Proti rostoucím dopadům této změny, které v posledních letech pozorujeme, lze „bojovat“ dvěma základními způsoby. Prvním je snížení jevu klimatické změny (mitigace), založené především na snižování emisí skleníkových plynů (GHG). Touto cestou jde přes velké obtíže a náklady dlouhodobě EU. Evropská komise nedávno dokonce navrhla, aby členské státy do roku 2040 snížily emise GHG o 90 procent proti roku 1990 (!), což není reálné. Cíl má být mezikrokem na cestě k dosažení klimatické neutrality, podle expertů ale rozhodující bude, co se stane v příštích deseti letech, které EU považuje za klíčové. Kromě nákladnosti je u mitigace velkým problémem globální charakter klimatické změny, což znamená, že aby ke snížení změny klimatu došlo, je nutné snížit emise GHG na celém světě. Snížení emisí v jednom státě či oblasti jako je Evropa bez snížení emisí v ostatních státech světa dopady změny klimatu prakticky nesníží! Navíc klima se vyznačuje určitou setrvačností, takže i když ke snížení emisí dojde, tak se zlepšení klimatu projeví až po 10 a více letech! Preferování mitigace stálo a stojí členské státy včetně Česka obrovské peníze, pokles průmyslu, energetiky apod. Přesto se na snižování emisí (mitigaci) globálně utratilo více než 90% finančních prostředků určených na boj s klimatickou změnou!
Stále více se ukazuje, že je třeba mnohem více než doposud podporovat druhou, schůdnější a efektivnější cestu proti dopadům změny klimatu, která je stále oproti mitigaci podceňována - adaptaci na měnící se klima. Zahrnuje opatření snižující zranitelnost společnosti a přírody vůči klimatickým změnám a jejich dopadům. Adaptace znamená, že se připravíme na tyto dopady tak, aby ztráty byly co nejmenší. K nejčastějším pohromám, které souvisejí se změnou klimatu, patří u nás povodně. Potvrzuje to i výše zmíněná loňská velká povodeň. Ta zasáhla části Slezska, Moravy a v menší míře i Čech a s jejími dopady se v zasažených oblastech lidé vyrovnávají dodnes. Škody, napáchané touto povodní přesáhly 70 miliard Kč a v některých oblastech byly větší než při katastrofické povodni v roce 1997!
Přesto lze celkově říci, že Česko v této zkoušce celkově obstálo, zejména v efektivnosti fungování krátkodobějších opatření v prvních dnech povodně. Zafungoval především systém včasného varování ČHMÚ, a šíření jeho výstrah. Rovněž krizové řízení, rychlá reakce a připravenost integrovaného záchranného systému (IZS) i občanů zafungovala velmi dobře. K urychlení odstranění dopadů povodně a také oprav a výstavby nových domů přispěl kromě obcí a krajů významně i stát zejména pomocí programů Živel 1 až 4 Ministerstva pro místní rozvoj a také programů financovaných dalšími ministerstvy.
Ovšem důležitá jsou i dlouhodobější opatření, kam patří zejména adaptační opatření pro zvýšení odolnosti jako je obnova zeleně v obcích, odolnější infrastruktura, příprava budov na letní tepelné extrémy, obnova mokřadů, zřizování poldrů, výstavba hrází a dalších protipovodňových opatření, úprava hospodaření zemědělců tak, aby neintenzifikovali povodně. Důležité je i zvyšování připravenosti na ostatní meteorologické extrémy jako vlny horka a zejména sucho. Je nutné kombinovat ekologická opatření v krajině s technickými opatřeními (úprava toků, výstavba hrází či přehrad). Je třeba upravit územní plánování v oblastech s rizikem povodní. Situaci ztěžuje složitost získání stavebních povolení, majetkové vztahy, někdy i ochrana přírody a s tím spojený odpor zejména k technickým protipovodňovým opatřením. Tuto situaci ukazuje nejlépe mnohaleté váhání při povolování výstavby přehrady Nové Heřminovy, které přispělo k obrovským povodňovým škodám v oblasti této „dosud nepostavené“ přehrady.
Důležitou roli hraje i dlouhodobé zvyšování připravenosti občanů, veřejné správy i firem formou školení, cvičení apod. Dlouhodobost opatření a neustálé zlepšování připravenosti je často komplikováno čtyřletým cyklem volby starostů, poslanců i členů vlády. Obvykle po volbách či výměně odpovědných lidí začíná řada z nich činnost ve funkci od nuly a tím bývá potřebná kontinuita často přerušována.
Dále zmíníme jen několik vybraných problémů, které vyžadují trvalou pozornost a to jak ze strany státní správy a samosprávy, ale také občanů i firem. Negativně se projevují především nedostatky při zvyšování odolnosti opravených nebo znovu postavených domů na stejném místě jako před povodní, což může vést k podobným negativním dopadům v budoucnu. Často není zejména z finančních důvodů použit přístup „postav lépe“ (Build Back Better - BBB), který umožní postavit nový dům, odolnější vůči budoucím povodním, i když vyžaduje větší úsilí, kapacity, náklady i obvykle delší čas než jedno volební období.
Problémem je i pojištění proti dopadům povodní, které v oblastech ohrožených povodněmi bývá často nedostatečné nebo nedostupné a vyžaduje dostatek financí. Některé státy, jako například Spojené království, proto vyvinuly společné programy státu a pojišťoven, které pomáhají majitelům domů v oblastech ohrožených povodněmi získat adekvátní pojištění za dostupnější cenu. Taková spolupráce státu a pojišťoven v Česku dosud chybí, a proto mnoho zničených domů nebylo při zářijové povodni proti dopadům povodně pojištěno vůbec nebo bylo výrazně podpojištěno. Bylo by proto potřeba, aby u nás vznikl systém podobný programu vlády Spojeného království a pojišťovnami z roku 2016. Ten pomůže vlastníkům domů v oblastech vysokého rizika povodně adekvátně pokrýt pojištění domů za „rozumnou cenu!
Účinná adaptace na klimatickou změnu vyžaduje především koordinaci ze strany vlády jako celku nikoliv pouze v jednotlivých resortech a pochopitelně odpovídající financování. Řízení budování odolnosti by mělo probíhat na všech úrovních řízení od vlády přes kraje a obce až po jednotlivce. Chybí jednotné vedení aktivit směrem k většímu nasazení adaptace na změnu klimatu. Samozřejmostí je monitorování pokroku a také sledování účinnosti opatření a to nejen na povodně, ale i na další pohromy spojené se změnou klimatu. Pochopitelně je třeba dále zvyšovat odolnost vůči povodním i krátkodobými opatřením, kam patří především systém včasného varování, šíření výstrah i adekvátní reakce měst a obcí i občanů. Bude třeba zlepšit připravenost na rychlé přívalové povodně velmi nebezpečné právě svou rychlostí a obtížnosti určení přesné lokality jejich dopadu.
Je škoda, že pro říjnové volby opomněla většina stran začlenění adaptací do volebního programu. Místo toho měly prakticky všechny strany v programu pouze bezpečnost proti vojenskému napadení, zlepšování školství, zdravotnictví, výstavbu bytů atd., čímž se v řadě bodů volební programy shodovaly. Musíme doufat, že se adaptace na změnu klimatu s konkrétními návrhy objeví v programovém prohlášení nové vlády.