Představte si muže v trenčkotu, tvář skrývá ve stínu klobouku, v koutku úst doutnající cigareta. Výraz unavený životem, oči, co viděly všechno, a ústa stažená do cynického úšklebku. To není jen herec, to je Humphrey Bogart.
Právě tento vzhled se zasloužil o to, že je Humphrey Bogart vnímaný jako archetyp drsňáka, který si jede podle svého ve světě, co ztratil směr. Jenže za touhle ikonickou fasádou se skrývá fascinující paradox.
Jak je možné, že symbol rebelie a pohrdání autoritou byl podle všech svědectví jedním z nejspolehlivějších a nejdochvilnějších profesionálů v historii Hollywoodu?
Cesta k drsňákovi nezačala v zapadlé uličce Obraz drsňáka, který Bogart tak dokonale ztělesnil, mu nebyl vrozený. Narodil se do zlaté klece na newyorské Upper West Side, jako syn prominentního chirurga a úspěšné ilustrátorky. Rodiče pro něj měli jasný plán: Yale a kariéra lékaře. Mladý Bogart ale nesnášel elitářství a autority. Ve škole se mu nedařilo a jeho rebelské chování vedlo k vyloučení z prestižní akademie. Místo na Yale tak v roce 1918 zamířil k námořnictvu.
Právě v armádě se zrodila klíčová část jeho mytologie: jizva na horním rtu. Legendy se různí – střepina z ostřelování, rána od vězně, kterého eskortoval, nebo nejpravděpodobnější, ale nejméně sexy verze: dětské zranění, které studio později marketingově přikrášlilo. Ať už to bylo jakkoli, jizva a lehké šišlání se staly jeho poznávacím znamením.
Čtěte také : Clark Gable a jeho skutečný příběh hrdinství. Za války zažil v armádě tak strašné věci, že se jim žádný hollywoodský trhák nevyrovná
Vosková figurína Humphreyho Bogarta v Londýně. Zdroj: Shutterstock Po návratu z armády to zkoušel na divadelních prknech. Ironií osudu hrál přesný opak toho, čím se proslavil: playboye a nagelované mladíky ze smetánky. Tyto role mu ale úspěch nepřinesly a kritiky byly vlažné. Právě tahle zkušenost s neúspěchem v něm ale zažehla odhodlání, že všem ukáže. A to skrze tvrdou práci.
Zlom přišel v roce 1935 s rolí uprchlého vraha Dukea Manteeho ve hře Zkamenělý les . Bogart se proměnil. Nechal si narůst strniště, přijal shrbený postoj a mrtvý pohled, který prý při jeho prvním vstupu na scénu vyvolal v publiku slyšitelný úlek.
Konečně našel polohu, která rezonovala s publikem unaveným hospodářskou krizí. Tahle role ho katapultovala do Hollywoodu a na deset let ho uvěznila ve škatulce „drsňáka“. Jeho původ z vyšší společnosti však dodával jeho gangsterům nečekanou hloubku. Nebyli to jen hloupí zločinci; byla z nich cítit inteligence a únava ze světa, což je činilo nesmírně přitažlivými.
Stvořitel dvou legendárních hrdinů Když konečně prorazil, nestal se jen hercem jedné role. Během jediného roku stvořil dva nesmrtelné mužské archetypy.
Nejdřív přišel Sam Spade ve filmu Maltézský sokol (1941). Tady Bogart definoval podobu cynického soukromého detektiva pro celý žánr film noir. Jeho Spade byl emočně odtažitý chlapík, který se pohybuje ve zkorumpovaném světě a řídí se vlastním, ne zrovna křišťálově čistým kodexem cti. Nebyl to klasický hrdina; byl to antihrdina, který používal lsti, aby se dopátral pravdy ve světě plném lhářů.
Čtěte také : Smrt přímo na place: Natáčení Twilight Zone skončilo strašlivou tragédií
Hned o rok později přišel Rick Blaine v Casablance (1942). Rick byl cynik se zlatým srdcem pohřbeným hluboko pod nánosem zklamání. Jeho příběh je příběhem proměny. Začíná jako muž s mantrou „Pro nikoho krk nenastavuju“, což je jen obrana proti bolesti ze ztracené lásky.
Když se mu ale do života vrátí jeho osudová žena Ilsa, musí čelit minulosti, a nakonec v sobě znovu objevit idealismus. Obětuje vlastní štěstí pro vyšší cíl a stává se tak ztělesněním klíčového rysu Bogartových postav: emocionální tvrdosti, která maskuje hlubokou zranitelnost a smysl pro správnou věc.
Muž dvou tváří Zatímco na plátně Bogart exceloval jako muž na okraji společnosti, v soukromí si tuto pověst rád pěstoval. Byl známý jako pijan a rváč a jeho bouřlivé manželství s herečkou Mayo Methot, plné hádek a násilí, jen plnilo stránky novin.
Jenže jakmile se rozsvítila světla kamer, objevil se úplně jiný člověk. Ve více než 80 filmech, které natočil, nepřišel ani jednou pozdě na natáčení a vždy dokonale uměl svůj text. Katharine Hepburn obdivovala jeho profesionalitu a režisér John Huston si ho vážil jako řemeslníka, který se po hádce na place vždy přišel omluvit.
A v tom je ten klíč. Jeho profesionalita nebyla v rozporu s jeho rebelií – byla jejím nejčistším vyjádřením. V povrchním světě Hollywoodu, kde nesnášel přetvářku, byla jeho největší vzpourou nekompromisní oddanost řemeslu. Tím, že byl vždy připravený a přesný, si prosazoval vlastní standardy.
Síla Humphreyho Bogarta tak pramení z dokonalého spojení muže, mýtu a profesionála. Pod trenčkotem a za oblakem cigaretového dýmu stál muž s nezlomným jádrem.
Zdroje: britannica , wikipedia