CENTRUM.CZ > Proboha! > 31. 7. 2025, 20:09

Empatie po kapkách: když nám nestačí ani 60 000 mrtvých

Sdílet

Izraelsko-palestinský konflikt má devastující dopady na civilní obyvatelstvo. K 16. červenci 2025 dosáhl počet obětí podle palestinských institucí 58 573 lidí. Mezi těmito identifikovanými oběťmi bylo 9 497 žen a 17 921 dětí. Zastoupení těchto zranitelných…

Zdroj:

A přesto – jako by s námi tato čísla nedokázala pohnout.

Vidím to kolem sebe denně, nejen na sociálních sítích, ale i při osobních setkáních s dalšími věřícími lidmi. Lidé, kteří se považují za soucitné, dávkují empatii po kapkách. Jako by příliš mnoho soucitu pro tisíce palestinských dětí zabitých v Gaze mohlo ubrat z bolesti nad třiatřiceti izraelskými dětmi, které zemřely při barbarském útoku Hamásu 7. října 2023. Vážíme projevy smutku jako na lékárenských vahách – půl pro jedny, půl pro druhé.

Tohle „vyvážené soucítění“ ale způsobuje, že Palestinci mizí z našeho zorného pole. Připadají si nemilovaní, přehlížení a bezcenní. A já začínám mít dojem, že v některých situacích není neutralita ctností.

Vzácnost života nesmí být podmíněná

Ano, život každého dítěte má obrovskou hodnotu. Víme to i díky tomu, že celý svět oplakával izraelské děti, které zahynuly při masakru Hamásu. Pokud jsou však životy palestinských dětí stejně vzácné a umírají v tak šokujícím počtu, neměli bychom být už dávno zdrcení? Neutrální pozorovatel by mohl nabýt dojmu, že nevěříme ve stejnou hodnotu životů těch nejmenších.

A teď přichází další rozměr: používání hladu jako zbraně. Podle OSN trpí v Gaze těžkou podvýživou 8,8 % dětí. Jedná se o dramatický nárůst oproti 2,4 % v únoru a 6 % v červnu. Tato podvýživa, která zpomaluje vývoj mozku, ničí imunitní systém a zanechává trvalé následky, se stala každodenní realitou. WHO mluví otevřeně o masovém hladovění způsobeném člověkem.

Izrael, stejně jako nově Spojené arabské emiráty, Jordánsko a Egypt, shazují humanitární pomoc z letadel – naposledy 52 tun. Izrael tvrdí, že Hamás humanitární dodávky sabotuje a hladomor je čirá dezinformace. Faktem ale je, že děti platí cenu za politické hry a vojenské strategie. Hladovění není vedlejší efekt, je to nástroj.

Víra, která zapomněla na soucit?

Nemusím být expert na definici katastrofy, genocidy či hladomoru, abych nebyl pohnutý obrazy chlapce, který se v Gaze snaží zachránit to, co zbylo z jeho rozbombardovaného domu. Nebo otce nesoucího v náručí bezvládné, zakrvácené dítě. Dokážeme se na to dívat a necítit nic? To není normální – ne v tradici víry, která nás učí milovat bližního jako sebe samého. A nejen to – dokonce i nepřítele.

Četl jsem jeden příspěvek na sociálních sítích, ve kterém stálo: „Truchlím nad ztrátou nevinných životů na obou stranách.“ Koho ale považujeme za dostatečně nevinného, abychom pro něj truchlili? Kolik z těch téměř 60 000 mrtvých Palestinců si zaslouží náš smutek? Ten, kdo nebyl členem Hamásu? Všichni? Žádný? Máme vůbec dostatečné povědomí o historii palestinského národa, abychom mohli rozhodovat, kdo si zaslouží naše slzy?

Dějiny bolesti, které zplodily současnost násilí

Lidé, kteří byli po generace utlačováni a přehlíženi, zraňují dál. Dokážeme truchlit i nad tou bolestí, kterou Palestinci nesou už desítky let? Rozumíme jejich historii – zabírání půdy, vyhnanství, systematickému porušování lidských práv? A rozumíme také radikální izraelské politice, která se v mnohém podobá apartheidu?

„Atomová bomba by vyřešila problém Gazy. Nikdo tam není nevinný,“ prohlásil Amichai Elijahu, člen izraelské vlády za krajně pravicovou stranu Židovská síla. Bez této znalosti nemůžeme spravedlivě posuzovat ani jejich „nevinu“.

Nelze obhájit masakr. Ale lze mlčet o odvetě?

Kořenem palestinského hněvu je nespravedlnost. Pokud ji nepojmenujeme a nezačneme napravovat, žádné „vyhlazení Hamásu“ nic nezmění. Vznikne další generace odporu. Bez spravedlnosti totiž nemůže být mír.

Ignorovat legitimní palestinské požadavky znamená je dehumanizovat. Palestinci jsou lidé – jejich zkušenost, jejich hněv, jejich děti – to vše je stejně skutečné a cenné jako u nás. Jejich touha po svobodě a důstojnosti je totožná s naší, jen za ni musí bojovat.

Přesto někteří křesťanští vůdci mluví o genocidě, jako by to byla samozřejmost. Bývalá velvyslankyně USA při OSN Nikki Haley řekla izraelskému premiérovi Netanjahuovi: „Dodělejte je.“ Pastor a křesťanský sionista Greg Locke vyzval k tomu, aby se Pásmo Gazy „proměnilo v parkoviště“. Čeští politici, až na výjimky, raději mlčí.

Obávám se, že odsoudit celý národ na základě činů několika jednotlivců je nezodpovědné – zvlášť když neznáme širší kontext. Dokud nebudeme ochotni podívat se pravdě do očí a uznat bolest, kterou Palestinci nesou, budeme jen dál přiživovat cyklus nenávisti. A to není cesta k pokoji – ani k víře, na kterou se tak často odvoláváme.