KOMENTÁŘ. Něco tu ošklivě nesedí. Bitcoinová aféra ministra spravedlnosti Pavla Blažka se týkala údajného „daru“ odsouzeného drogového dealera ministerstvu spravedlnosti ve výši zhruba jedné miliardy korun. Zasedala kvůli tomu vláda, sněmovna svolala mimořádné zasedání a opozice vyhrožuje dalším ještě před volbami, ministr musel s ostudou rezignovat a dokonce odejít z milované ODS… Kvůli kauze za – nyní – 17 miliard jako by se nikdo neobtěžoval.
O bitcoinech „pro stát“ novináři popsali stovky stránek reportážemi a rozhovory. Totéž proběhlo v televizích a na zpravodajských webech. Prostě pořádný skandál a sólokapr v jednom.
Když tu máme pravomocný rozsudek londýnského odvolacího soudu z tohoto týdne, který v kauze Diag Human odsoudil Českou republiku k zaplacení téměř sedmnácti miliard korun náhrady škody plus zaplacení mnohamilionových soudních výloh, nepromluvil jediný politik. Média zatím papouškují strohou první informaci novináře Jakuba Mikela z webu Odkryto.cz.
Zatímco v roce 2001 se – i podle slov pozdějšího ministra financí Miroslava Kalouska – bylo možné dopracovat k dohodě na vyrovnání ve výši dvou nebo tří miliard, dnes je těch miliard více než sedmnáct.
Je to sedmnáctkrát dražší průšvih než kauza bitcoinů a nikdo nemá odvahu se ptát, kdo za něj a za nebetyčnou ostudu České republiky může. Máme před volbami, ale ani nikoho z opozice nenapadne se na těch 17 miliard korun, které budou každé příští vládě do rozpočtu zatraceně chybět, zeptat.
Média budou raději donekonečna rozebírat letošní chladné léto a průzkumy volebních preferencí, ale o konečném vítězství více než třicet let pomlouvaného Josefa Šťávy, který se na začátku 90. let naivně postavil zkorumpovanému státu, se bude mlčet.
Ten rozsudek je přitom veřejně dostupný a vypovídá o neschopnosti českého státu mnohé.
Nesmyslně vyhozené peníze
S až brutální upřímností soudci odsoudili zoufalý pokus českého Ministerstva financí zablokovat a ještě o další léta prodloužit posuzování sporu. V článku 29 rozsudku obvinili Českou republiku z toho, že „záměrně vyvolala“ rezignaci arbitrážního tribunálu „s vědomím, že tento soud bude muset zvážit zrušení nálezu a že potřeba ustavit nový tribunál nevyhnutelně způsobí značné potíže“.[souvisejici]
Jen blázen si mohl myslet, že britští soudci, kteří nastudovali tisíce stran dokumentů, usvědčujících český stát ze zneužití policie, tajných služeb i soudů, spolknou tak nestoudnou fintu. Nespolkli a rozhodli o to tvrději.
Jen účet, který bude muset Česká republika podle rozsudku vlastně okamžitě zaplatit Josefu Šťávovi za vynaložené mnohaleté soudní výlohy, bere dech.
Jde zcela přesně o 739 205, 77 britských liber, 850 688, 30 korun, 165 700, 21 euro, 18 225, 65 švýcarských franků a ještě dalších 378 442, 86 euro. Zopakujme – jen za soudní výlohy.
A teď to nejdůležitější – všechno jsou to zbytečně a nesmyslně vyhozené peníze. Proč?
Protože už před pětadvaceti lety vláda, vedená tehdy Milošem Zemanem, ve svém po dlouhou dobu utajovaném usnesení č. 1186/2000 uznala, že spor s Diag Human je prohraný, a přikázala proto tehdejšímu ministru zdravotnictví Bohumilu Fišerovi ho co nejrychleji ukončit smírem.
Jenomže tento pan ministr byl z Brna a Pražákům nevěřil. A tak se na scéně objevil mladý brněnský advokát Pavel Blažek, který promptně doručil úplně nový zfalšovaný „znalecký posudek“ z dílny svého kolegy z právní kanceláře a svého pozdějšího náměstka na ministerstvu spravedlnosti Radomíra Daňhela.[souvisejici1]
Politicky to jistil ještě tehdy vlivný sociální demokrat a tajný poradce ministra Zdeněk Koudelka. Zatímco v roce 2001 se – i podle slov pozdějšího ministra financí Miroslava Kalouska – bylo možné dopracovat k dohodě na vyrovnání ve výši dvou nebo tří miliard, dnes je těch miliard více než sedmnáct. Omluví se pánové Blažek, Daňhel nebo Koudelka? Těžko.
Bičování emigranta Šťávy
Omluví se premiéři všech vlád od roku 1992? Nebo alespoň ti z nich, kdo vydali protiprávní příkaz ke zneužití tajných služeb a policie? Omluví se snad Mirek Topolánek, který v televizi tvrdil, že za kauzou podvodů na Západočeské univerzitě nebyli zkorumpovaní docenti, ale osobně Josef Šťáva?
