koupališti. Nenápadně se skrývalo mezi ručníky, osuškami a taškami obleženými lehátky po levé straně bazénu.

Hodila jsem svou tašku na lehátko, jediným plynulým pohybem jsem přetáhla své letní šatičky přes hlavu a přehodila je přes tašku. Hotovo. Můžu jít do vody. Ani jsem si příliš nevšímala, kdo obsadil okolní místa. Na lehátkách jsem matně zpozorovala nějaké ženy v mém věku, aspoň se mi to zdálo.

Voda byla čerstvá a lidí nenaskákalo do vody zatím ještě tolik, aby se nedalo plavat. Po půlhodince jsem se vynořila a šla jsem sebou plácnout na své lehátko. Tašku s šatičkami jsem položila na zem a s úlevou jsem se natáhla. Sluníčko už začínalo připalovat, což bylo moc příjemné. Myslím, že rychle uschnu a budu moct jít osvěžená domů, plánovala jsem si. Pohodlně uložená jsem zavřela oči a oddala se slunečním paprskům.

Na lehátku po mé pravé ruce bylo ticho. Zleva se ozýval čilý hovor. Dvě dámy se slunily a štěbetaly ze všech sil. Pootevřela jsem oči, abych se na ně podívala. Jedna byla asi tak stará jako já, hezká plnoštíhlá blondýna v černých plavkách. Seděla na svém lehátku zády ke slunci, nejspíš aby mohla co nejpozorněji naslouchat té druhé dámě.

Ta byla výrazně starší, bělovlasá a krásně opálená v zářivě barevných plavkách a s výraznými náušnicemi. Mluvila hodně rychle a hlasitě. Zavřela jsem zase oči, trochu se zavrtěla na lehátku a pokusila jsem se odpoutat od proudu zvuku. Moc mi to ale nešlo. Ty ženy byly příliš blízko na to, abych je mohla úplně ignorovat.

Druhý pokus by měl být automatický

Zaposlouchala jsem se tedy. „ …a pak mi ten doktor řekl, že… on vůbec nepoznal, že mám přeražený obratel…“ vášnivě líčila své zdravotní potíže a neschopnost lékařů ta paní. Vždycky jim musela pomoci s diagnózou, jinak by byli dočista bezradní nebo by se pořád mýlili. Jeden případ střídal druhý –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ něco vyprávěla o sobě, jiné hrozné patálie se týkaly jejích blízkých.

Do zdravotní problematiky začaly prosakovat obtíže vztahové. Všichni se totiž chovali naprosto bezohledně, nikdo se nestyděl a nikdo se jí, považte, neomlouval. Ta dáma byla naprostou obětí všemožných strastí. Za pět minut naslouchání jejím historkám mě začalo bolet břicho.

Nešlo snad ani o fakta, která nejspíš nebyla úplně stoprocentně věrohodná, možná bych je nazvala hluboce subjektivními. Hrozně mě deptal ten stěžovavý, sebelítostivý, pasivně agresivní tón řeči. Když se naslouchající společnice ozvala s nějakou otázkou jako „a to jste nemohla…“, byla ještě v průběhu řeči přerušena pokračováním stížností nebo novou, ještě strašnější kauzou.

Pokoušela jsem se soustředit na zvuk tryskající vody, na smích dětí od sousedního dětského bazénu nebo na ticho ve svém vlastním nitru. Musím se přiznat, že to bylo marné. Každou chvíli do mého vědomí vnikaly útržky vět, části příběhů a hlavně ten protivný tón řeči.

V jednu chvíli jsem věděla, že víc už nesnesu. Prudce jsem se posadila a otevřela oči. Musím jít pryč, nebo znervózním. Začala jsem se štrachat z lehátka. Paní, která ležela na lehátku po mé pravici, se na mne přátelsky usmála a pokojně prohodila něco o tom, že asi ještě taky půjde do vody. Lehce pohodila hlavou směrem k těm dvěma vedle a dodala, že to půjde spláchnout.

S úlevou jsem souhlasně přikývla. Ještě si trošku zaplavu a pak hned půjdu domů. Přece si nenechám zkazit tak krásný den. Šlo by to snadno.

Když cizí příběhy ukradnou můj odpočinek

Odchází Patrik Hezucký. Evropa 2 se loučí s oblíbeným moderátorem a kolegou

"Zacházení jako s dobytkem, nebo hůř." Nepohodlné ruské vojáky drží v malém sklepě

Kdo je dcera Jiřího Hrzána? Tereza točí filmové trháky a žije s bouřlivákem závislým na alkoholu

Překrásná místa, kde světlo mění barvu: přírodní jevy, které jinde neuvidíte

Kuchaři mají své michelinské hvězdy. Organizátoři se postarali o dechberoucí okamžik