Vznik života na Zemi je jednou z velkých záhad, kterou se věda snaží rozluštit již desítky let.
Jak vznikl život na naší planetě? Co se stalo v okamžicích předcházejících „jiskře“ života? Tým chemiků z University College London učinil významný krok k rozluštění této záhady, když prokázal, jak se mohly dva základní stavební kameny biologie, RNA (ribonukleová kyselina) a aminokyseliny, spontánně spojit při vzniku života přibližně před čtyřmi miliardami let.
Aminokyseliny jsou stavebními kameny bílkovin, které jsou nezbytné pro téměř všechny životní procesy. Proteiny se však nemohou samy replikovat ani vyrábět; potřebují instrukce. Tyto instrukce poskytuje RNA, blízká chemická příbuzná DNA (deoxyribonukleové kyseliny), která funguje jako prostředník při přenosu genetické informace.
V nové studii publikované v časopise Nature se týmu pod vedením Matthewa Pownera podařilo chemicky propojit aminokyseliny života s RNA za podmínek, které mohly existovat na rané Zemi. Tento úspěch unikal vědcům od počátku 70. let 20. století a představuje zásadní průlom v pochopení toho, jak mohl vzniknout život.
„Život závisí na schopnosti syntetizovat bílkoviny, které jsou klíčovými funkčními molekulami života,“ uvádí Powner ve svém prohlášení. Pochopení původu syntézy bílkovin je zásadní pro pochopení vzniku života. Naše studie je významným krokem k tomuto cíli, protože ukazuje, jak mohla RNA původně řídit syntézu bílkovin.
Dnešní život využívá nesmírně složitý molekulární stroj, ribozom, který je nezbytný pro syntézu bílkovin. Tento stroj vyžaduje chemické instrukce zapsané v messengerové RNA, která přenáší sekvenci genu z buněčné DNA do ribozomu. Ribozom jako průmyslová montážní linka čte tuto RNA a sestavuje aminokyseliny jednu po druhé, aby vytvořil bílkovinu.
„První část tohoto složitého procesu se nám podařilo uskutečnit pomocí velmi jednoduché chemie ve vodě při neutrálním pH, která naváže aminokyseliny na RNA,“ dodává Powner. Chemie je spontánní, selektivní a mohla se odehrát na rané Zemi.
Při předchozích pokusech o navázání aminokyselin na RNA se používaly vysoce reaktivní molekuly, které se však ve vodě rozkládaly a způsobovaly, že aminokyseliny reagovaly spíše mezi sebou než s RNA.
Při nové studii se vědci inspirovali biologií a použili rafinovanější metodu, jak převést aminokyseliny života do reaktivní formy. Tato aktivace zahrnovala thioester, vysokoenergetickou chemickou sloučeninu důležitou v mnoha biochemických procesech života, o níž se již teoreticky předpokládá, že hraje roli při vzniku života.
„Naše studie spojuje dvě významné teorie vzniku života: svět RNA, kde se za zásadní považuje samoreplikující se RNA, a svět thioesterů, kde jsou thioestery považovány za zdroj energie prvních forem života, což je myšlenka, kterou navrhl nositel Nobelovy ceny Christian de Duve,“ říká Powner.
Za vzniku těchto thioesterů reagují aminokyseliny se sloučeninou síry zvanou pantethein. V loňském roce Pownerův tým publikoval studii, která ukázala, že pantethein lze syntetizovat za podmínek podobných těm na rané Zemi, což naznačuje, že pravděpodobně hrál roli při vzniku života.
Dalším krokem autorů je zjistit, jak se mohou sekvence RNA přednostně vázat na konkrétní aminokyseliny, takže RNA začne kódovat instrukce pro syntézu bílkovin – vznik genetického kódu.

Zdroj: Youtube.com
„Představte si den, kdy my chemici budeme schopni vzít jednoduché malé molekuly složené z atomů uhlíku, dusíku, vodíku, kyslíku a síry a z těchto kousků LEGO vytvořit samoreplikující se molekuly,“ vysvětluje spoluautorka studie Jyoti Singhová. To by byl monumentální krok k vyřešení otázky vzniku života. Naše studie nás k tomuto cíli přibližuje tím, že ukazuje, jak mohly dva prvotní chemické stavební kameny „LEGO“ – aktivované aminokyseliny a RNA – vytvořit peptidy, krátké řetězce aminokyselin nezbytné pro život.
Obzvláště inovativní je, že aktivovaná aminokyselina použitá v této studii je thioester, typ molekuly odvozený od koenzymu A, chemické látky přítomné ve všech živých buňkách. Tento objev by mohl propojit metabolismus, genetický kód a tvorbu bílkovin.
Tento objev nabízí nejen nový pohled na to, jak mohl vzniknout život na Zemi, ale mohl by mít také význam pro hledání života na jiných planetách. Pokud mohly podobné procesy probíhat na rané Zemi, je možné, že by se mohly vyskytovat i jinde ve vesmíru, kde existují podobné podmínky. To otevírá dveře novému výzkumu mimozemského života a možnosti, že ve vesmíru nejsme sami.