Vesmírný dalekohled Jamese Webba odhalil, že Saturnova šestiúhelníková bouře ovlivňuje i vyšší vrstvy atmosféry – od hvězdicové struktury ve stratosféře až po „temné korálky“ v ionosféře, což zásadně mění naše chápání dynamiky plynných obrů.
Saturnova atmosféra je netušeně složitá hádanka. Po léta si vědci mysleli, že její dynamiku chápou izolovaně, jako by se každá vrstva chovala samostatně. Nejnovější pozorování vesmírného dalekohledu Jamese Webba však tuto představu rozbila a odhalila nečekané vertikální spojení, které se táhne stovky kilometrů a propojuje procesy v nejhlubších vrstvách s procesy v těch vnějších, slabších. Taková zjištění ukazují, že naše vesmírné sousedství je stále plné překvapení, jako například záhadná bariéra nalezená kolem Slunce, která se také vymyká konvenčním vysvětlením.
V jádru této záhady totiž leží starý známý astronomů: slavná šestihranná bouře vířící v hlubinách plynného obra. Tento jev, kolosální vír téměř dokonalé geometrické symetrie, byl dříve považován za rys nejhustších mraků planety, ale zdá se, že jeho vliv sahá mnohem výš, než si kdokoli představoval.
Nyní Webbův výkonný infračervený pohled odhalil, že ve výšce asi 600 kilometrů, ve stratosféře, se nachází hvězdicovitá struktura, která se zdá být přímou ozvěnou spodního šestiúhelníku. Nejzáhadnější je její asymetrická povaha: ze šesti ramen, která by měla mít, aby byla dokonalou kopií, této hvězdě dvě ramena chybí, což je detail, který vyvolává vážné pochybnosti o jejím vzniku a stabilitě.
Tím však překvapení nekončí. V ještě větší výšce, asi 1 100 kilometrů nad povrchem, teleskop lokalizoval podivné driftující útvary. Tyto shluky, označované jako „temné korálky“, jak uvádí server SciTechDaily, se zřejmě vznášejí v ionosféře, tedy na samé hranici s kosmickým prostorem.
Stín šestiúhelníku vržený do vesmíru
V tomto smyslu je pro astronomy záhadou synchronizace těchto tří jevů. Jak ramena stratosférické hvězdy, tak „temné korálky“ ionosféry jsou v téměř dokonalé shodě s vrcholy řvoucího šestiúhelníku v hlubinách. Tato vertikální shoda mezi událostmi, které od sebe dělí taková vzdálenost, naznačuje silné atmosférické propojení, které nikdo nepředpokládal. Tato schopnost, při níž padá čelist, je při výzkumu vesmíru stálou záležitostí, stejně jako tomu bylo v případě, kdy astronomové objevili exoplanetu tak malou, že se její existence zdála téměř nemožná.
Nakonec přesná příčina tohoto energetického mostu mezi jednotlivými vrstvami Saturnu zůstává naprostou záhadou. Tento objev nejenže otevírá fascinující novou cestu výzkumu k odhalení meteorologie plynných obrů, ale také zpochybňuje současné modely interakce jejich různých atmosférických vrstev a nutí nás přepsat to, co jsme si mysleli, že víme.
Nová kapitola ve výzkumu vesmíru
Vesmírný dalekohled Jamese Webba, který byl vypuštěn v prosinci 2021, je určen k pozorování vesmíru v infračerveném spektru, což mu umožní proniknout skrz oblaka plynu a prachu, která blokují viditelné světlo. Vědci tak získali bezprecedentní nástroj ke studiu nejen planet, jako je Saturn, ale také vzdálených galaxií a formování hvězd. Jeho schopnost odhalit jevy neviditelné pro jiné teleskopy způsobila převrat v našem chápání vesmíru a otevřela nové otázky o struktuře a vývoji plynných obřích planet, jako je Saturn.

Zdroj: Youtube.com
Saturnova hexagonální bouře, kterou objevila sonda Voyager v 80. letech 20. století, zůstává jedním z nejzáhadnějších jevů ve sluneční soustavě. Její stálost a stabilita po celá desetiletí vědce fascinuje a objev těchto nových struktur, které s ní souvisejí, tuto záhadu jen prohlubuje. Šestiúhelníkový tvar bouře je ve sluneční soustavě jedinečný a její dynamika není dosud zcela pochopena. Vědci doufají, že data z Webbovy sondy mohou objasnit mechanismy, na nichž je tato struktura založena, a její vztah k horním vrstvám Saturnovy atmosféry.
Tento objev má rovněž význam pro pochopení dalších planet plynných obrů, jako je Jupiter, které vykazují složité atmosférické jevy. Vzájemná propojenost atmosférických vrstev na Saturnu by mohla naznačovat, že podobné procesy probíhají i na jiných planetách, což by mohlo změnit naše chápání planetární meteorologie obecně.
Vesmírný dalekohled Jamese Webba zkrátka otevřel nové okno do vesmíru, odhalil skryté souvislosti a zpochybnil naše předpoklady o dynamice atmosféry Saturnu. Toto zjištění je jen začátkem éry, která slibuje nebývalé objevy v oblasti výzkumu vesmíru.