Představte si masivní dřevěnou desku, jejíž léta a příběh přetíná řeka ze sklovité, barevné pryskyřice. Takzvaný „river table“ je víc než jen nábytek. Je to umělecké dílo, které oživí každý prostor. Myšlenka, že byste si takový skvost mohli vyrobit sami, je neuvěřitelně lákavá.
Než se ale pustíte do práce, je třeba říct si na rovinu, že tohle není projekt na jedno odpoledne. Cesta od surové fošny k lesklému stolu je plná záludností a vyžaduje pečlivost a trpělivost. Jediná chyba v přípravě nebo míchání může znamenat zklamání a znehodnocení drahého materiálu.
Dřevo a forma jsou základ Úspěch celého projektu se rodí v přípravě. Co zde podceníte, to vás později dožene. Začněte výběrem dřeva s krásnou kresbou a zajímavými, přirozenými okraji – právě ty budou tvořit břehy vaší řeky. Ořech nebo dub jsou klasikou.
Vyrobit si vlastní epoxidový stůl není těžké. Zdroj: Shutterstock Nejdůležitější je ale vlhkost. Dřevo musí být dokonale suché, ideálně s vlhkostí kolem 8–10 %. Proč? Pryskyřice při tvrdnutí hřeje. Pokud je ve dřevě voda, začne se teplem měnit v páru a zoufale se snaží uniknout. Výsledkem je katastrofa v podobě tisíců bublin a zakaleného odlitku. Měřič vlhkosti je proto investice, která se vám mnohonásobně vrátí.
Pamatujte i na to, že dřevo je porézní a plné vzduchu. Aby tento vzduch neprobublával do vaší krásné řeky, musíte póry ucpat. Tomu se říká penetrace. Jednoduše natřete tenkou vrstvou epoxidu všechny plochy, které přijdou do styku s pryskyřicí. Můžete použít speciální rychlou penetraci nebo tu samou pryskyřici, kterou budete později stůl vylévat.
Klíčová je i nepropustnost formy, tedy vany, která udrží tekutou pryskyřici na místě. I sebemenší skulinka znamená pomalý, ale jistý únik drahého materiálu. Pro profi výrobu se používají polypropylenové desky, na které se epoxid nelepí.
Pro jednorázový projekt si ale vystačíte s laminem nebo MDF deskami. Jejich vnitřek však musíte dokonale vylepit separační páskou. Všechny spoje a rohy formy pak pečlivě utěsněte silikonem a nechte ho pořádně zaschnout.
Nakonec pamatujte, že dřevo ve slané vodě plave a v pryskyřici také. Musíte tedy desku stolu ve formě pevně zafixovat.
Správné míchání je jako alchymie Tady končí odhady a začíná chemie. Úspěch závisí na třech klíčových věcech. První je váha, nikoli objem, Pryskyřici a tvrdidlo vždy važte na digitální váze, protože poměr udávaný výrobcem je svatý.
Málo tvrdidla a pryskyřice nikdy nevytvrdne, moc tvrdidla a bude křehká. Druhým klíčem je ideální teplota, proto pracujte v prostředí mezi 20–25 °C. V chladu reakce neproběhne správně, zatímco v přílišném teple se vám pryskyřice může „uvařit“ přímo v kelímku.
Nakonec je tu dokonalé promíchání. Míchejte pomalu, ale důkladně alespoň 3–4 minuty a pečlivě stírejte dno i stěny nádoby. Profíci dokonce používají „metodu dvou kelímků“, kdy po prvním promíchání přelijí směs do nové nádoby a míchají znovu, aby měli absolutní jistotu.
A co bublinky? Po zamíchání nechte směs chvíli odstát. Většina bublin sama vyplave. Zbytek po nalití do formy snadno odstraníte rychlým přejetím plamenem z hořáku nebo proudem horkého vzduchu z pistole.
Nebojte se být kreativní Teď přichází ta zábavná část. Pro vytvoření realistické řeky jsou nejlepší metalické práškové pigmenty. Dodají pryskyřici hloubku a třpyt. Kouzlo iluze hluboké vody spočívá ve vrstvení.
Finální vzhled získá stůl až po vyleštění. Zdroj: Shutterstock Nejprve nalijte vrstvu obarvenou nejtmavším modrým, klidně až modročerným pigmentem, která bude tvořit hluboké dno. Po jejím částečném zavadnutí na ni nalijte druhou, světlejší vrstvu se středně modrým odstínem. Poslední vrstva pak může být jen lehce zbarvená nebo téměř čirá, aby vytvořila dojem pohledu pod vodní hladinu.
Horkovzdušná pistole není jen na bubliny, je to váš umělecký štětec. Proudem horkého vzduchu můžete barvy jemně mísit, tvořit vlnky a proudy, které dodají řece život.
Bezpečnost je vždy na prvním místě Tuto část neberte na lehkou váhu. Tekutá pryskyřice je chemikálie, proto je nutné se chránit. Pro dýchací cesty používejte masku s filtry proti organickým výparům, protože obyčejná rouška nestačí. Pro oči a ruce jsou pak naprostou nezbytností ochranné brýle a nitrilové rukavice. Základem všeho je ale větrání. Vždy pracujte v dobře větraném prostoru, otevřete okna a ideálně zapněte ventilátor.
Tekuté zbytky pryskyřice patří na sběrný dvůr, nikdy do koše nebo kanalizace. Po úplném vytvrzení je však epoxid naprosto bezpečný a inertní plast.
Pokud jste došli až sem, máte před sebou to nejtěžší. Čeká vás už jen vyjmutí z formy, zarovnání povrchu frézou a broušení a leštění do zrcadlového lesku. Výroba takového stolu je výzva, ale ten pocit, když se podíváte na hotové dílo, které jste stvořili vlastníma rukama, je k nezaplacení.
Zdroje: instructables , beautifulmess