Představte si, že cestujete přes Atlantik, ale ne v úzkém letadle s řadou sedaček, nýbrž v létajícím hotelu.
Máte vlastní kajutu, na večeři jdete do jídelny s bílými ubrusy a večer se procházíte po palubě s výhledem na mraky. V třicátých letech to nebyla fantazie, ale realita – vzducholodě nabízely pohodlí, luxus a nádech romantiky, který žádný jiný dopravní prostředek neměl.
Jenže sen o tiché plavbě oblohou trval krátce. Šestého května 1937 se nad Lakehurstem v americkém New Jersey chystala k přistání obří německá vzducholoď Hindenburg. Lidé stáli kolem, tleskali a natáčeli její přílet. O pár okamžiků později ale vše změnil výbuch a oheň. Za necelou půlminutu byl majestátní kolos v plamenech. Obraz hořící vzducholodi obletěl svět a stal se symbolem konce celé éry.
Romantika obřích strojů
Před katastrofou to ale vypadalo úplně jinak. Německo bylo ve vývoji vzducholodí naprostou špičkou. Zeppeliny se staly pojmem – stroje dlouhé přes dvě stě metrů, klidně plující oblohou. Přelet z Evropy do Ameriky zvládly za několik dní, což byla oproti lodím obrovská úspora času. A kdo si mohl koupit lístek, zažil něco, co se blížilo spíš dovolené než dopravě.
Čtěte také: Kam se hrabou staré F1. Targa Florio byl skutečný masakr, který si vyžádal mnoho životů
Cestující měli k dispozici jídelní salon s několika chody, pohodlné kajuty a paluby s prosklenými okny, odkud bylo možné sledovat oceán hluboko pod sebou. Dokonce existovala i kuřárna – speciálně utěsněná, aby se plamen náhodou nedostal k vodíku. Vzducholodě byly pýchou techniky a zároveň hračkou pro elitu, která si je mohla dovolit.
Dnes slouží vzducholodě spíše pro reklamní účely. Zdroj: shutterstock.com Den, kdy shořel sen
Hindenburg byl chloubou německého letectví. V květnu 1937 přilétal do Spojených států po dalším transatlantickém letu. Na zemi ho čekal dav zvědavců, novinářů i kameramanů. Ti také natočili, jak se během přistávacího manévru vzducholoď vzňala. Během 34 vteřin byl z majestátního kolosu ohnivý vrak.
Na palubě bylo přes devadesát lidí. Třicet šest jich zahynulo, ostatní přežili jen díky rychlému útěku a obrovské dávce štěstí. Přestože většina cestujících i část posádky vyvázla, šok byl obrovský. Obraz hořícího doutníku se stal jedním z nejsilnějších symbolů 20. století.
Dodnes se o příčině diskutuje. Nejčastěji se uvádí, že stačila jiskra, která zapálila vodík uvnitř. Vodík byl sice nebezpečný, ale Německo nemělo jinou možnost – bezpečnější helium tehdy držely Spojené státy a odmítaly ho vyvážet. Objevily se i teorie o sabotáži nebo konstrukční chybě, ale nikdy se nepotvrdily. Faktem je, že kombinace vodíku a smůly byla osudná.
Čtěte také: V čem jezdili politici: Churchill měl rád Rolls-Royce, Stalin zase ZIS
Pád velkých snů
Po zkáze Hindenburgu lidé přestali vzducholodím věřit. Německo se sice snažilo ještě chvíli pokračovat, ale veřejnost byla rozhodnutá – raději letadla. Ta byla čím dál rychlejší, spolehlivější a brzy i pohodlnější. Vzducholodě, které měly být symbolem moderní dopravy, skončily spíš jako kuriozita.
Dnes slouží jen pro vyhlídkové lety nebo jako reklamní atrakce. Když se nad městem objeví obří stříbrný doutník s logem nějaké firmy, působí spíš nostalgicky než jako důkaz technického pokroku.
Katastrofa Hindenburgu připomíná, jak křehké mohou být i ty nejodvážnější lidské sny. Vzducholodě měly být elegantní budoucností cestování, ale stačil jediný výbuch, aby se sen rozplynul. Přesto si dodnes nesou punc romantiky – připomínají dobu, kdy lidé věřili, že takhle jednou budeme brázdit celý svět.
A možná právě proto, když se dnes někde na obloze objeví malá vzducholoď, lidé se zastaví, podívají vzhůru a na chvíli uvěří, že i sny, které shořely, dokážou pořád vzbuzovat obdiv.
Zdroj: denik.cz, Britannica, Research Gate, YouTube
MotoGuru
HlídacíPes.org|
NESPECHEJ.cz|
Zprávy - Aktuálně.cz|
SportWin|
Fajnstyl.cz|
Techzpravy.cz|
Vaření.cz|
Žena.cz|