Nebo snad vyjádří lítost Jiří Paroubek, který nazval Josefa Šťávu mezinárodním dobrodruhem? Nebo snad premiér Jan Fischer, který ve své vlastní kanceláři domlouval uplácení rozhodců?
Či alespoň někdejší mluvčí ministerstva zdravotnictví Tomáš Cikrt, který dokonce o sporu napsal blábolivou knihu, ve které si vysnil totální porážku Josefa Šťávy?
Omluví se snad někdo z desítek soudců, kteří poslušně, ale v rozporu se zákonem ony tři rozhodce postupně jmenovali? Omluví se snad Andrej Babiš, který se ve sněmovně na záznam chlubil, že dokázal z lucemburských – soudem zablokovaných – bankovních účtů stáhnout peníze?
Omluví se snad policie a Vrchní státní zastupitelství, které protikorupční policii zakázalo vyšetřit podvodné offshorové společnosti, kam se mělo s pomocí tří rozhodců, které si najmenovalo ministerstvo, schovat několik miliard?
Po letech to jeden z rozhodců veřejně přiznal, ale tehdejší vrchní státní zástupkyně Lenka Bradáčová na tom neviděla nic špatného. A zcela jistě nezačne vyšetřovat ani dnes.
Omluví se snad někdo z desítek soudců, kteří poslušně, ale v rozporu se zákonem ony tři rozhodce postupně jmenovali? Omluví se snad Andrej Babiš, který se ve sněmovně na záznam chlubil, že dokázal z lucemburských – soudem zablokovaných – bankovních účtů stáhnout peníze?[souvisejici2]
Nebo se snad dokáží omluvit novináři přelomu tisíciletí, kteří politikům pomáhali bičovat kampaně proti „emigrantovi“ Šťávovi?
Ten výčet by mohl ještě dlouho pokračovat. Kauza Diag Human je skutečnou a nepřikrášlenou historií České republiky a její politiky od roku 1991. Angažovala se v něm většina premiérů a ministrů zdravotnictví všech vlád ODS, ČSSD a ANO.
Až na výjimky v ní zklamala i česká média a novináři, kteří bez dalšího zkoumání jenom opakovali nesmysly politiků a jejich právníků s milionovými honoráři. Stará pravda říká, že paměť vlastních činů, tedy i těch chybných, tvoří charakter. Jenže když nemáš charakter, tak nepotřebuješ ani paměť. Spíš je na obtíž.
Proto budou mlčet politické strany a jejich představitelé. Proto budou – zákon nezákon – mlčet státní zastupitelství i policie. Proto nevznikne žádná parlamentní vyšetřovací komise. A právě proto se ke svým selháním nevrátí generace novinářů a novinářek přelomu tisíciletí.
Bude těch sedmnáct miliard vůbec někomu chybět? Politici nejspíš rozhodí rukama a budou se dívat jinam. Nová generace novinářů se snad alespoň začne vyptávat.
Před čtyřmi lety nastupovala vláda Petra Fialy, která slibovala nový styl politiky. Měla možnost spor skončit, už jenom proto, že tento premiér s kauzou neměl nikdy předtím nic společného.
Jenže když vzal do vlády „starou ODS“ Pavla Blažka a Zbyňka Stanjury, ztratil páteř i možnost. Ostatní koaliční strany sice tušily průšvih, ale „byla to věc ODS“. Daňové poplatníky ty čtyři roky mlčení a trapných manévrů vyjdou na víc než dvě další zbytečné miliardy.
Příliš dlouhé mlčení
V září se má objevit rozpočet na příští rok. Už několik let se v něm nesměla objevit příslušná výdajová položka a rezerva pro případ prohry v tomto sporu. Věděli o tom přitom všichni.
Jak to bude letos? Sněmovna a její výbory raději – opět v rozporu se zákonem – neodpovídaly na úřední korespondenci. Nejvyšší kontrolní úřad se věcí odmítl zabývat a vedení Národní ekonomické rady se o tom odmítlo i bavit. Co teď s pravomocným a mezinárodně platným rozsudkem?
Bude těch sedmnáct miliard vůbec někomu chybět? Politici nejspíš rozhodí rukama a budou se dívat jinam. Nová generace novinářů se snad alespoň začne vyptávat.
Jen málokdo si přizná, že mlčel příliš dlouho. A že kdyby za těch třicet let poslušně nemlčel a nutil politiku, aby brala vážně právo, nechyběly by teď v rozpočtu peníze na školy, nové nemocnice nebo na platy.
Autor tohoto textu se kauze Diag Human věnuje dlouhodobě, napsal o ní knihu Tunel plný krve. V minulosti několik let pracoval v právním týmu Diag Human; pro majitele firmy Josefa Šťávu zpracovával archiv celé kauzy.